Dreadline Express je originální jízda, ale náročná na pochopení

Dreadline Express od vývojáře Davida Konečného a jeho týmu patří k těm nejočekávanějším titulům české herní scény. Dva roky kraloval na brněnské konferenci Game Access a zahraniční média zaujal i na Gamescomu. I já sám jsem byl nesmírně nadchnut demem, které nalákalo na zajímavou adventuru, kde hádanky řešíte pomocí nalezených karet. Nyní vlak konečně vyjíždí na Steam a odpovídá na otázku, zda si udrží momentum, které měl před vydáním, nebo narazí na blokádu na cestě.

Jak už to klasicky u hororů bývá, hráč se probouzí kdovíkde bez vzpomínek. Neznámým prostředím je tentokrát kupé vlaku a sotva se stihnete rozkoukat, jste povolání coby lidská oběť, která má pomoct další jízdě tajemného vlaku. Jenže obětování není úspěšné. Místo náručí smrti se vám otevírá celý vagón vlaku k prozkoumání. Vaším úkolem je zjistit, co je tento děsivý vlak zač a co se stalo s okolním světem. Během toho vykonáte několik náročných voleb a hlavně poznáte ansámbl velmi zajímavých postav. Každá z nich skrývá svá vlastní tajemství, která mohou souviset i se samotným vlakem.

Jemu železnou rukou vládne tajemný strojvedoucí. V rámci přežití se cestující musí řídit velmi striktními pravidly, které na jednu stranu posilují jejich beznaděj, ale cokoliv je lepší než tajemná katastrofa, která vám je v patách. Teda v kolech. Premisa plná zoufalství skvěle doplňuje tísnivou atmosféru hry. Příběh má silný start a svou poutavost si udrží celou dobu - napsané to je všechno na výbornou. 

Dialogy a popisky se čtou velmi poutavě. Je to velmi melodramatické, atmosférické a podnětné. Celkově s pasažéry vlaku nestrávíte tolik času, ale rychle si k nim vytvoříte vztah. Ačkoliv nejde moc o sympatické postavy, chcete o nich vědět co nejvíce a odhalit jejich nejniternější tajemství.

Potkáte se například s bývalým soudcem alkoholikem, neurotickým kombinatorikem nebo starou babičkou, jejíž poslední životní radostí je pletení. Jejich modely jsou podobně děsivé jako celý vlak. Způsob, jakým vás jejich oči celou dobu sledují, dokreslují éterickou, hororovou atmosféru, která prostupuje celým vagónem.

Grafickému low-poly zpracování taktéž není moc co vytknout. Vévodí mu určitě zmíněné modely postav, ale vlak jako takový je v těsném závěsu. Děsivé, špinavé prostředí plné mlhy, poházených kufrů a podezřelých skvrn je skvělé na ponoření, ideálně během večera. Smyčcový motiv výborně doplňuje vrzající parkety vlaku, takže hra pohltí i zvukově.

Jenže za chvilku se to všechno okouká. Hra se odehrává v prostředí několika malých místností – pokud jste hráli demo, vlastně už to máte celé prochozené. Kromě lokací z dema nabízí plná hra pouze dvě malé místnosti navíc. Prostředí to je dostatečné pro rozsah příběhu, který chce Dreadline Express vyprávět, jen nebuďte překvapení – zkrátka se nejedná o velkou hru.

Dreadline Express je adventura, která by na první pohled mohla připomínat walking simulátor, ale od nich se liší důležitou mechanikou. Během hraní totiž sbíráte nádherně nakreslené karty – získáváte je během rozhovorů nebo při průzkumu prostředí. Karty představují koncepty a využíváte je pro další interakci. Najdete prostor, který je obtížné prozkoumat? Použijte kartu světla. Cestující se nechce bavit s cizími lidmi? Použijte kartu, která reprezentuje vás, a tím se mu představíte. A pokud chcete získat jeho další sympatie, vytáhněte na něj kartu s opiátem a trochu mu nabídněte. S kartami, které získáte od jedné postavy, pak můžete přijít k jiné, a tím se vám odemykají nové možnosti dialogu. Je třeba dodat, že většinou karty využíváte právě jako témata do rozhovorů. Je škoda, že je nevyužijete tolik jako předměty pro řešení hádanek, jak by se určitě nabízelo.

A tady se dostáváme k velkému problému celého konceptu. Když v adventuře potkáte novou postavu, začnete se s ní bavit a vyčerpáte všechny možnosti dialogu, to je normální. Jenže tady je téma k dialogu každá karta – a těch je několik desítek. A to navíc můžete zkombinovat až tři karty, některé kombinace přitom otevírají nové dialogy, ale vy samozřejmě nevíte jaké, tak zkoušíte, co vás napadne. Protože i když si v hlavě možná najdete souvislost, tak to neznamená, že ji našel i vývojář. Některé kombinace jsou sice zaměnitelné a odemykají ten samý dialog, ale samozřejmě není v lidských silách počítat se vším.

V praxi to znamená, že spíše než řešení hádanek je většina hry skákání do menu a vytahování karet. Po krátkém dialogu opět zalezete do menu a vytáhnete novou kartu. A tohle opakujete nespočetněkrát. Ve hře chybí nějaká možnost rychlého přehazování karet, alespoň v rámci stejné kategorie. Při odemknutí nové karty vám hra rovnou nabídne vybrat si, zda si ji schováte to inventáře, nebo rovnou vezmete do ruky k případnému použití, ale spolu s ní vám ta stará v ruce zůstane. Takže stejně to menu musíte otevírat.

Jinými slovy většina hra je spíše bloudění a zkoušení všeho na všechno. Dialogy sice napoví, kterou kartu byste v konverzaci měli použít, ale pokud je chcete sesbírat všechny, tak stejně zkusíte vše, co vás napadne.

Občas je náročné pochopit, jak hra vlastně funguje a co po vás vlastně chce. Během hraní budete explicitně postaveni před jednu velmi důležitou volbu. Jenže vám už neřekne, kdy ji máte udělat. Takže jsem podstatnou část prvního průchodu netušil, zda mám pokračovat v příběhu, nebo sbírat další karty. Prostě jsem bezcílně bloudil vagónem. Nakonec jsem to vzdal a šel jsem učinit své rozhodnutí. Celá hra následně nabrala spád.

Tento přístup, nechat se unášet příběhem, je rozhodně ten lepší. Protože po prvním odehráním už víte, jak hra funguje a můžete se s chutí vydat na další pokus. Budete mít větší šanci odemknout si zbylé karty a cestující třeba čeká jiný osud než předtím.

K znovuhratelnosti pomáhá překvapivá nelinearita celé hry. Karty můžete odemykat velkým počtem různých způsobů v relativně libovolném pořadí a hádanky mají často několik různých způsobů k řešení. Některé části můžete i přeskočit. Díky tomu jsou další průchody hrou mnohem rychlejší – zatímco ten první mi se záseky zabral 4 hodiny, podruhé jsem byl do hodiny hotový. A stejně jsem neodemkl všechna tajemství vlaku, určitě ho ještě párkrát navštívím.

Bohužel mi tu chybí nějaký New Game+ režim, nebo alespoň menu, kde by hra udržovala přehled o tom, jakým způsobem se odemykají karty, různé způsoby řešení hádanek a jaké volby jsem při hraní zvolil. Chtěl bych mít zkrátka ukazatel toho, že jsem ze hry vyčerpal maximum. U hry s takovým potenciálem pro znovuhratelnost je toho škoda.

Třeba něco takového přijde s obsahem po vydání, který by ošetřil ještě nějaké další kombinace karet. Určitě potěší fakt, že technický stav update moc nepotřebuje. Hra šlape jako hodinky. Vždy potěší, když indie vývojář stihne hru před vydáním technicky vyladit.

Dreadline Express je skvělou hororovou jednohubkou, za kterou se Česko nemusí stydět. Zkouší něco nového – to je chválihodné, i když koncept trochu naráží sám na sebe. Je tak možné, že částečně zklame ty, kteří čekali více herního obsahu a hádanek. Ale u zážitku udrží scénář, a hlavně potenciál pro znovuhratelnost. Já toho, že jsem nastoupil, ani trochu nelituju.