Bzzzt - jedničky a nuly, takže teda deset?!

Pokud jste milovníci plošinovek, hardcore skákaček nebo českých her, tak nastražte uši. Po třech letech od oznámení jsme se přece jen dočkali příchodu old-school plošinovky s nezaměnitelným názvem Bzzzt. Tu má na svědomí Karel Matějka, vývojář, jenž má za sebou bohatou herní historii a tituly jako Mafie či Operace Flashpoint.

Ale dost o minulosti, tento retro počin v moderním kabátku, jenž vzdává holt hrám jako Celeste, Super Meat Boy, Mega Man, nebo Mario, vychází právě dnes a nastal tak čas si říct, jestli se mnohaleté čekání skutečně vyplatilo.

Věřte mi, nic mi neudělá tak ohromnou radost, jako mluvit o další české hře výhradně v pozitivním duchu a už při psaní scénáře jsem se nemohl rozhodnout, o čem začnu mluvit jako první. Doslova jsem od spuštění prožíval naprostou euforii a to jen díky tomu, jak vše parádně ladí a funguje. Není to přitom ani tak dávno, co jsem se rozčiloval u Last Holiday a začínal mít pochyby, kam se herní průmysl vlastně ubírá. Opravdu nám má stačit, že hru dělaji zlaté české ručičky a proto musí být automaticky dobrá? No, tak to odmítám.

Právě Bzzzt je krásným příkladem toho, jak se hry dělají s láskou, nesmírnou péčí a hlavně s obrovskou zkušeností, která v tomto případě sčítá přes třicet let. A tento samostatný projekt, je jakýsi autorův návrat na začátek. 

A skutečně, plošinovka s robotickým hrdinou zvaným ZX8000 je propletená odkazy na herní historii skrz na skrz. Stačí si jen všímat. Od počítačové hry Pssst z dnes již legendárního počítače Spectrum, přes překážky inspirované Mariem až po sochu Godzilly, Terminátora, nebo Marvina. Vzpomněl jsem si dokonce na klasiky jako Icy Tower, nebo R-Type, jejichž adaptace herních mechanismů se objeví v některých levelech.

Těch je dohromady 52 a minu-li tutoriál, každý z nich je naprosto jedinečný. Ne však nutně jen vizuálem, ale i dynamikou a překážkami. Málokdy se mi stalo, tedy spíš vůbec, že bych prošel daným levem hned napoprvé, ale to je právě to, co mě dokázalo u hry udržet. Každým průchodem jsem se učil lépe porozumět tempu konkrétní úrovně a ve chvíli, kdy jsem mu přišel na chuť, mě hra odměnila elegantní podívanou. Mezi plynulým během vedle mě vybuchovaly bloky, lítaly lasery, zajížděly ostny nebo prolítaly nepřátelské jednotky. 

Jejich počet se blíží čtyřiceti a jsou opravdu jedinečné. Mezi mé nenáviděné oblíbence patří například skákající žirafy, které mi připomínaly Watchery z Horizon Zero Dawn, ozubeného kapra chtějícího si na vás smlsnout po vodou nebo pavouka se zaměřovacími lasery, toho jsem začal nazývat Uškvařovačem. Protože vás prostě zaměří a když včas neuhopkáte pryč, uškvaří vás zaživa. 

Nebudou to však jen nepřátelé, na co si budete muset dávat pozor. Kromě nich jsou po úrovních rozmístěné překážky a musím uznat, že velmi promyšleně. Když už jsem byl na konci levelu a měl jsem pocit, že mám nejhorší za sebou, těsně před cílovou rovinkou stály lávové krystaly, no a místo naděje na úspěch bylo rázem po mně.

Naštěstí se nemusíte obávat, že by vás během hraní doprovázely situace, kdy vás hra naštve natolik, že ji bez ohledu na cokoliv vypnete. Jinak řečeno, rage quitů se obávat nemusíte. Hra chce, abyste se hlavně bavili, ne trpěli. Překážky se opakováním a tedy tréninkem naučíte překonat a ve chvíli, kdy vše pochytíte, vás odmění krásnou podívanou. Mimo to, tyto zkušenosti potřebovat vlastně budete, je to totiž jediný způsob, jak předejít potížím, které dost pravděpodobně přijdou s bossy.

Uznávám, dost často jsem u nich autora proklínal. Nejsem už nejmladší a umačkat některé z nich, bylo prostě hardcore. Na druhou stranu, můžu si za to sám, protože jsem si nechtěl přiznat, že patřím do starého železa a nezvládnu normální volbu obtížnosti.

Zvolit si můžete přitom ze tří. Lehká, normální a šílená. Jediné, čím se však rozlišují, je počet pokusů, které během hraní máte. V lehké jsou to tři životy, kdy můžete v každé úrovni až dvakrát pochybit, v normální nemáte prostor na jedinou chybu a v té šílené máte 7 životů na celou hru. Volbu obtížnosti ocení hlavně hráči, kterým žánr plošinovek není cizí a na drsné podmínky jsou zvyklí.

Ztížit si hraní můžete i plněním výzev. V nich budete skutečně zkoušet svou trpělivost i úroveň svých schopností. Jednou je sběr šroubků. Ty jsou mnohdy rozmístěny po úrovni tak, že jejich valnou část posbíráte bez hlubšího přemýšlení, výzvou ovšem je dostat je všechny, protože vás to často donutí podrobně zkoumat jednotlivé lokace. Jakmile pak budete mít sběru šrotu dost, je tu ještě další výzva v podobě snahy o co nejrychlejší průchod. Ten se mimo jiné ukazuje v online žebříčcích, což probouzí kompetetivu mezi hráči. 

Nutno však dodat, že před plněním výzev pro vás bude nutné otevřít si alespoň první část vylepšení, které vám zpřístupní dvojitý skok a fofrovač, pomocí kterého se přesunete fofrem do strany. Občas to můžete znát i pod trapnějším názvem dash. Tyto dvě vylepšení vám nejen usnadní pohyb, ale také vás dost zrychlí. Postupné otevírání schopností mi bylo dávkováno správným tempem, tudiž jsem se za celou dobu nedostal do bodu, kdy bych se začal nudit. Ono, není tu na to ani dostatečný prostor. V jednu chvíli přivřete víčka a v té druhé na vás vyskočí roboti atentátníci. 

Vyhýbání se nepřátelům, překážkám či jakýkoliv jiný pohyb vám už na začátku hra doporučuje spíše na ovladači. A skutečně, ač se dá hra hrát na klávesnici, nepodařilo se mi dosáhnout tak dobré ovladatelnosti, jako právě na Xbox Controlleru. Kombinace tlačítek a využití fofofrovače s dvojskokem je designováno tak, aby byl zážitek zcela přirozený.

Jestliže ale nejste zvyklí na ovládání stříleček na ovladači, dost možná vám bude dělat problém jedna ze schopností zvaná přenos energie. V té se z robůtka stane jiskra složená z jedniček a nul, jejíž ovládání je však až tak citlivé, že pro mě bylo místy opravdu těžké danou část splnit. A právě v takové chvíli jsem šáhnul raději zas po klávesnici. Věřím však, že je to věc, kterou se autorovi ještě podaří vyladit.

Důvodem, proč tomu věřím je skutečnost, jak je na tom hra po ostatních stránkách. Vezměme si například tu vizuální, ta už od prvního traileru vypadala naprosto skvěle a samotného mě zaujala natolik, že jsem ji měl v hledáčku od prvního oznámení. Pixel art kabátek hře sluší a rozkošnost robůtka, světa a některých nepřátel je zkrátka něco, co jsem si okamžitě zamiloval.

Roztomilosti ZX8000 svědčí i kladné hodnoty. Jedná se totiž o čistě pacifistickou postavu, která nad svými nepřáteli vyzrává hlavně chytrostí… no a možná spuštěním nějakého děla, ale to z něj přece nedělá chladnokrevného vraha. Ale zpátky k tomu, jak hra vypadá. Bzzzt vzdává holt 8 bitovým hrám, avšak jak sám autor trefně poznamenal, samotná hra je napumpovaná pixel artovými steroidy. Pestrá paleta barev mi v některých pasážích přinášela pocit nostalgie ze Super Mario Bros.

Odlišná prostředí, detailní a jedinečné animace každého pohybu, to vše působí natolik uvěřitelně, že vás tento svět jednoduše vtáhne a už nepustí. Nemluvě o těch blyštících oranžových šroubcích, které jak kdyby zrovna vypadly z pece. Kdo by je neměl chuť sbírat? 

Na retro atmosféře přidává jednoznačně hudební podkres. Ten má na svědomí umělec Martin Linda, který dělal mimo jiné hudbu do her jako Memento Mori 2, Inquisitor a dokonce vytvořil hudební studio Rytmik Ultimate. Syntetizované elektronické hudbě Chiptune a Synthwave se daří vracet do minulosti, ale stále v moderním pojetí. Výběr písniček pro levely je osvěžující a často mi dokázal navodit chuť dokončit úroveň bez jediné chyby. Elegance se setkává s rytmusem a když dokážete dokončit úroveň napoprvé, je to radost. 

Kromě hudby se Linda společně s Matějkou podílel i na zvukových efektech a společně vytvořili mechanické, či bzučivé efekty, které se do tohoto světa jednoznačně hodí. Jestli se lidstvu podařilo vytvořit továrnu na roboty, tak této dvojici se povedlo vytvořit továrnu na jejich ozvučení.

A zbývá nám příběh. Počet cutscén, respektive rozhovorů, není nijak moc dlouhý. Přesto je za mne na plošinovku plně dostačující. Zápletka staví na roztomilosti a děj bych se nebál typově označit jako rodinný. Vzhledem k jeho velikosti bych velmi nerad vyzrazoval více, než je potřeba, ale zkráceně jde o boj dobra se zlem. Lineární příběh je doprovázený vtipnými dialogy s různými hláškami a končí poměrně dost otevřeně. Což mě vlastně potěšilo, návrat ZX8000 je určitě něco, čemu se rozhodně nebráním.

Bzzzt je naprosto úžasný zážitek, který vyčnívá jak audiovizuálem, tak i tempem, nápaditostí, kreativitou a znovuhratelností. Hlavní linka vás zabaví na zhruba pět hodin. Pokud se však rozhodnete pro vyšší obtížnost a splnění všech výzev, dost pravděpodobně se zvedne až na dvojnásobek, né-li více. Cenovka necelých 300 Kč z něj činí počin, který by neměl ve vaší sbírce chybět. Hra je dělaná s láskou k řemeslu, které začíná ve většině hrách čím dál více chybět. 

A ač jsou tu další hry, včetně těch českých, které reflektory na Bzzzt částečně tlumí, rozhodně by to však neměl být důvod, proč byste hře neměli věnovat pozornost. Karel Matějka odvedl úžasnou práci a po čtyřech letech plných bezesných nocí a tvrdé práce, přivádí na svět opracovaný klenot, který stojí za koupi. A kdo ví, možná se i dočkáme dalšího dílu.