K čemu GTA 6, když tu máme WoWko! Blizzard přichází s World of Warcraft: Forever, která chce zachovat kouzlo původního WoW, ale zároveň ho rozšířit o nový obsah, mechaniky a pořádnou porci dobrodružství. Jenže má ještě smysl vracet se do světa, který jsme za posledních dvacet let prošli tolikrát, že bychom snad dokázali najít cestu do Westfallu i poslepu?

TI MODŘÍ

Hra odstartovala 4. listopadu 2026 a zájem o nový projekt byl skutečně obrovský. Do Azerothu se vraceli veteráni, kteří už možná dávno zapomněli jaké to je strávit půl hodiny hledáním jediného questového předmětu. Přišli ale také noví hráči, kteří chtěli poznat původní podobu tohoto legendárního titulu. Start samozřejmě doprovázely obavy z přeplněných lokací a serverů. Blizzard však využil systém vrstvení světa, který pomohl rozložit velké množství hráčů a zmírnit počáteční nápor. A co je vlastně na Forever tak zajímavého? Především skutečnost, že nejde o další sezónní experiment, ani pouhý Classic. Blizzard chce nabídnout dlouhodobě rozvíjenou verzi původního Azerothu. Zachovává tedy jeho známé základy, ale přidává pořádnou porci novinek. Maximální úroveň zůstává na šedesátce a hráči se mohou těšit na nové dungeony, raidy, battlegroundy a novou rasu. Jedním z hlavních taháků je samozřejmě samotný svět. Forever zachovává původní strukturu Azerothu, zároveň ji ale rozšiřuje o nové oblasti, upravené lokace a více než tisíc nových úkolů. Mezi nově přidaná místa patří například Mount Hyjal, Riverglades nebo Zephras Isle. Právě poslední jmenovaná oblast je domovem nové hratelné rasy Skyborne. Ta svým vzhledem vychází z Krvavých elfů, od kterých se odlišuje především modrou barvou kůže. Zajímavostí je, že se může přidat jak k Alianci, tak k Hordě. Jejich přítomnost ve světě ovšem vyvolává rozporuplné reakce. Zatímco někdo je vítá, jiní mají problém s tím, jak vlastně zapadají do zavedeného příběhu. O Skyborne totiž nenajdeme žádnou zmínku v kronikách ani oficiálních knihách. Zdá se tak, že hlavním důvodem vývojářů bylo především přinést hráčům další populární rasu v trochu novém kabátku. Má to však jeden háček. Skyborne jsou uzamčeni za placeným dodatkem, takže si za jejich zpřístupnění musí hráči připlatit.

POMALOU CESTOU NA VRCHOL

Musím říct, že návrat k původnímu Azerothu má opravdu něco do sebe. Zatímco Retail se postupem času proměnil v poměrně zběsilou honbu za dalším vybavením a maximální úrovní, Forever se snaží znovu udělat z cestování a objevování plnohodnotnou součást hry. Procházet se po světě, prozkoumávat každý kout mapy a postupně odhalovat jeho zákoutí je přesně to, co z novějších verzí WoW tak trochu vymizelo. Nečekejte tedy, že za pár hodin proběhnete půlku kontinentu a budete stát před endgame obsahem. Tady si zase trochu zaběháte. A možná budete i rádi, když konečně najdete cestu k dalšímu úkolu. Levelování tu není jen nutnou překážkou před skutečným obsahem, ale jednou z hlavních součástí celého zážitku. Za zmínku stojí také několik praktických vylepšení, která se do hry dostala. Nejvýraznějším z nich je například ukazatel úkolů přímo na mapě, o kterém si hráči původní Vanilly mohli nechat jen zdát. Souboje, vybavení, profese i spolupráce s ostatními hráči mají opět větší váhu. Pokud jste zvyklí na tempo Retailu, možná budete chvíli přemýšlet, jestli vám někdo omylem nezapnul zpomalený režim. Jenže právě v tom spočívá část kouzla. Změn se dočkala také grafická stránka. Hráči si mohou vybrat mezi klasickým a vylepšeným vizuálem, nechybí ani možnost zapnout či vypnout transmog. Místo tradičního rozdělení do real­mů si navíc vybíráte vlastní pravidla hry. K dispozici je Normal, PvP, Roleplay a PvP Roleplay. Forever se zkrátka nesnaží proměnit původní World of Warcraft v další moderní fantasy MMO s fotorealistickou grafikou. Zachovává jeho výtvarný styl, ale přidává vylepšené osvětlení, prostředí, vodu a další detaily. Nechybí možnost přepínat mezi původní a novou grafikou a přidána byla také podpora gamepadu. Výsledkem je svět, který stále připomíná staré dobré WoWko. Jen už nepůsobí tak, že jsme se omylem přihlásili na  počítači z muzea.

Přečtěte si také: World of Warcraft: Forever láme rekordy. Blizzard hlásí nejvíce hráčů za posledních 15 let

MÁ TO VŠECHNO SMYSL?

Milovníci PvE dostávají devět nových dungeonů, které pokrývají různé fáze postupu. Na maximální úrovni pak přijdou na řadu raidy včetně Barrow Deeps a Hyjal Summit. Ani příznivci PvP nepřijdou zkrátka, protože nechybí klasické souboje mezi Aliancí a Hordou. Novinkou je také systém táboření, díky kterému si hráči mohou vytvářet vlastní místa k odpočinku a setkávání. Právě podobné prvky podporují komunitní atmosféru, na kterou Forever tolik sází. A co teprve úkol, při kterém si musíte obstarat vlastní spacák?! I takové drobnosti dokážou připomenout, že ve WoW nemusí jít vždycky jen o porážení obřích bossů a získávání legendárního vybavení.

Samozřejmě ale není všechno dokonalé. Dungeony nenabízejí tolik zkušeností jako v minulosti, a nemají tak úplně stejnou motivaci k opakovanému hraní. Profese jsou navíc výrazně posílené, což u části veteránů vyvolává pocit, že je celkový postup o něco jednodušší, než býval kdysi. Některé změny tak mohou působit trochu kontroverzně, zejména hráčům, kteří touží po co nejvěrnějším návratu do původní Vanilly. Přesto jde o velmi zajímavý projekt, který má potenciál oslovit také veterány a hráče, kterým už současná podoba nového WoWka tolik nevyhovuje. Já sama jsem hráčkou od roku 2014, kdy vyšel Warlords of Draenor a vůbec jsem neměla v plánu ve Forever trávit více času. Jenže při natáčení tohoto videa mě hra chytla mnohem víc, než jsem čekala, a najednou si užívám každou chvíli strávenou v světě. Nové vybavení vás dokáže více potěšit, postup na další úroveň má smysl a obyčejné setkání s jiným hráčem může snadno přerůst ve společné dobrodružství. A pane bože, co teprve ten pocit, když se vám v batohu konečně objeví první gold! Samozřejmě nechybí ani klasické pomalé levelování, kdy jeden úkol dokážete plnit dvě hodiny, protože vám zkrátka nechce padnout ta správná přísada z vlka. Známe to. A přesto se k tomu dobrovolně vracíme. Vanillu jsem nikdy neměla možnost zažít v době její největší slávy, ale dnes už mnohem více chápu, proč je tak opěvovaná a proč na ni hráči dodnes nedají dopustit. Je v ní něco, co se z moderních MMORPG postupně vytratilo. Pocit, že svět skutečně žije, že každá cesta někam vede a že i zdánlivě obyčejný úkol může být malým dobrodružstvím. Uvidíme, jak se bude Forever dařit v následujících měsících a jestli si dokáže udržet hráčskou základnu i po úvodním nadšení. Já ale doufám, že se z něj stane něco většího. Azeroth možná známe nazpaměť, ale zdá se, že ještě zdaleka neřekl poslední slovo.