Série Expeditions si za svou více než desetiletou existenci – odstartovanou v roce 2013 titulem Expeditions: Conquistador – vybudovala na poli historických RPG velmi solidní jméno. Zatímco v minulosti jsme dobývali Nový svět nebo plenili pobřeží jako Vikingové, čtvrtý díl této značky nás bere do jedné z divácky i hráčsky nejlákavějších epoch. Expeditions: Samurai od studia Campfire Cabal nás totiž hází do Japonska roku 1600, do turbulentní doby předcházející legendární bitvě u Sekigahary. Vyměnili jsme tedy zavedené evropské meče za katanu a vyrazili zjistit, jak tahle taktická cesta do země vycházejícího slunce vlastně funguje v praxi předběžného přístupu. 

VÝVOJ HRDINY, TAKTICKÉ BITVY A STRASTI KOOPERACE

Na hře je od prvních okamžiků velmi znát, že série Expeditions vždy silně sázela na příběh. Ten aktuální se volně inspiruje osudy anglického navigátora Williama Adamse a dělá to poměrně chytrým způsobem. Podobně jako třeba v legendárním Mass Effectu máte i zde předem definované příjmení – Flynn – kterým vás následně všechny postavy ve světě oslovují. Příběhová kampaň má už v dostupné části prvního aktu docela fajnový a pohlcující start. Vzhledem k tomu, že tvůrci slibují možnost vlastními volbami ohýbat skutečnou historii, rozhodnutí, která uděláte, skutečně působí tak, že budou mít v průběhu hraní reálný a hmatatelný dopad. Několik takových rozhodnutí provádíte již na začátku hry. Například musíte vybrat, jestli na vaší lodi od nemoci zachráníte kuchaře, který sice umí fakt dobře vařit, ale chová se jako naprostý zmetek vůči všem ostatním, nebo radši dobrosrdečného námořníka, který má obě ruce trochu levé. A hra poměrně jasně dává najevo, že v takovém duchu bude s dalšími rozhodnutími pokračovat.

Editor vlastního hrdiny sice není bůhvíjak detailní, ale v tomto případě to vlastně ničemu nevadí a svému účelu poslouží bez problémů. Během úvodního vytváření si zvolíte třídu a následně rozdělíte body do čtyř hlavních statistik: síly, obratnosti, postřehu a důvtipu. Každá z těchto vlastností má ještě další tři podkategorie, které můžete jednotlivě vylepšovat. To vám následně zajistí lepší výkonnost nejen v boji a plížení, ale i při dialozích, kde se otevírají nové možnosti přesvědčování nebo zastrašování. Třídy jako takové jsou prakticky válečník nablízko plnící roli tanka, ranger, který se zaměřuje na udílení vysokého poškození pomocí arkebuz a dalších střelných zbraní, zloděj, jehož specialita je používání jak zbraní nablízko, tak na dálku a rozsévání debuffů na nepřátele, a ve finále specialista, který funguje jako podpora ostatních členů skupiny. Co mi opravdu chybělo, je automatické levelování vašich společníků. Když máte partu o šesti lidech a musíte každému zvyšovat jednotlivé skilly a přiřazovat perky ručně, je to celkem klikačka.

Celý RPG systém ale v aktuálním prvním aktu působí poměrně omezeně. Drtivá většina skillů zůstává logicky zamčená za dalším příběhovým postupem a dostupné třídní schopnosti zatím nejsou příliš nápadité. Je ale vidět, že strom perků a dovedností je ve hře dostatečně široký, takže jsem si jistý, že v plné verzi půjde stavět zajímavé a komplexní buildy.

A jak se to vlastně celé hraje? Představte si klasické CRPG říznuté taktickými souboji ve stylu XCOMu. Celý bojový systém je poměrně komplexní a k plnému využití jeho potenciálu budete potřebovat trochu času, než odhalíte veškeré synergie vašich parťáků. Teprve pak začnete nepřátele smazávat z povrchu zemského s patřičnou elegancí. V samotných střetech mají postavy pevně rozdělené pohybové a akční body, díky kterým útočí a využívají své speciální schopnosti.

Z mé dosavadní zkušenosti ale umělá inteligence v soubojích zatím příliš nezáří. Nepřátelé se mohou chovat zmateně, nebo se (jak ostatně upozorňují i sami vývojáři) občas zasekávají o objekty ve světě a chvilku jim trvá, než se vymotají. Jisté zklamání mi přinesl i stealth. Není nijak komplikovaný a upřímně mě mrzí, že ve hře nedostal více prostoru. Máte sice možnost likvidovat nic netušící nepřátele potichu zezadu, ale to je zatím bohužel tak nějak všechno.

Kampaň vás nenechá jen bezcílně bloumat. Coby Flynn se ocitáte v nezáviděníhodné pozici cizince v zemi, která balancuje na hraně obrovského válečného konfliktu. Během prvního aktu začnete formovat svou partu a potkávat její klíčové členy. Cílem vaší cesty je jako korzáři pod anglickou vlajkou doplout právě do Japonska a dopravit diplomatické poselství od anglické královny. Abyste to neměli tak jednoduché, tak vás během cesty přepadnou portugalští námořníci, sejmou vašeho kapitána a královnina vyslance. Tudíž vám nezbývá nic jiného, než přistát na ostrově a zkusit doručit poselství se zbytkem vaší posádky.

Velkým lákadlem Expeditions: Samurai je také podpora příběhové kooperace pro dva hráče, díky které se dokonce mírně mění samotné dialogy podle toho, zda jsou u rozhovoru přítomny obě hlavní postavy, nebo jen jedna. Během testování předběžné verze jsem sice neměl možnost tento režim vyzkoušet, ale pokud se na hraní s kamarádem vyloženě těšíte, doporučil bych vám prozatím ještě trochu přibrzdit. Sami vývojáři totiž férově přiznávají, že co-op aktuálně nepatří mezi nejstabilnější herní zážitky. Podle dostupných informací trpí na pády, desynchronizace úkolů či dialogů a občasné záseky přímo při úvodní tvorbě postavy. Než se tedy pustíte do společného dobývání Japonska, bude určitě jistější počkat, až tvůrci tento režim trochu více odladí.

TVÁŘ FEUDÁLNÍHO JAPONSKA

Atmosféra feudálního Japonska z Expeditions: Samurai rozhodně dýchá hned od první vteřiny, a to i díky pěkně stylizovanému hlavnímu menu. Samotné uživatelské rozhraní by ale ještě zasloužilo trochu péče – více barev pro lepší odlišení perků, schopností nebo předmětů v inventáři by orientaci jedině prospělo.

Samotná grafika je pak trochu sporným bodem. Vývojáři vsadili na stylizované 3D prostředí s ručně malovanými texturami, díky kterým má hra připomínat oživlou ilustraci. Ve výsledku hra sice není bůhvíjak oslnivá, ale vyloženě ošklivá také ne. Ovšem v praxi se mi bohužel stávalo, že prostředí nepříjemně splývalo do sebe a občas byl problém rozpoznat, s čím se vůbec dá interagovat. Situaci naštěstí zachraňuje klávesová zkratka pro zvýraznění interaktivních předmětů, kterou budete mačkat poměrně často.

Tím se dostáváme k lokacím, které jsou spíše menší a kompaktní. Rozhodně nečekejte obří otevřená prostranství jako v Baldur's Gate, i když trochu víc prostoru k rozmachu by prostředí určitě slušelo. na mořeS orientací pak trochu paradoxně bojuje naprostá absence minimapy, u které u podobného žánru nechápu, proč ji vývojáři vynechali. Výhrady mám i k jinak standardní top-down kameře. Ta občas nezvládá pohyb kolem budov a místo toho, aby strukturu elegantně zprůhlednila a vy jste měli neustálý přehled o své partě, bojuje s úhly.

Po zvukové stránce hru podkresluje velmi příjemný soundtrack, ladící k dobovému Japonsku. Co se týče dabingu, jak sami vývojáři upozorňují, některým postavám chybí zatím úplně. U těch, které už dabing mají, je ale kvalita na velmi vysoké úrovni a rozhodně vás to motivuje rozvíjet s nimi další konverzace.

BRZKÝ PŘÍSTUP S TUPOU ČEPELÍ

S čím tedy hra vstupuje do předběžného přístupu? Momentálně v ní najdete pouze část prvního aktu, který nabízí 5 hlavních a 3 vedlejší úkoly roztroušené po 14 lokacích. Z hlediska herní doby se tak aktuálně bavíme o zhruba 6 až 8 hodinách obsahu.

Vývojáři už ale představili poměrně jasnou roadmapu. První chystaný update by měl přinést hlavně tolik potřebné opravy chyb a nové možnosti úprav postavy i vybavení. Zásadnější rozšíření dorazí až s Updatem 2, který přidá dalších 7 hlavních a 3 vedlejší úkoly spolu s 12 novými lokacemi. Plná verze pak slibuje masivní nálož obsahu – přes 35 vedlejších úkolů, vlastní hráčskou vesnici, crafting, minihry a celkovou herní dobu přesahující 50 hodin.

Když to všechno sečtu, Expeditions: Samurai představuje investici, kterou bych vám momentálně doporučil opravdu dobře zvážit. Je to bezesporu fajn taktický základ s parádní atmosférou, ale zkrátka to potřebuje ještě hrozně moc dodělávání a hlavně pořádnou injekci obsahu. Osobně bych tedy raději s nákupem počkal na to, co přinesou první velké updaty, a do feudálního Japonska vyrazil až ve chvíli, kdy bude tenhle meč přece jen o něco ostřejší.