Někdy se chcete nechat vyděsit, ale někdy ne. Spíš si zahrajete něco vtipného nebo nějakou jednoduchou mlátičku. Ale občas vás hry napálí a vyděsí, když s tím vůbec nepočítáte. Těchto deset her ve svých útrobách schovaly nejedno strašidelné překvapení, nechte nás před nimi varovat.

Sponzorem epizody jsou předobjednávky Silent Hill 2 na Smarty.cz

Ve stínu havrana je kultovní point and click adventura od slovenského studia Rainbow Rhino, jež se vyznamenala hlavně skvělým humorem podaným hlasem Jiřího Lábuse, který daboval kompletně všechny postavy ve hře.

Putování mnicha Severína ale skrývalo několik děsivých momentů, jak ostatně napovídá i tajemně znějící název této adventury. Vesnice, kde se většina hry odehrává, totiž skrývá nejedno tajemství. Musíte tak zkoumat temné chodby, rozpadlé baráky, ze kterých bude mít vaše postava noční můry, a přijít na to, jak s tím vším souvisí pán temnot Satan. Tehdy nás to vyděsilo natolik, že jsme i na všechen ten humor zapomněli.

Sérii Polda není moc třeba představovat, ale ne každého by napadlo, že vás dobrodružství poldy Pankráce mohou i vyděsit. Ale přesně to se daří možná trochu přehlíženému čtvrtému dílu.

Ten totiž razantně mění tón celé série. Čtyřka je mnohem temnější a serióznější. Hned po úvodní části hry se Pankrác pomocí stroje času dostává do depresivní budoucnosti roku 2011, kde svět ovládl komunistický režim. Je právě na něm, aby takové budoucnosti zabránil. Celá pasáž je ukončená nervydrásajícím útěkem, který ale přeruší agent KGB, jehož vlivem se Pankrác ocitne uvězněn v pravěku. Z bláta do louže.

Být to jakákoliv jiná série, tak nad tím mávneme rukou, ale tohle je Polda. Od něj očekáváme lehce nekorektní humor s absurdní zápletkou, ne zážitek, ze kterého se budeme bát jít na záchod. Další díly se bohužel, bohudík vrátily do zajetých kolejí.

Podobně na tom je i série Like a Dragon. Ta proslula například komediálními vedlejšími úkoly, které dávají kontrast drsnému hlavnímu ději. A tak když vám v Yakuza Kiwami 2 předá nějaký pocestný videokazetu s příslibem, že na ní je parádní erotika, očekáváte další brikule, jež vám polechtají bránici.

Akorát že vůbec.

Na videu totiž nebyla erotika, ale prokleté video, které samo o sobě stačí na to, abyste si šli vyměnit spodní prádlo. Jenže tam to neskončí. Duch ženy z videa vás začne pronásledovat a Kiryu Kazuma rychle vyhledává pomoc exorcisty. Otázka zní, jestli to bude stačit…

Novější díly Yakuzy, respektive Like a Dragon, vždy alespoň jeden strašidelný vedlejší úkol obsahují, takže až vás přestane bavit se smát, máte možnost jít se bát.

S velkou mocí přichází velká zodpovědnost a velká schopnost někoho vyděsit k smrti. Marvel's Spider-Man 2 skvěle zpracoval ničivý vliv, který na našeho hodného souseda má černý, symbiotický oblek. Jeho podoba je čím dál děsivější a chování čím dál horší.

Jedním z vrcholů je pak pasáž, kdy na Peterův dům zaútočí skupina lovců. Hráč se zde chopí role Mary Jane a jen pasivně sleduje, jak brutálně se s nimi její přítel vypořádá. Lovec tu je jen jeden. Nakonec se MJ zavře s Peterem do opuštěného tunelu ve snaze mu promluvit do duše a vám coby hráči dojde, že tentokrát se Spider-Manem opravdu v bezpečí nejste.

Vampire the Masquarade: Bloodlines není strašidelnou hrou, ačkoliv by díky své vampýrské tematice mohlo být. Spíše jde o temné, akční RPG, které by si kvůli pestré hratelnosti a svěžímu námětu měl vyzkoušet každý fanoušek žánru. Vážně se není čeho bát. Teda až na tenhle jeden moment.

Ocean House Hotel je lokace, do které se dostanete už ze začátku hlavní linky. Vypráví ale relativně samostatný příběh jednoho masakru, jehož ozvěny se doteď ozývají polorozbořeným hotelem. Tento quest je ukázková práce s tempem, atmosférou a klasickými hororovými prvky. Čekejte duchy, posedlé předměty a tragický příběh vyprávěný skrze novinové ústřižky. Když se přes tohle všechno dostanete, můžete si užít relax v podobě řezání jiných upírů a lákání nevinných kolemjdoucích do opuštěných uliček. Teď se budou bát jen oni, ne vy.

Pokud jste při hraní prvního Far Cry čekali prosluněnou dovolenou na pláži lehce ozvláštněnou střílením nepřátelských žoldáků, byli jste možná nepříjemně překvapeni. Na tom krásném tropickém ostrově totiž probíhaly šílené experimenty na lidech a zvířatech. Výsledkem byly hroziví trigeni. Mutanti, kteří se s vámi rozhodně nechtějí stavět bábovičky z písku.

Jak se dalo předpokládat, trigeni se utrhli z řetězu a jdou po všem, co se hýbe. Nejeden level z Far Cry se tak odehrává v potemnělých lesech a uzavřených budovách, kde vás tito agresivní predátoři nekompromisně loví. Nábojů je málo a jejich drápy s vámi udělají rychlý proces. Chtělo to odvahu hru okamžitě nevypnout.

Celá situace s překvapivým, strašidelným protivníkem pak připomíná i jinou slavnou střílečku – Halo. Tam nás pro změnu děsil parazit Flood.

Pokud jste se při hraní prvních dvou BioShocků dostali do nezdravé tepové frekvence, nikdo vás soudit nebude. Hutná atmosféra podvodního města Rapture rozklepala nejednu ruku na myši a rozhodně to není město, kde byste se chodili dívat po památkách.

BioShock Infinite na to šel trochu jinak. Columbia je nádherné místo, plné impozantních budov a amerického optimismu. Ano, občas tam proteče pár hektolitrů krve, ale to už dneska nikoho nerozhodí. Co už ale rozhodit může, je level Comstock House; základna antagonisty Comstocka, která ale spíše připomíná blázinec.

Aby toho nebylo málo, dostáváme se do něj v alternativní realitě, kde jste selhali ve své snaze zachránit Elizabeth. To vašemu mentálnímu stavu úplně nepomáhá. Přidejte ještě nové nepřátele – Boys of Silence – kteří nelidskými skřeky přivolávají vyšinuté maniaky s vymytými mozky.

Na ten masivní jump scare zkrátka nezapomenete.

Jak už dobře víme, Remedy se hororů nebojí. Ještě před Alanem Wakem jsme ale měli Maxe Paynea. Nejedná se o horor jako takový, jde spíše o stylovou akci říznutou temným noirem. Ve dvou případech ale do hororu přece jen sklouzne.

Max je totiž při událostech hry dvakrát zdrogován, a to ho uvrhne do noční můry, kde musí znovu prožívat smrt svojí rodiny. Kromě strašidelné atmosféry dokreslované mrazivou zvukovou stránkou se do hráčských myslí tyto úseky uložily kvůli velké frustraci z hraní.

Problémem nebylo jen absurdně dlouhé bludiště, jež šlo vyřešit prostým držením se vlevo. Nejhorší byla pasáž, kde se hráč musí pohybovat po tenkých čárách z krve a různě mezi nimi přeskakovat. Hra dala jasně najevo, že to není žádná skákačka a hrůzy neustálého padání do bezedné propasti pravděpodobně přebily všechny trýzně, které prožívala Maxova mysl.

Ravenholm z Half-Life 2 je tak trochu herním symbolem pro zničená, opuštěná města. Ačkoliv myšlenka mimozemského kraba, který se vám přichytí na hlavu a udělá z vás chodící mrtvolu je strašidelná sama o sobě, hrůza těchto zombie vynikla nejvíce právě v kapitole We Don't Go To Ravenholm.

Děsu tohoto levelu se vyrovná snad jen jeho zábavnost. Protože přijde na řadu skoro hned potom, co Gordon dostane Gravity Gun, zbraň plně využívající fyzikální engine hry. A jestli nás něco škola naučila, tak to, že fyzika je zábavná. Hlavně když s její pomocí kosíte zombíky. Nemusíte je jednoduše zastřelit, můžete je rozřezat čepelí od cirkulárky. Po městě jsou také rozmístěné různé pasti, které můžete využít v boji. Anebo je spustíte sami na sobě. To úplně nedoporučujeme.

Ravenholm byl tak populárním zasazením, že v přípravě dokonce byl i samostatná epizoda nazvaná Return to Ravenholm. Toho se nejprve mělo chopit studio Warrena Spectora Junction Point, později vývoj přešel do Arkane Studios. Projekt byl nakonec zrušen, ale na internetu se můžeme podívat na velké množství gameplay záběrů.

Jakkoliv může být plížení se v papírové krabici kolem nepřátelského vojska stresující, když si spustíte první Metal Gear Solid, úplně nečekáte, že večer hrůzou neusnete. Ale fanoušci Hidea Kojimy už vědí, že jakákoliv očekávání v jeho hrách jsou zbytečná. Stejně budete koulet očima nad jeho nápady.

Mezi jeho největší určitě patří boss fight s Psycho Mantisem, respektive co mu předchází. Solid Snake zrovna dobojoval s Grey Foxem, ke kterému se musel dostat přes chodbu plnou rozřezaných těl. Hráč si myslí, že boj s šíleným ninjou bude to nejhorší, co ho ve hře potká. Jenže pak situace vyeskaluje do extrému. Šílený telepat posedne vaši společnici a po krátkém souboji s ní se konečně ocitáte tváří v tvář Psycho Mantisovi.

A on k vám promlouvá. Ne ke Snakeovi, ale přímo k vám, k hráči. Popíše váš dosavadní průchod hrou a pak začne komentovat hry, které jste na vašem PlayStationu hráli předtím. Dneska už víme, že šlo o prosté čtení paměťové karty a ne mysli. Ale tehdy jsme si mohli myslet, že ta hra nabyla vědomí a vyhodit PlayStation z okna by rozhodně nebyla přemrštěná reakce na něco takového.

Psycho Mantis možná umí přečíst vaši mysl, ale my to rozhodně neumíme. Tak nám tedy napište, co vyděsilo ve hrách vás, kde jste s tím nepočítali. S čím ale počítáme my, je to, že se uvidíme za týden u další TOPky.