Série Yakuza tu s námi je už mnoho let. Za tu dobu si stihla značka vybudovat reputaci jako stylová open-world mlátička s košatým příběhem říznutým řádnou dávkou krimi. Je snad namístě nyní podotknout, že já jsem s touto sérií dosud neměl tu čest. Což je velká škoda, protože již osmý díl Yakuzy, který nese podtitul Like a Dragon, dělá spoustu věcí na jedničku.

Důvodů, proč je Yakuza: Like a Dragon ideálním vstupním bodem pro nováčky, je více. Předně se hra rozhodla překopat zažité prvky svých předchůdců. Díky tomu před námi stojí plně RPG zážitek s přepracovaným soubojovým systémem, který se tentokráte rozhodl vsadit na principy klasických tahovek.

ČAS NA NOVOU KREV

Na rozdíl od předchozích iterací Yakuzy se příběh Like a Dragon nezaměřuje na Kazumu Kiryu, jako tomu bylo dosud, ale představuje zcela nového hlavního hrdinu jménem Ichiban Kasuga. Zpočátku se sice jeví jako typický hláškující frajírek v červeném sáčku, jenže časem se z něj vyvine dobrosrdečný sympaťák. A čím dál jsem se ve hře posouval, tím jsem vlastně měl Ichibana raději.

Protože se pohybujeme v sérii Yakuza, asi vás nepřekvapí, že hlavní roli zde opět sehrají především nejrůznější gangy a konspirace. Hra si pro vás připravila doslova pohlcující vyprávění plné nejrůznějších zvratů a velmi napínavých momentů. Sám jsem herní filmečky zaujatě sledoval a přemýšlel, čím mě ještě příběh hodlá překvapit.

Neméně zajímavé jsou i jednotlivé postavy. Během svého putování hrou potkáte mnoho navzájem odlišných společníků s neotřelým charakterem, kteří vás budou velmi často královsky bavit. A to ať už se bavíme o poněkud zádumčivém ex-policajtovi, nebo houmlesovi, který neváhá lovit mince zpod automatů. Už jen proto se vyplatí si hru zahrát a postupně odhalovat tajemnou minulost těchto pitoreskních postaviček. Zmínil jsem, že s parťáky můžete utužovat vazby a zvýšit jejich náklonnost k Ichibanovi?

KARATE NA TISÍC ZPŮSOBŮ

Tím se dostáváme k tomu, co dělá z osmé Yakuzy zážitek, nad kterým budou překvapeně kroutit hlavou i skalní příznivci série. Kromě příběhu totiž hraje vaše parta dost podstatnou roli i v boji. Je znát, že právě tady se vývojáři nejvíce vyřádili. Pokud jste hráli například Final Fantasy, zdejší soubojový systém vám bude velmi blízký. Ovšem – nenechte se zmást. Plně ovládnout bojiště bude oříšek i pro videoherní veterány. A to jednoduše proto, že vám hra nabízí nespočet možností, jak si během bojů počínat.

Předně musíte myslet na to, že boj probíhá s pomocí tahů. Což v praxi znamená, že každá z postav může během kola provést pouze jednu akci. Na výběr máte z normálního útoku a speciálních útoků, které si pro sebe ukrojí kus vaší energie. K dispozici je vám značně rozsáhlá sada pohybů, kterými můžete doslova zdevastovat protivníky.

Samostatnou kategorii pak představují tzv. Team Tag útoky, kdy se za cenu velkého množství energie do vašeho tahu pustí celý váš tým. A to ve velmi efektní a mnohdy značně vtipné cutscéně. Sám jsem se často usmíval nad humornou kreativitou vývojářů, na které je znát takový ten typicky japonský přístup k věci. A to je rozhodně fajn. Svou energii ale můžete utratit i za akce, ze kterých nemáte benefit jen vy, ale i vaše skupinka hrdinů. Sem spadá zejména týmové léčení či možnost zvýšení obrany.

Se speciálními útoky se pojí celá řada quick-time eventů, na které sice nemusíte dbát, ale připravíte se tak o možnost udělit to nejvyšší možné poškození. Sám jsem si na tempo, kdy je potřeba zmáčknout mezerník nebo drtit určitou klávesu, chvíli zvykal. Celý systém vám ale poměrně rychle přejde do krve.

Překvapilo mě, jak takticky musíte v Like a Dragon uvažovat, abyste v bojích uspěli. Možností, jak vyhrát, je tu skutečně nepočítaně. Možná i proto, že hra pracuje s nejrůznějšími efekty, jako je možnost naštvat protivníky, nebo jejich znechucení, čímž jim snížíte obranu. To samé na vás ale může použít i druhá strana. Musíte tedy být neustále ve střehu a mnohdy přemýšlet o jeden, dva tahy dopředu. Často jsem si tak nejvíce lámal hlavu s tím, jakou strategii v daný moment použít. Kterou akcí vyčerpám tah. Zaútočím přímo, nebo použiji nějaký předmět, který mi v boji poskytne cennou výhodu? Nebo se raději vyléčím a bojovat budu až v příštím tahu hrdiny? Takové otázky před vás bude hra klást poměrně často.

LEVELUJ, CO TO DÁ!

To, že před sebou máte RPG se vším všudy, ale není znát jenom na soubojích. Ichiban i všichni další členové party získávají zkušenosti, tím pádem i postupují na vyšší úrovně. Ty zvyšují jejich statistiky a často i přináší rozšíření jejich dovedností. V praxi to znamená, že časem budete souboje cíleně vyhledávat, abyste získali zkušenosti. Rozhodnutí o tom, je-li takový přístup správný, už nechám na vás. Dále můžete měnit zbraně, zvýšit svoje šance novým vybavením, které vám poskytuje nejrůznější benefity, rozšiřovat svůj inventář... Zkrátka a dobře budete pořád mít co dělat.

A pokud vás hraní příběhu omrzí, můžete se jít zabavit u některé z vedlejších aktivit. Ať už je to hraní šipek se členy týmu, nakupování, automaty, závody ve sbírání plechovek a mnoho, mnoho dalšího. Asi už chápete, že Yakuza: Like a Dragon nepatří mezi herní jednohubky. Vlastně v ní můžete s klidem utopit i sto hodin a pořád se hrou nebudete hotovi.

Právě v tom ale podle mě tkví problém celého zážitku. Yakuza totiž na nic nespěchá a pokud se hrou nemáte trpělivost, moc si její hraní neužijete. Příběh se rozplétá jen velmi pozvolna. Aktivity se vám odemykají postupně a nové vybavení sporadicky nacházíte rozeseté po světě či v obchodech. Titul také časem začne být docela repetitivní. Jasně, boje oživují nové schopnosti a parťáci, ale přece jen je těch soubojů ve hře trochu moc.

NA JEDNIČKU TO SICE NENÍ, ALE...

Po grafické stránce se hra vůbec nemá za co stydět. Město Yokohama, kde se nová Yakuza odehrává, pulzuje životem a procházet si jednotlivé uličky je radost. Během hraní jsem se často přistihl, že se jen líně kochám množstvím detailů, které tvůrci do hry vložili. Proto ani tolik nevadí, že nemůžete řídit okolní prostředky, jako v jiných městských akcích, a povětšinou budete chodit po svých.

Ve výsledku se tak rozhodnutí vývojářů učinit z Yakuzy tahové RPG vyplatilo, byť se rozhodně nejedná o dokonalou hru. Komu bych tedy Yakuza: Like a Dragon doporučil? Rozhodně je to titul určený hráčům, kteří se nebojí velkých dobrodružství a jsou v nich ochotni utopit moře času. Ačkoliv je Yakuza velmi zdlouhavá a časem i docela repetitivní, pro skvěle napsaný příběh, charismatické postavy a neskutečně návykový soubojový systém stojí za to si hru projít až do konce. Příležitostní hráči by se ale nové Yakuze měli vyhnout velikým obloukem.

Tohle RPG vás zkrátka chytí a nepustí na pěkně dlouhou dobu.