Uběhlo skoro 5 let od vydání Two Point Hospital. První vlaštovka nové značky od původních tvůrců Theme Hospital dopadla relativně dobře. Od nás například dostala doporučení 8/10. A ocenili jsme tehdy humor, zachované prvky původní tvorby nemocnice a také určitou nenáročnost hraní. Dnes recenzovaný Two Point Campus rozšiřuje základy budování nemocnice do světa manažera vlastního kampusu: tedy vytváření a spravování univerzity.

Graficky se na první pohled moc nezměnilo. Stylizace zůstala zachována; stačilo ale ve hře strávit pár minut a hned jsem viděl, že se vývojáři pustili do celé řady vylepšení. Lepší antialiasing modelů, větší mapy, detailnější animace – tvůrci rozhodně vyslyšeli skoro všechny prosby a zareagovali také na kritiku.

Můžeme kopírovat místnosti. Máme lepší manažerský přehled v tabulkách – ale zároveň vás nezahltí nepřehlednými grafy přes celou obrazovku. Nabízí také hromadu obsahu, jak stavět – měnit a přizpůsobit jakékoliv budovy.

Tohle je budovatelský simulátor, který bezpochyby bude mnoho lidí milovat. A taky bohužel nenávidět. Protože jak vypadá hra sebelíp, některé věci v herním designu předchozího titulu bohužel tvůrci nezamaskovali zcela. A jak se rozšířily možnosti v Campusu, rozšířil se také výskyt neduhů, které budou tvůrci vychytávat ještě hodně dlouho.

Ve hrách jako je Two Point Campus je váš cíl celkem jasný. Stanete se správcem obrovského komplexu, a je jen na vás, zda z něj uděláte výdělečný byznys nebo vše zbrklostí a bezmyšlenkovitým jednáním pošlete do kopru. V tomto případě máte za úkol vytvořit perfektní kolébku moudrosti.

Můžete si nejen vybrat zaměření vaší univerzity, ale také jednu z 12 map, které si postupně odemknete plněním úkolů. Každá mapa představí různé scénáře, kterými si zpřístupníte často lepší vybavení a další budovy. Začnete tak nejdříve s vědeckou katedrou, přesunete se na kulinářství, vyzkoušíte si počítačovou vědu, nauku rytířství, povede školu čar a kouzel, sportovní tým, hodiny archeologie či tajnou špiónskou organizaci.

Budovatelské strategie zaměřené na správu jedné oblasti našeho života jsou mezi hráči velmi oblíbené, ale většinou podobné tituly skončí tak, že nepřináší příliš propracované možnosti. A těch nejlepších je jen pár. Two Point Campus se bezpochyby může připojit k těm lepším.

Jak plyne herní čas školního roku, všimnete si, že je rozdělen na jednotlivé měsíce a semestry. V nich můžete plánovat různé akce, budování učeben i trénování svých zaměstnanců. Začátek je jednoduchý – do školy vám dorazí jen studenti prvního ročníku. Ale podle oboru se poté rozhodne, kolik let ve škole musí daný student zůstat.

Pokud tak je například kurz kulinářství na 3 roky, musíte počítat s tím, že bude třeba patřičně rozšířit školu, aby všechny studenty pojmula. A je třeba myslet do budoucnosti při návrhu místností. Experti si vše mohou ztížit kombinováním oborů nebo jejich vylepšováním, ale to bych doporučil až po dokončení kampaně. Volnost sice máte, ale ve většině případů vám budou chybět finance.

Důvod, proč chcete do školy více studentů je tedy jejich školné. A také další peníze, které utrácí na území kampusu. Přičemž platí, že na konci každého semestru jsou studenti hodnoceni z testů a dokonce, na konci školního roku jsou vyhodnoceni, zda prošli ročníkem nebo ne.

Vše se navíc rozhoduje podle toho, jak jsou šťastní. Musíte vybudovat koleje, spravovat odpady a hygienu. Zajistit dostatek možností pro občerstvení. Pečovat o dušení zdraví. Případně zajistit doučování pro ty, kterým se moc nedaří. Nebo lékaře pro ty, kteří se necítí zdravě či se zranili.

Největší úskalí přináší ale vytvořit pro studenty z kampusu zábavné místo. Sice se snadno řekne „škola hrou“, ale hůře se to dělá. Obzvlášť v této hře.

Aby studenti neremcali, musí v některých mapách mít topení, někde klimatizaci, mít kde sedět, kde se socializovat – studenti mají také různá přání – ať už že chtějí uspořádat párty či rovnou třeba celý koncert ve studenském klubu. Právě vyvážit vztah mezi zábavou, odpočinkem a učením je největší výzvou. Neustálou přípravou filmových večerů sice zvýšíte radost, ale studenti zůstanou často ospalí. A nemají čas se pomalu ani najíst, což ve většině případů končí tím, že se jim ve škole paradoxně nelíbí a chtějí odejít. Nebo ještě hůř, přestanou platit za školné.

Zaměstnance si musíte dobře vybrat. Z Two Point Hospitalu zůstala mnou nenáviděná funkce negativních vlastností. Takže ne každý zaměstnanec se vám hodí. Může být sice na levelu 5 archeologie za zlomovou výplatu, ale bude házet odpadky po kampusu. Nebo přenášet svou depresi na studenty. Tohle platí nejen pro učitele – které vybíráte ještě podle oboru. Ale rovněž i pro pomocníky, kteří pracují v obchodech, v knihovně a dodatečných místnostech. Nesmíme zapomenout na uklízeče. Těch budete potřebovat hodně: zalévají kytky, uklízí odpad, starají se o bezpečí apod. Negativní či pozitivní vlastnosti zaměstnanců nelze měnit, ale zaměstnance můžete dále trénovat. A vybrat až tři různé charakteristiky, které mu postupně zlepšíte. Z běžného učitele, se tak může stát profesor. Z klasického pomocníka, odborný konzultant. Z uklízeče rovnou mechanik či školník.

Ale to vyžaduje čas a trpělivost. Protože trénink odvádí pozornost od studentů, přistihnete se, že budete neustále pendlovat mezi krachem a úspěchem.

Naštěstí po dokončení školního roku můžete bezpečně klidně celý kampus přestavět. S novými funkcemi přestavby si můžete nakoupit okolní pozemky, rozšířit tak kampus o další budovy či jen zvětšit učebny. Můžete taky místnosti jednoduchým klikem přesouvat. To lze udělat i za plného provozu školy – nenarušíte tím studenty. A tak svoboda budování je zde zachována v plné míře.

Dokonce si můžete vaše vytvořené místnosti uložit a poté vyvolat mezi mapami. Takže v zásadě si uložíte vlastní oblíbený design, který vám funguje a nemusíte se pak zdržovat na dalších mapách s dekoracemi.

Jak místnosti a školu zdobíte, všimnete si, že se naplňuje teploměr prestiže a atraktivity. Což láká další studenty, ale především uspokojuje, jak je, tak zaměstnance. Jenže, to, jakým způsobem kampus na studenty působí vám bude dělat v průběhu času velký problém.

Ne vždy se vám chce strávit 20 minut dekorací nové místnosti. Jenže když atraktivitu a prestiž nenaplníte – studentům se kazí nálada, a to velmi rychle. Doplňky nejsou moc drahé, až na pár výjimek, takže nejde ani tak o peníze. Ale o stereotyp. Jistě, místnosti si můžete ukládat, ale protože se mění podmínky v mapách, často je musíte stejně v určitých detailech předělat – například vyměnit topení za klimatizaci. Přistihnete se, že budete na všechny zdi házet každou blbost z inventáře. Všechny pitomě vypadající plakáty, jen abyste naplnili teploměr prestiže – co na tom, že esteticky se vám to třeba nezamlouvá, studenti jsou nadšení. A tak házíte po kampusu každou blbost, co si odemknete.

Tento systém mě trochu zklamal. Nevím, jak bych ho udělal líp, ale asi bych se klidně nebál přidat daleko více předmětů. Systém hodnocení místností by si zasloužil rozhodně změnu. Hra mě často nutila udělat rozhodnutí, která bych nikdy do své vysněné školy udělat nechtěl. A ta zmíněná svoboda se tak stane trochu repetitivní otročinou věčného klikání – pokud tedy míříte vysoko, jako já a chcete vše v kampusu mít ohodnoceno jako nejlepší.

A tento neduh si hra nese komplet celým UI. Posílat třeba zaměstnance na zmíněný trénink, když jich máte 30 je doslova noční můra. Nemůžete jich označit víc. Vždy musíte ručně proklikat všechny naskrz tři nabídky. To vede k tomu, že pozdější chudáky zaměstnance raději necháte na první úrovni. Studenty proklikávat, abyste zjistili, co se jim nelíbí je rovněž nepřehledné a z nabídky se pokaždé vykliknete při označení pryč. A poslední absolutně nejdůležitější věc, kterou Two Point Campus nezvládá je umělá inteligence od určitého počtu studentů.

Nejsem si jistý, zda je to od čísla 90 či trochu výše. Zkrátka existuje limit, po kterém vám umělá inteligence studentů přestane chodit na záchody, mít se, nebo pít či jíst – i když mají pití přímo před sebou nebo právě minuli prázdný záchod.

To zanechává po vašich úspěšných vypiplaných hodinách budování pachuť neúspěchu, kdy sledujete, jak je polovina vašich studentů mega šťastná a druhá mega nešťastná, vy nechápete, proč a co můžete udělat víc, takže se nutíte hrát dál – dokud nezkrachujete, protože to evidentně umělá inteligence vlastně už dávno zabalila.

Doufám, že je to bug, který opraví. Nebo možná jsem jen špatný hráč. Kdo ví? Chce to tedy dost sebeovládání, abyste si dokázali odpustit, že nechcete mít vše na 100 %.

Nechcete do každé třídy nasázet veškeré vybavení. Nechcete vytrénovat všechny učitele na nejvyšší úroveň. Nechcete mít za každou zatáčkou koše. Protože všechny cesty vedoucí k šťastnému kampusu jsou ukryté evidentně v průměrnosti. Jeden z nejvíce pohodových průchodů jedním scénářem jsem měl, když jsem se vůbec nesnažil a fakticky jen pomalu rozšiřoval školu, tu a tam přidal dekorace a občas někoho potrénoval. Možná to fakt je zamýšlený filozofický vtip. Ale tomu věřit nebudu, když se dokonce stává, že nad sebou mají studenti otazníky – kdy je evidentní, že dané NPC neví, jak se dostat na nějaké místo, kde před minutou bylo. Studenti často po vás i mohou chtít předměty, které máte ještě uzamčené a nadšeně odpočítávají, do kdy musíte daný předmět umístit. Po vypršení času ale pokračuje výzva dál. Takže super stíhačka pro nic za nic.

Nejhorší na tom je ten pocit, že nemáte nikde vysvětleno, jak můžete školu optimalizovat. Dostanete se do fáze, kdy budete zkoušet prakticky všechno, jen abyste tápali, co vlastně má vliv na úspěch a co naopak ne. Skoro bych si i vsadil na to, že to možná ani sami programátoři neví. Hra například vysvětlí, že na jedné koleji vám stačí jedna postel na cca. 5 studentů, ale už nikde nevidíte, zda stejné pravidlo platí pro záchody či koupelny.

Nikde není zapsáno, zda studentských klubů můžete udělat víc a je lepší jich udělat více, nebo mít jen jeden velký. A nikde rovněž nedostanete vysvětleno, jak zabavit studenty jinak než předměty, které máte k dispozici; kterých nakonec bohužel není mnoho a opakují se. Vizualizace vám prozradí dost o teplotě, ale třeba zobrazení „zdraví“,“místa která způsobují pokles radosti“ či „odkud pramení nečistoty“ bych také čekal ve formě kumulativní heat-mapy, kde se ukáže odkud pramení dané efekty. Ne pouze výčet položek. Protože bez označení zdrojů prostě jen tápete, kde problémy vznikají a autoři tak dopomáhají k vytvoření určité apatie, kdy vás daný problém přestane bavit řešit. Je to detail, který v zájmu zjednodušení do hry vložen nebyl, ale určitá forma přímé zpětné vazby na vyžádání by neuškodila.

Je celkem frustrující pak sledovat studenta, který prochází kampusem kolem 5 různých herních automatů, 8 pitítek, 3 odpadkových košů, 10 záchodů, 4 sprch, křišťálové koule, kytiček, 2 kolejí – přičemž si stěžuje, že má žízeň, vyhodí odpad na zem, chce se mu děsně na záchod, smrdí, nelíbí se mu okolí, nudí se a je unavený. Jistě, takového studenta můžete vyhodit. Když se to však stane z ničeho nic u studenta třetího ročníku, který má známku A+. Proč?! To vám hra už neřekne.

Nejde jen o chyby v umělé inteligenci, ale celkem rychle vás omrzí hlášky i rádio, které v sobě má jen pár skladeb a neustále je opakuje. U rádiových vstupů DJů se zasmějete, stejně jako u školního rozhlasu. Ale když vám ve 20 minutách 10x paní připomíná, že není vaše máma – nakonec asi sáhnete jako já po řešení spuštění vlastního playlistu na Spotify a vypnutí všech rozhlasových zvuků. A je to škoda.

Své místo pak mají na žebříčku různých aktivit i speciální vedlejší mise – které spočívají většinou v inspekci, narušení kampusu konkurencí nebo v případě školy pro agenty musíte odhalit častokrát tajné špiony a ty vyloučit. Každý obor je atraktivní pro různé archetypy studentů, takže zatímco Pocha na vás budou házet peníze pomalu za to, že vidí splachovat záchody, přesvědčit Gotiky si nestěžovat na život a být prostě šťastný je výzva sama o sobě, protože jim upadá radost hned při vstupu na území vašeho kampusu. Skvělým dodatkem jsou ale různé katastrofy – jako žabí déšť, pád meteoritů nebo zemětřesení. Pokud máte dobře vytrénované zaměstnance, můžete skoro všechny katastrofy ignorovat, i tak nabízí zajímavé zpestření.

Některé učebny lze ještě vylepšit – a zlepšit efekt na studenty. Vylepšování trvá poměrně dlouho. Ale jakmile skrz výzkum něco odemknete, máte danou věc sdílenou napříč kampusy všude.

Nejvíce jsem si tedy užil vlastně režim pískoviště – Sandbox. Ten vám dovolí zahrát jakoukoli mapu s pravidly, jaké si sami nastavíte. Můžete si vše odemknout. Nebo naopak udělat ještě náročnější výzvy. Map je dost, každá nabízí vlastní téma a různé pozemky k rozšíření. Největší problém pak tedy uvidíte u nedostatku předmětů, se kterými můžete vytvářet dekorace v interiéru. Zatímco jednotlivé učebny mají fakt mraky serepetiček, chodby se omezí na židle, koše, automaty, pár kytek a plakáty.

Two Point Campus tak funguje relativně dobře. Pokud si budete hratelnost dávkovat. A pokud nebudete spěchat, odměňuje spíše trpělivé. Jakmile se pokusíte trochu tlačit na plyn, i když na to máte na první pohled prostředky – například hned v prvním roce zkombinujete více učebních plánů a vylepšíte je, abyste měli více studentů, umělá inteligence přestane stíhat.

To ale odhaduji, že pro většinu hráčů nebude nakonec tak velký problém. Důležité je, že titul si nehraje na nic víc – její humor je skvělý. Unikátní animace studentů a aktivit ve všech třídách jsou prostě něco, co mě bavilo sledovat i ze záznamu při střihu této recenze.

A ačkoliv jsem čekal ještě o něco propracovanější interakce a provázanost jednotlivých školních systémů, jako například – aby studenti kulinářství vařili ve školní jídelně pro jiné studenty, nebo studenti čar a kouzel pomáhali s úklidem školy pomocí magie – tak i přes absenci využití tohoto potenciálu jsem se dobře zabavil.