Naklonujte se, abyste přežili - recenze The Alters

Co všechno by bylo jinak, kdybych se kdysi rozhodla odlišně? To jsou myšlenky, které vás napadnou buď během půlnočního rozjímání nad smyslem života, nebo při hraní nejnovější hry od vývojářů z 11 bit Studios. V The Alters totiž uvíznete na nehostinné planetě úplně sami a jediná možnost, jak se zachránit, je vytvořit si posádku ze svých klonů. Že to zní zajímavě? No to si pište!

Mechanikami je The Alters kombinace budovatelské strategie a adventury. V roli Jana Dolského – bývalého těžaře nově povýšeného do role kapitána – se budete snažit z povrchu planety získat dost surovin na přesunutí mobilní základny, aby vás nespálil východ slunce a aby vás záchranná skupina, kterou pro vás váš zaměstnavatel určitě poslal, mohla vyzvednout. Tohle všechno je ovšem na jednoho člověka trochu moc, a tak po objevení velmi vzácného prvku rapidium, který urychluje růst, začnete tvořit svá alternativní já. Kdyby Jan ve svých devatenácti letech nešel na vysokou školu, nýbrž zůstal doma s maminkou, jeho životní cesta by ubíhala úplně jiným směrem a stal by se z něj technik. Kdyby se v jednatřiceti rozhodl odstěhovat spolu s přítelkyní do ciziny, byl by z něj zamilovaný botanik, co se s Lenou nejenom ožení, ale hlavně nikdy nerozvede, tak jako náš hlavní Jan Dolski. Možností je prostě nespočet a díky úpravám vzpomínek vytvoříte jakéhokoliv člena posádky, kterého zrovna potřebujete. Dávejte ovšem pozor. Ne všichni Janové dobře berou probuzení do reality, kde zjistí, že jejich život je ve skutečnosti lež a upravená vzpomínka, která nikdy neexistovala.

Všechny postavy v The Alters jsou brilantně napsané a každý Jan je ve své podstatě úplně jiným člověkem. Pokud tedy máte rádi psychologii, hru si náramně užijete. Pokud vás ovšem takovéto mudroprdování nezajímá, rovnou můžu říct, že The Alters nebude nic pro vás. Vždy, když se svou mobilní základnou dorazíte do nové lokace, budete muset nejdříve prozkoumat venkovní svět. Jakmile se vám povede najít žíly materiálů potřebných pro přežití a začnete s těžbou, přichází na řadu budovatelská strategie, kdy se snažíte co nejvíc vylepšit svou základnu a uspokojit posádku. V neposlední řadě taky musíte vymyslet, jak se dostanete přes překážku, co vám brání jet dál. Zatímco se tohle všechno děje, chtějí s vámi řešit větší i menší problémy nejen vaše alternativní já, ale i vaši nadřízení, s kterými jste na dálku v kontaktu. To znamená, že třeba polovinu hry tvoří jenom rozhovory. Mně osobně to vůbec nevadilo, jen jsem si na začátku dlouho zvykala na to, že některé postavy mluví šíleně pomalu. Tohle spojení adventury a strategie se mi vlastně strašně moc líbí, každopádně mi je jasné, že dost lidí to okamžitě odradí.

Hra je rozdělena do úvodu a tří aktů, přičemž celkový herní čas je okolo 25 hodin. Soundtrack se vyhýbá běžným sci-fi klišé a využívá organické instrumenty doplněné digitálními glitchy a reverby. Díky tomu působí atmosféra mimozemsky, ale stále přirozeně. I zvukové efekty pro vítr a radiaci jsou skvělé. Taková magnetická bouře opravdu zní jako něco, co nechcete zažít. The Alters běží na Unreal Engine 5 a vizuály nehostinné planety jsou nádherné. Zvlášť úvodní lokace je perfektně surrealistická a anomálie v pozdějších částech hry dodávají skoro až nadpřirozenou atmosféru. Kamkoliv se podíváte, tam uvidíte spoustu detailů, díky kterým je prostředí krásně živé a dynamické. To s sebou ovšem přináší nevýhodu velké náročnosti na hardware. Optimalizace pro mne byl ten největší problém, se kterým jsem se během hraní setkala. Hlavně ze začátku hry se mi kamera zasekávala několikrát do minuty. A to tak moc, že jsem se párkrát úplně dezorientovala. Naštěstí tento problém po nějaké době ustál a hra mi dál běžela plynule a bez problémů. Tedy alespoň do té doby, než jsem při hledání žíly materiálů položila skenery moc daleko od sebe a snímky mi spadly tak na půl jednoho za vteřinu.

Dvakrát za celou hru se mi stalo, že upozornění na nějakou novinku v základně nezmizelo samo od sebe, takže jsem musela přejít do hlavního menu a hru znovu načíst, aby se už nepotřebný obdélníček ztratil. Všechny tyhle technické problémy byly dost nepříjemné, ale naštěstí jich nebylo víc a nakonec šlo o drobnosti, takže ačkoliv optimalizace hry rozhodně není ideální, nemůžu říct ani to, že by byla vyloženě špatná.

Špatně se budete cítit spíš vy, protože čím víc postupujete příběhem, tím víc se věci komplikují a vztahy mezi vaší posádkou vyhrocují. Samozřejmě nebudu nic spoilerovat, ale rozhodně se nemusíte bát, že by hlavní příběh byl procházka růžovým sadem, kde všichni Janové sdílejí stejný názor jako vy. Právě naopak, v průběhu druhého aktu vás čeká obří rozhodnutí, které má důsledek špatný, nebo ještě horší. Ať už se rozhodnete jakkoliv, část vaší posádky vás za to bude vyloženě nesnášet a dříve idilycké soužití a spolupráce se najednou stane mnohem složitější. Můžete se snažit se svými alternativními já hrát beerpong sebevíc, ale přijde moment, kdy jim to na zlepšení nálady nestačí. A že jste podnikali filmové večery, kde se dřív sešla celá posádka a všichni se bavili? To už je nezajímá. Hrané minifilmečky, které The Alters obsahuje, jsou naprosto dokonalé. Troufla bych si říct lepší jak v Alanu Wakovi 2 nebo Controlu, ale jakmile vás Janové nesnášejí, promítání se jednoduše nebudou účastnit.

Tohle je za mě obrovské plus. Nebát se ukázat, že lidi se občas nemají rádi a chovají se iracionálně, se dnes v mainstreamových médiích už až tak moc nevidí. Jenže všechny ty špatné momenty akorát dodávají váhu těm dobrým vzpomínkám a já musím říct, že už dlouho mě hra svým příběhem a postavami nechytla tak strašně moc jako The Alters.

Každý den je časově omezený cyklus, kdy jedna sekunda reálného času trvá minutu herního. Během hraní tak musíte přemýšlet a prioritizovat, co se dnes musí stihnout a co tolik nespěchá. Mimo základnu můžete být jen do určité hodiny večerní, jelikož pak se na povrch dostane radioaktivita, která vašemu zdraví moc neprospěje. Pokud jste daleko od slunce, prozkoumávání je jednodušší, protože na něj máte více času. Jakmile se ale dlouho nepohnete z místa, slunce se přiblíží a hra se ztíží. Magnetické bouře jsou častější a na povrchu planety bude více anomálií, které vám můžou ublížit.

Základnu prvně dostanete jen s těmi nejnutnějšími místnostmi a postavit další můžete okamžitě vždy, když na to máte dost materiálů. Na umístění jednotlivých místností nijak nezáleží, jenom musí být všechny propojené a musí se vejít do předem daného prostoru na stavění. Čím těžší ale základna bude, tím víc materiálů bude potřeba na její přesun.

S mikromanagementem vám velmi pomůže možnost nastavení minimálního počtu dané věci, kterou vždy chcete mít k dispozici. Tím pádem nebudete muset každý den kontrolovat, zda máte dost opravářských krabiček, vaše posádka půjde automaticky vyrobit další, pokud jich bude méně, než má být. Být dopředu připraven se hodí zvlášť během magnetických bouří, kdy vaše základna dostává pořádně zabrat a místnosti se poškozují jedna za druhou. Rozbité pokoje se samozřejmě musí opravit, jinak se v nich nedá pracovat, ale také je šance, že poškození zraní členy posádky. Jít za bouře ven znamená riskovat ozáření, ale taky urychlení těžení některých materiálů, takže zas musíte zvážit veškerá pro a proti.

I když budete těžit materiály venku daleko od základny, jakmile nějaký Jan dokončí svou činnost, sám od sebe vám zavolá a nabídne se, kam by mohl být převelen. Jeho nabídku můžete buď jednoduše přijmout, nebo si rozkliknout menu přiřazení a rychle se zorientovat kdo kde je a co dělá. Na kontrolu nálady a zdravotního stavu své posádky samozřejmě taky máte k dispozici přehledné okénko. Managment je tím pádem chaotický, protože se pořád děje několik věcí najednou, ale také přehledně zorganizovaný.

The Alters je tedy rozhodně skvělou hrou, která vás zaujme především skvěle promyšleným příběhem a brilantně napsanými postavami. Strategické budování základny i procházení nehostinné planety jsou zábavnou výzvou, která vám nic nedá zadarmo, ale vy si to budete setsakramenstky užívat. Skvělé také je, že hra má velký potenciál pro znovuhratelnost – osobně mě dost láká zkusit si příběh znovu, ale s jinými rozhodnutími a hlavně s úplně jinými Jany v posádce. Nic vám totiž nebrání vytvořit 4x vědce a odehrát celý titul jen s ním nebo tedy s nimi. Některé hráče samozřejmě nebude bavit neustálé povídání si, ale hra vás bere jako inteligentního člověka. Hodně se v ní mluví, protože se řeší velké množství dost složitých témat. Je to kvalitní herní zážitek s psychologií osobnosti jako svým středobodem.