Česká hra Factorio je titul, který vzbudil dojem a uspokojil mnoho nadšenců, kteří si chtěli vybudovat svoji automatizovanou síť továren na cizí planetě.

Nechybělo mnoho k dokonalosti, slabší grafika nikomu nevadila, protože všechno fungovalo tak, jak mělo, a jediné, co na začátku někomu mohlo chybět, byl boj proti mimozemským rasám, které vás nenechaly v klidu stavět. Ovšem i tento sen byl později splněn a museli jsme nejen stavět ekonomickou síť, ale zároveň budovat i obranu proti monstrům. Ovšem našlo se i mnoho takových, kteří by těch nepřátel chtěli víc, přímo hordy, a pokud byste chtěli ubrat na té automatizované stránce a naopak přidat po té stránce defenzivní, tak v tom případě je pro vás The Riftbraeker jako dělaný.  

Automatizace, logistika, perfekcionismus. Díky českým hlavičkám vznikly hry, které z těchto slov čerpaly do maxima. Factorio, Satisfactory, dokonce i nedávno námi představená Dyson Sphere jsou tituly, kde z malého kamínku vybudujete gigantickou síť továren. A na těchto základech staví námi recenzovaná hra The Riftbreaker. 

 

Zmocníte se pana Riggse, mecha, který má za úkol obsadit planetu Galatea 37. Jeho hlavním cílem je připravit vše pro to, aby mohli tuto planetu v budoucnu osídlit lidé. Z minima vybudujete maximum.  

Začínáte postavením základny, která čerpá energii a základní materiál, jako je karbon a železo. Energie je zde na začátek rozdělená na solární, větrnou a na elektrárny zpracující právě karbon z dostupných nalezišť. Ovšem druhy nalezišť se budou záhy přidávat. A tím pádem i možnosti, jak si obstarat energii, a že jich bude hodně.

Spolu s rozšiřováním dostupných nalezišť se bude zvětšovat i vaše portfolio továren a budov, které vám pomůžou v objevování nově osídlené planety. Na budovách, které vlastníte, stojí váš úspěch - hlavní základna, která vám otevírá nové možnosti, zbrojírna, ve které si budete vylepšovat vašeho mecha, velice důležité skladovací prostory, které rozšíří kapacitu materiálu, jenž budete potřebovat pro stavbu a chod dalších složitějších budov, a tak dále. Na rozdíl od her jako například Factorio je zde poněkud jednodušší vytváření infrastruktury. Proto aby budovy fungovaly, musí být propojeny s energetickou sítí, ovšem toto propojení funguje i jako distribuce mezi všemi budovami. To znamená, že u základních staveb stačí, když je propojíte základní distribuční sítí spolu s hlavní budovou, a to je mnohem jednodušší systém než u podobných her. Ovšem to, co je ubráno na složitosti distribuční stránky, je přidáno po stránce defenzivní.

Galatea není úplně přátelská planeta a vaším úkolem nebude jen stavět, ale i objevovat a chránit to, co jste si postavili, protože na planetě nejste sami. V každém zákoutí na vás čekají hordy mimozemských stvůr a buďto bude planeta patřit těmto potvorám, nebo lidem. Na vás je vybrat docela jasnou možnost. 

Hru si dovolujeme rozdělit na tři herní části. První je zmiňované zajištění ekonomiky skrz budovy, druhá část je zajištění správné obrany skrz věže a vybavení vašich zbraní, zatímco třetí část je objevování planety a rozšiřování vaší moci. Hra je koncipovaná tak, že se místy dostanete do fáze, kdy vám chybí určitý zdroj nebo materiál k tomu, abyste se posunuli ve vývoji. Pan Riggs není jediný, kdo dohlíží na okupování planety. Za příkazy stojí hlavně lidský element, kterým je operátorka Ashley, která vám vždy zmíní, co je třeba pro splnění aktuální mise a kde to máte najít, takže jakmile postavíte určitý počet budov, správnou obranu a vybavíte se, je čas cestovat někde dále, kde najdete potřebný materiál k tomu, abyste se posunuli k osídlení planety. 

Přečtěte si také: Sahají možnosti Dyson Sphere Programu opravdu až za hranice sluneční soustavy?

První důležité místa začínáte objevovat po svých kovových nohách a razíte si cestu k nalezení odpovědi, jak se posunout ve vývoji. Ovšem v brzké části hry se vám podaří postavit orbitální scanner, který vám umožní otevírat portály na planetě a skrze ně se dostanete na místa, kam byste se normálně po svých nedostali a kde najdete další cenný materiál. Skoky těmito trhlinami jsou opravdu skvěle vymyšlené.

Dostanete se do nového prostoru nebo nového biomu, který funguje naprosto jinak než ten, ve kterém jste se doposud nacházeli. To znamená, že se dostanete třeba do oblasti, která je vysoce radioaktivní a pomalu vám ubírá životy. A vy si musíte trošku upravit svůj skelet, aby nebyl tak náchylný na radiaci a abyste mohli objevovat, jak funguje nová oblast s novou faunou a florou a jak toho využít ve svůj prospěch. Například v tomto radioaktivním biomu jsou naleziště uranu, která jsou nezbytná a jinde je nenajdete. Takže se opakuje proces postavit základnu, zajistit patřičnou obranu a přísun energie. Prvně to může znít repetitivně, ale jak jsem zmiňoval, objevování nové lokace je opravdu zábavné, protože nepřátelé jsou jiní, jinak se chovají a disponují jinými útoky.  

 V některých případech jsem si všiml, že nepřátelé v jiné oblasti jsou pouze přeskinovaná monstra ze základních lokací, ale vzhledem k mase těchto nepřátel, změnám jejich útoku a slabostem je to něco, co jsem byl schopen lehce přehlédnout. A přehlížel jsem to opravdu rád, protože souboje s monstry jsou naprosto úžasné. Čím víc jich zabijete nebo objevíte, tím víc se naučíte o okolí a budete schopni získat více z jejich mrtvých těl. Zároveň i pochopíte, co na domorodou faunu platí a poznáte jejich slabinu.  A v The Riftbreaker budete poznávat opravdu hodně nepřátel, kteří mají nějaký menší příběh a ojedinělé chování

Často narazíte na Canoptrixy, kdy jejich síla spočívá v počtu. Nejsou zrovna odolní a jedna rána je vymaže z povrchu zemského. Ovšem když na vás naběhnou dvě až tři skupinky po stovkách, tak je jejich přítomnost znát. Zajímavá stvoření, na která narazíte, jsou i Kermoni, kteří jsou lovci v menších skupinkách a takticky čekají, až budete zaneprázdněni třeba Canoptrixy, načež se zahalení neviditelným maskováním vydají pro svou kořist. Ale poté, co jich pár zabijete, poznáte, že jejich slabina je kulomet nebo plamenomet. Za zmínku stojí i Gneroti, které si často spletete s kusem kamene. Oni vlastně takový kámen jsou, a pokud kolem nich neděláte neplechu, skoro je nerozeznáte od hornin kolem vás. Ovšem jakmile se vztyčí ze země a začnou se pohybovat, poznáte to až až.  Nepřátel, o kterých se budete v průběhu hry učit, je okolo 25, každý tvor je specifický a adaptovaný vůči biomu, v kterém žije. A tuhle rozmanitost jsem rozhodně rád uvítal. 

 

Když zmiňuju slovo rozmanitý, tak se určitě musíme podívat na talentový strom, který se dělí na tři části. Technické rozšíření, které rozšiřuje znalost budov obrany a vývoje. Zbraňové rozšíření se zaměřuje hlavně na vaše vybavení, ať už jde o zbraně, obranu, granáty nebo celkové podpůrné pasivní vlastnosti. A část mimozemské technologie rozšiřuje všechno, co jste doposavad znali, o to, co jste poznali právě na planetě Galatea. To znamená, že skrz skener nebo ničení objevíte informace, které obohatí váš výzkum a vy je následně využijete pro své vlastní potřeby. Talentový strom je velice komplexní a výzkum jakékoliv části vám opravdu dá vědět, že jste objevili něco nového. Zkoumání jednotlivých částí zabere okolo 1 až 10 minut v závislosti na tom, kolik máte postavených výzkumných laboratoří, a výzkum je základní kámen snahy dosáhnout postavení hlavní trhliny, která umožní cestu mezi Galateou a planetou Zemí, což je hlavním cílem hry. Vzhledem k tomu, že okolí ze začátku není úplně přátelské a tento hlavní portál spotřebuje opravdu velké množství energie, vás čeká dlouhá, strastiplná a zábavná cesta.  

 

Grafické zpracování je opravdu pěkné, vše vidíte z ptačí perspektivy. Bohužel já sám jsem očekával, že třeba kolečkem si budu moci přiblížit kameru, což by se mi líbilo při prostudování například nepřátel. Kamera je pevně daná, ale na to se dá časem zvyknout. Optimalizace je ve hře velice dobrá. Vzhledem k tomu, že se často dostanete do situací, kdy na vás útočí stovky nepřátel, vše funguje krásně plynule. Jediné záseky, které musíme vytknout, jsou ve chvíli, kdy se hra ukládá, a automatické ukládání je docela časté, takže se mi stalo, že ve chvíli, kdy se na mě řítila armáda nepřátel, kteří si na mě chtěli pochutnat, se vše ve zběsilém souboji třeba na dvě sekundy zastavilo, což už tak ve stresující situaci nebylo příjemné.  

 

Hudební doprovod určitě musíme pochválit, hudba je příjemná a dynamicky se mění podle toho, zda na vás hordy útočí, což se mnohdy hodí, protože útočí z více míst a vy jste informování o tom, jestli jste útoky na vaši základnu úspěšně odrazili, a tak se nemusíte bát, že vám armáda ničí vaše budovy v místě, kterého jste si zrovna nevšimli. A i ty nejmenší útoky jsou indikovány pěkně na mapě jak zvukově, tak vizuálně. Vzhledem k tomu, že EXOR Studios stojí už za jedním povedeným titulem, který kombinuje shoot 'em up a tower defense prvky, tak si v Riftbreakeru opravdu souboje užijete. Pokud vás zaujal zjednodušený koncept Factoria, rozšířený o klasické vybíjení stovek potvor mechem, jak ho můžeme znát z devadesátkových her, tak Riftbreaker je jasná volba a dostává od nás 9 bodů z 10.

Bod jsem ubral pouze za viditelné tápání v řešení systematičnosti toho, jak budovy spolupracují na větší vzdálenost, a také za znatelně uměle nascriptované útoky na vaši základnu, které v určitých chvílích neovlivníte a které v některých lokacích působí příliš na sílu. Ovšem při komplexnosti hry je pochopitelné, že někde se muselo holt přimhouřit oko.  

Za 30 euro si zajistíte zábavu až na 40 hodin. A pokud si nejste jistí, zda si hru zahrát, je možnost vyzkoušení dema, které vás dostatečně zasvětí do hry. Takže honem za Ashley a panem Riggsem podmanit si Galateu a připravit vše zemi, která si to zaslouží