Deset měsíců poté, co se Monster Hunter Rise představil na konzoli Nintendo Switch, přichází jeho počítačová verze. A my jsme se jako správné herní médium rozhodli zjistit, jak se tohle japonské akční RPG z dílny Capcomu hraje na klávesnici s myší.

SKVĚLÁ VOLBA PRO NOVÁČKY V SÉRII

Ačkoliv si fanoušci všech předchozích dílů mohou myslet, že ovládání je poněkud kostrbatější než u konzolových verzí, není to tak úplně pravda. Jasně, na Switchi nebo po zapojení gamepadu by se sice hrálo o něco lépe. Důvod, proč ale záběry vypadají tak, jak vypadají, je především moje první setkání s Monster Hunterem. Do recenzování - v pořadí jedenácté hry - ze světa lovců monster jsem šel s lehkými obavami, abych nezklamal ty nejoddanější hráče svou neznalostí. Po bezmála devadesáti hodinách si ale troufám říct, že se pomalu řadím mezi ně.

Monster Hunter je jiný než běžné RPG tituly, co znáte. Není tu žádný hostinec, kde byste utráceli své těžce vydělané zlaťáky za chvilkové potěšení, ani žádný epický příběh se spoustou zvratů. Chybí tu dokonce strom dovedností nebo velká škála všelijakých kouzel a schopností. Vše se točí okolo příšer. A to buď těch menších, nebo větších. No a nebo těch ještě větších. Z částí jejich těl - ve spojení s desítkami rostlin, hub a hornin - se vyrábí totiž úplně všechno. Chcete-li tak lepší zbroj, zbraň nebo výbušninu, budete zcela jistě potřebovat nějakou kůži, železo nebo houbu. Všechny suroviny lze nalézt na pěti rozlehlých mapách se spoustou těžce objevitelných míst, jako jsou jeskyně a hory, o kterých si myslíte, že jste je prolezli snad desetkrát. Po jedenácté ale stejně najdete nějakou tajnou chodbu nebo zákoutí, které jste předtím neobjevili.

Než se však vrhnete do kosení nepřátel, je třeba vytvořit si svou postavu. Kromě perfektně střiženého účesu a barvy očí si můžeme upravit i vaše dva společníky - palico a palamuta. Zatímco u palamuta jde spíš o přizpůsobení vzhledu a zvolení nějakého drsného jména, u palico, jenž připomíná kočku, jde zvolit i typ podpory. Váš kočičí parťák tak může být skvělý léčitel nebo třeba sběrač surovin. Nebudu lhát a přiznám se, že v úvodním editoru jsem strávil pár desítek minut. Což se nakonec ukázalo jako zbytečnost, protože už po chvilce hraní nebylo přes masivní zbroj mých parťáků a mě samotného skoro nic vidět.

JE LIBO MEČ, SEKERU ČI KLADIVO?

Jestliže budete při volbě vzhledu vaší postavy stejně nerozhodní jako já, tak při volbě zbraně budete v koncích. Typů zbraní je zde čtrnáct a ačkoliv to nezní nějak závratně, budete překvapení, kolik poddruhů každá z nich má. Chcete mlátit monstra svým monstrozním kopím, dlouhým mečem nebo střílet na dálku kuší? Chcete mít rukojeť svého kladiva ze dřeva nebo z kosti příšery, jež připomíná obří žábu? V Monster Hunter Rise není nic nemožné. 

Dokonce se nabízí možnost, že zbraň bude soupeři udělovat i jedové či mrazivé poškození. Je potřeba myslet i na to, že každá ze zbraní má svou speciální schopnost spojenou s wirebugem, který je zde úplně novým mechanismem. Použití speciálního skillu u zbraně, je ale pěkný oříšek. Koho by napadlo, že je třeba zmáčknout obě tlačítka myši a k tomu ještě kolečko? Tato nevhodně zvolená kombinace je pozůstatkem toho, že Monster Hunter byl a je především konzolovou hrou.

Jak je z názvu patrné, wirebug je brouk, který funguje podobně jako Spider-Manova pavučina. A jako Spider-Man se budete občas i cítit. Není sice neomezená jako ta jeho - většinou jde o dva nebo tři “výstřely”, než se znovu nabije - je však skvělým pomocníkem. A to jak pro pohyb, kdy vám umožní dostat se na nějaký vyvýšený bod na mapě, tak i pro boj. Mnohdy vám úskok pomocí wirebuga zachrání krk, protože při jeho použití se automaticky schová zbraň a vy tak kromě chvíle na vzpamatování se z tvrdé rány máte možnost vypít léčivý lektvar.

Jeho druhou výhodou v boji je možnost omámené monstrum ovládat. Když se takhle vozíte na obřím medvědovi a do boje se připlete obří pták, je to opravdu řežba. Poslední výhodou je pak možnost využít i tzv. Giant Wirebugy. Pomocí nich lze na různých částech mapy aktivovat jakýsi prak, jenž vás vystřelí klidně na druhou stranu. Pádu z výšky se ale bát nemusíte, jelikož nezpůsobí žádné poškození. 

160 HODIN ZÁBAVY

Příběh hry není nijak zvlášť oslnivý. Koneckonců Monster Hunter svým příběhem nikdy nijak nevynikal. Společně se svými zvířecími parťáky se ocitáte ve vesnici Kamura, jež se potýká s nájezdy monster, a vy jim musíte pomoct tuto situaci odvrátit. No a to je vše. Víc než děj samotné hry jsou zajímavější příběhy postav a lokací. Při putování pouští tak budete cítit, že Kulu-Ya-Kovo vejce, které máte donést kováři v Kamuře, má nějaký hlubší význam než jen bezduché zabíjení monster. Možná jsem jen zhýčkaný všemi těmi zaklínači a asasíny, ale nemůžu se ubránit zklamání a pocitu, že příběh by si zasloužil lepší péči. 

To, co mi ale vadilo ze všeho nejvíc, byl systém, jakým plnění úkolů funguje. Ve vesnici můžete přijmout maximálně pět vedlejších úkolů, jeden hlavní a k tomu žádost například na doručení osmi medů. Když jdu tedy do lokace, kde je mým úkolem zabít Arzura a vím, že se tam vyskytuje i Khezu, proč nemůžu sakra přijmout oba hlavní úkoly a splnit je na jeden nádech? Proč musím nejprve zabít jednoho a pak se do lokace vrátit a zabít druhého? Obzvlášť když je na dokončení hlavního úkolu limit padesáti minut nebo tří smrtí od vstupu do dané lokace. 

Abych ale vývojářům jen nekřivdil, oceňuji to, jak jsou jednotlivá monstra prezentována. Každé nám je představeno krátkým videem, během kterého vypravěč recituje Haiku. To krásně podtrhuje asijskou atmosféru, která ze hry přímo srší.

Jestliže si chcete herní zážitek trochu okořenit, nabízí se možnost hrát online až se čtyřmi dalšími hráči. Na mapě pak kromě vás čtyř pobíhá i osm čtyřnohých pomocníků. Pokud ale tak jako já nemáte kamarády, není hraní o samotě žádnou překážkou.

Pokud vás pak monotónní zabíjení začne nudit, je tu režim Rampage. Od honosného názvu ale nečekejte nic zvláštního. Ve skutečnosti jde o jakousi tower defense minihru. Rozestavíte věže, bomby a hrdiny a pak jen kosíte vlny monster ženoucích se na vaši vesnici. Nejedná se sice o nějak závratný herní režim, je to ale prvek, který dokáže na nějaký čas příjemně zabavit a navíc umožní oprostit se od lehké monotónnosti celé hry.

GRAFIKA ANI ZVUK NEURAZÍ

Když před rokem přišlo Rise na Nintendo Switch, divila se spousta hráčů tomu, jak je možné, že na handheldové konzoli může vypadat hra tak dobře. Na počítače vyšla dokonce ještě o něco vylepšená verze, a i když vizuální stránka nedosahuje takových kvalit, jako předchozí World nebo jiné RPG tituly, smekám před vývojáři klobouk. Grafické zpracování nikdy nebylo pro Monster Huntera silnou stránkou. Na zbroji, zbraních a hlavně příšerách, jež jsou inspirovány japonskou mytologií, je ale snaha o dokonalost vidět skvěle.

Audio stránka potěší pěkným soundtrackem, který dokonale podkresluje dění na obrazovce. Každé monstrum má svůj vlastní hudební doprovod a ve vesnici to také žije. Skvělou novinkou je i fakt, že na rozdíl od předchozích dílů vaše postava konečně mluví. Občas tak prohodí i nějakou vtipnou hlášku.

LOV MONSTER SI ZAMILUJETE

Rise není hrou pro každého a začátky jsou pro všechny nováčky doslova peklo, když se ale naučíte, jak celý systém funguje, přinese vám desítky hodin zábavy. Dovolím si tvrdit, že je skvělou volbou pro ty, co ještě žádný díl ze série nehráli. A také pro ty nejvěrnější fanoušky. Nový Monster Hunter se sice neřadí po boku těch nejlepších titulů ve svém žánru, zároveň ale není zklamáním. Proto si od nás odnáší hodnocení sedm bodů z deseti.