Tak co to tu máme… Komplikovaně zamčené dveře, obrovskou a liduprázdnou hlavní lokaci plnou nemyslitelného nebezpečí, vir nebo mutaci hrající roli v ústředním příběhu a řadu lehce groteskních postav… No jasně, to zní přesně jako právě recenzovaná hororová střílečka Resident Evil, jejíž osmý díl s podtitulem Village se snaží posunout celou sérii kupředu tím, že ji paradoxně vrací více ke kořenům. Ale nebojte, za chvíli to začne dávat smysl.

Nový Resident Evil na to jde totiž docela jednoduše. Jde o příběhovou akční adventuru, která si od svých oblíbených předchůdců snaží vzít to, co fungovalo nejlépe, ale zároveň se to všechno snaží obalit zcela novými nápady, které na první pohled působí, že do téhle série vlastně úplně nepatří. Louisianský domov rodiny Bakerových ze sedmého dílu vystřídala poloprázdná vesnice někde v Evropě. V její bezprostřední blízkosti také naleznete hrad rodu Dimitrescu, který více než v jednom ohledu evokuje například Spencerovo sídlo z prvního dílu. Avšak nechybí ani další místa, včetně dolů, továrny nebo malé oblasti s vodní přehradou. Pro sérii jde rozhodně o docela unikátní zasazení, ačkoli vás svou originalitou zase tak neoslní; co vás spíše zaujme, je atmosféra, kterou jednotlivé lokace vyzařují.

V poloprázdné vesnici vás totiž nenahání hordy nemrtvých, nýbrž vlkodlaci, čarodějnice a další fantaskní monstra. Těch sice je přinejlepším několik desítek, ale chvíle ticha budou nastávat často a nikdy nebudete pořádně vědět, kdy začne další přestřelka a souboj o život. Celou dobu tak máte pocit, že vás něco sleduje a často máte nutkání se koukat za sebe. Do toho si vezměte, že hlavní příběh se točí primárně kolem rodiny hlavní postavy, takže na papíře jde o něco, o co se předchozí díly nikdy moc nesnažily, a máte zaděláno na buďto totální průser, který odradí kované fanoušky… Nebo něco, co posune Resident Evil, jak jej známe, zase o kus dál. Vývojáři si tak vzali na paškál ambiciózní projekt, který by se dal označit za velký risk. Ale v tomto případě platí jedna věc – risk je zisk.

Hned zkraje zmíníme, že o příběhu se tu moc bavit nebudeme. Ne snad, protože by byl špatný nebo by ve hře pořádně nebyl; naopak. Cut-scén je zde opravdu hodně, stejně tak dialogů a příběhových momentů, kdy zjišťujete, co se to sakra děje, proč se z obyvatel stávají vlkodlaci, proč je o vaši zmizelou dceru takový zájem a kdo jsou zač Mother Miranda a její děti, které místní obyvatelé tak slepě uctívají. Tohle všechno jsou ale věci, o kterých je dobré toho vědět co nejméně. Obdobně jako o tom, jakou roli má ve hře fanoušky známý Chris Redfield, jedna z konzistentně kladných postav série, jenž je už od začátku této hry postaven do záporácké role. Nebo o tom, jak vlastně celý osmý díl zapadá do širšího universa Resident Evil. Protože ano, zapadá, byť jen trochu.

Bez pořádného kontextu zkrátka nemá cenu vůbec něco vysvětlovat, a tak vám bude muset stačit základní premisa toho, že se hlavní hrdina, tedy Ethan Winters, snaží najít svou dceru. Musíme ovšem podotknout, že právě hledání dcery nám na příběhu přišlo nejméně zajímavé. Pro Ethana šlo sice o hlavní hnací motor, ale nás mnohem více zajímalo zjišťování toho, co se tu vlastně stalo, proč je všechno tak znervózňující a proč prošel Chris Redfield dalším redesignem.

Jedna konkrétní věc, u které se ale přece jenom zastavíme, je již zmíněný Ethan Winters. Osobně jsme ho v předchozím díle považovali za opravdu nezajímavého protagonistu a ačkoli se v případě Village většinou jeví, že má i nějaké emoce, pořád jde bohužel o poměrně slabou stránku příběhu. Často na nás působilo, že vývojáři prostě nevěděli, jestli z něho udělat plnohodnotnou postavu, nebo ho nechat natolik prázdného, abyste se do něj mohli vžít a narubovat na něj vlastní myšlenky. Nejednou vás zkrátka zarazí svými prkennými reakcemi, zatímco jindy máte pocit, že kdyby šli autoři ještě o kus dál, mohla z něho být vážně zajímavá postava. Takhle ale většinou uslyšíte emocionální monolog týkající se jeho dcery, jež je záhy vyměněný za špatnou a lhostejně přednesenou hlášku po nějaké velké újmě na zdraví.

O čem ale můžeme bez problému a převážně pozitivně mluvit, tak je samotná hratelnost. Ta v nás už po pár hodinách evokovala jednu hlavní myšlenku, kterou jsme si během hraní neustále opakovali – působí to, jako kdyby vývojáři našli perfektní způsob, jak zkombinovat první díl série s tím druhým a do něho přimíchali čtvrtý se sedmým. Co to znamená v praxi? Jednu část budete trávit právě v hradě Dimitrescu, který, jak už bylo zmíněno, připomíná Spencerovo sídlo z prvního dílu. Ze čtvrtého dílu si zase hra bere poměrně rychle se měnící lokace, které dohromady spojují nějaké jednotné charakteristiky, a větší důraz právě na okultismus a prapodivné mutace. Ze sedmého dílu najdete samozřejmě pohled z první osoby, a tak trochu i styl vyprávění příběhu; zatímco z druhého dílu jde nejvíce vidět celkové tempo a spád, kdy často nemáte pocit, že byste se mohli – nebo spíše chtěli – zastavit. Obzvlášť právě to tempo se podařilo vychytat vážně skvěle. V pomalejších částech nebudete trávit tolik času, aby vás nudily, a zároveň z vás akční pasáže nikdy nevysají všechnu energii; jakmile začnete mít pocit, že jedna nebo druhá varianta trvá moc dlouho, tak hra vyrukuje s něčím úplně novým.

Tohle, včetně kombinování prvků ze starších dílů, se Capcomu povedlo opravdu výborně vybalancovat a spokojení podle nás budou vlastně všichni fanoušci série, ať už je téměř jakýkoliv díl váš nejoblíbenější, stejně tak jako naprostí nováčci. Pokud se každopádně zaměříme čistě na rozdíly mezi tímto a sedmým dílem, protože na sebe přímo navazují, tak jich je tu hned několik. Zejména fakt, že je osmý díl mnohem akčnější. Spíše než survival, ve kterém si vyloženě musíte dobře vybírat, kdy zaútočit a kdy ne, jsou zde přímo navržené akční sekce, kde na vás může nabíhat smečka nepřátel nebo nějaký silnější protivník. Často ale budete mít na výběr, jestli zkrátka proběhnout dál, nebo s nimi bojovat. Vzhledem k tomu, že budete mít po ruce o něco rozšířenější arzenál zbraní než v minulém díle, a tak akorát nábojů, budete mít pocit, že ani ta volba se s každým protivníkem vypořádat, není ta špatná.

Materiálů na výrobu munice většinou najdete dostatek, avšak ne přehršel, a pokud se vám náhodou „povede“ být na suchu, existují i jiné možnosti. Kupříkladu obchodník Duke, který vám milerád za nějaký ten obnos prodá trochu munice. Najít u něho můžete i lékárničky, recepty, příslušenství na zbraně nebo možnost si nějakou zbraň přímo vylepšit o větší sílu, rychlejší střelbu či kapacitu zásobníku. Můžete u něho zároveň prodávat řadu vzácných předmětů, které lze najít porůznu schované ve světě – ať už jde třeba o drahokamy nebo speciální lebky – stejně tak jako později ve hře společně s ním uvařit jídlo z konkrétních ingrediencí k permanentnímu vylepšení některých statistik vaší postavy. Ano, i nějakou formu lovení zvířat tu najdete. Vyplatí se tak jednotlivé lokace, do kterých se dostanete, důkladně prozkoumávat. Pokud ale nechcete, tak vyloženě nemusíte. Ty zcela nejdůležitější poklady, jako například nové zbraně nebo opravdu drahé vzácné předměty, jsou po nějaké době na mapě vyznačeny a ani tehdy je nemusíte brát k dohrání hry v potaz.

Resident Evil Village se vážně snaží, aby vyloženě jakýkoliv herní styl nebyl ten špatný nebo dobrý. Na nepřítele můžete hrubou silou, dovednostmi mířit na hlavu nebo zkusit trochu zapřemýšlet a třeba se vám povede dobrou střelou odhalit slabé místo nebo vystřelit protivníkovu zbraň z jeho ruky. Můžete je zkusit shluknout a hodit po nich granát, sestřelit je z dálky nebo navést na místo, kam jste položili nášlapnou minu. Všechny tyto možnosti jsou vám po ruce a je skutečně na vás, po čem v daný moment sáhnete.

Tahle hra ale samozřejmě není jenom o střílení. Průzkum okolí, který jsme matně zmínili, a hádanky jsou další důležitou součástí. V případě průzkumu si myslíme, že je jenom málo věcí, na které si jde stěžovat. Celá mapa vás asi překvapí svou rozlohou i otevřeností a často se budete vracet do navštívených míst, protože si můžete nově odemknout další cestičku nebo prohledat další opuštěný dům. Někdy se vám klidně může podařit najít nějakou zcela vedlejší oblast, která sice může skrývat zajímavý poklad, ale stejně tak velké nebezpečí, od kterého možná raději zase odejdete. A někdy při postupu hlavním příběhem i průzkumu vedlejším obsahem narazíte právě na hádanky. Ty bychom, stejně jako zbytek hry, označili za takový mix několika předešlých dílů. Samozřejmě jsou tady, jsou různorodé, unikátní a často také úplně nesmyslné, že se ptáte, proč to vlastně někdo vymyslel a postavil; ale zároveň nejsou nijak obtížné nebo výrazně hluboké. Jinými slovy je dost nepravděpodobné, že se u jakékoliv z nich zaseknete. Přesto oceňujeme jejich rozmanitost; i nějaké ty environmentální tu jsou.

Resident Evil Village toho tedy dělá hodně dobře a věříme, že veteráni série většinu těchto prvků moc dobře poznávají. Velký podíl na jejich užívání si ale má také audiovizuální zpracování. Speciálně zvuky jsou něco, co bychom rádi vypíchli. Nejsme si zcela jisti, jestli je to jenom naše domněnka, ale během celého průchodu jsme měli pocit, že se vývojáři vůbec nebáli na nás vyrukovat s opravdu hlasitými zvuky zničehonic. Což samotnou atmosféru a okamžitý nával adrenalinu jenom umocňovalo. Přesto se ale našla řada momentů, kdy stačily jen matné zvuky v pozadí – nějaké to skřípání za vámi nebo rámus v dálce – abyste byli do hry nonstop vtaženi. Těžko se to popisuje, ale fakt, že jsme byli schopni zvuky takhle vnímat a užívat si je, je docela výkon.

Po grafické stránce se hra každopádně také nemá vůbec za co stydět. Ano, najdou se tu nějaké věci, které ji trochu sráží dolů. Horší implementace anti-aliasingu – hlavně v hradě Dimitrescu, kde narazíte často na zubaté hrany – občasné horší textury nebo sem tam prapodivná vegetace jsou asi tím nejviditelnějším; přesto je ale těžké si koukání na tenhle titul neužít. Práce se světlem je excelentní, barevná paleta je v podstatě perfektní a nejednou nás pohled na nová prostředí vyloženě udivoval.

Na Resident Evil Village je vážně těžké hledat chyby. Je to pokračování, které vzalo to nejlepší z předchozích dílů a spojilo to s novými nápady, které zkrátka fungují. Někomu možná bude vadit, že není hra ve finále zase tak strašidelná nebo hororová; většinou spoléhá na adrenalinové sekce, části, ve kterých nevíte, co vás čeká a na vizuální podívanou než na to, jak dobře se zvládnete orientovat v prostoru a spravovat inventář. Často ale budete napnutí jako kšandy tak jako tak. Nám osobně to ale vůbec nevadilo a průměrně sedmihodinovou kampaň jsme s radostí odehráli na jeden zátah. 

A pokud vám sedm hodin přijde jako málo, určitě můžete po dohrání hry využít odemknutí těžší obtížnosti, speciálního arkádového režimu Mercenaries, ve kterém se snažíte vystřílet vlny nepřátel, případně splnit řadu vyzývavých achievementů. Povede se vám dohrání hry pod tři hodiny nebo s využitím jenom čtyř a méně léčivých předmětů? Kdo ví…

Závěrem tak asi zkrátka stačí dodat, že tohle se opravdu povedlo. Za tým Indiana si hra odnáší doporučení na 9 bodů z 10. A to i pro hráče, kteří nemají se sérii žádnou zkušenost. Některé menší souvislosti jim sice mohou unikat, ale jinak jde o titul, který si jde bez problému užít i samostatně. A vlastně se nemusíte bát, že by se tento díl až moc odkloňoval od tematiky série jako takové. V těch vlkodlacích a čarodějnicích se skrývá víc, než se na první pohled zdá.