Americký básník Robert Frost jednou řekl: „Ve třech slovech můžu shrnout všechno, co jsem se naučil o životě: život jde dál.“ Já mohu ve třech slovech shrnout všechno, co jsme se společně s Terkou a Erim naučili o Rainbow Six Extraction: je to kooperativní Siege. Dobře, slova jsou to sice čtyři, ale nejsem básník a myšlenku snad chápete. Pokud jste si někdy při hraní nebo pohledu na kompetitivní multiplayerovou first-person střílečku Rainbow Six Siege řekli, že byste chtěli pořádný singleplayerový nebo kooperativní režim, pak Extraction je přesně to. Ne pro všechny ale půjde o splněný sen.

Vše, co vám Terka popsala ve svých dojmech ze začátku měsíce, stále platí a nejen díky nim pravděpodobně máte skvělou představu o tom, v čem vlastně Extraction spočívá, v čem může vynikat a v čem naopak selhávat. Abychom to ale vzali pěkně popořadě… Extraction přímo navazuje na víceméně nekanonické události časově omezeného eventu Outbreak pro Rainbow Six Siege, během něhož se z městečka Truth or Consequences v Novém Mexiku stalo takzvané „ground zero“ pro mimozemskou invazi, potažmo jakousi parazitickou epidemii. Tyto události daly za vznik organizaci REACT a všechno se postupně zdálo, že je v pořádku. Po několika letech se ale epidemie rozmohla i do New Yorku, San Franciska a Aljašky. A přesně to jsou čtyři lokace, do nichž se v roli 18 operátorů dostaneme.

Příběh v této hře rozhodně není neexistující, ale zároveň nepůjde o prvek, který vás bude motivovat do dalšího hraní. A to i navzdory několika málo pěkně zpracovaným filmečkům a bočním dialogům, které sice nebudete většinou aktivně vnímat, ale jejich přítomnost je příjemná, neurazí a zkrátka tvoří celý takový ten dojem, že jste agenti vysíláni na mise po území Severní Ameriky. Přesto se nemůžeme ubránit pocitu, že celá tematika mimozemšťanů prostě do tohoto světa vůbec nepatří. Ne, že by šlo o vyloženě špatné zpracování a například jejich design není rozhodně k zahození; ale od konceptu Rainbow Six jako takového to má opravdu daleko. Raději bychom například bojovali proti nějaké velké teroristické skupině – něčemu zasazenému do skutečných reálií – než mimozemšťanům v zamořených lokacích.

Je však nutné podotknout, že se třeba atmosféra hry opravdu povedla. Graficky se v porovnání s letos sedm let starým Rainbow Six Siege hra zase tak moc neposunula, ačkoli na první pohled má o něco málo hezčí textury nebo práci se světly a stíny, takže se dají oba tituly poměrně dobře srovnávat. Byť je škoda, že Extraction navzdory celkem líbivé prezentaci v některých ohledech oproti konkurenci zkrátka zaostává. Ať už jde o ty zmíněné textury nebo trochu horší animace. Nicméně úplně jiná prostředí a celková nátura, kdy bojujete proti nelidským a sotva humanoidním nepřátelům, vytváří zajímavý kontrast. Prostředí, která byla dříve plná života – Liberty Island v New Yorku, policejní stanice nebo kasino – nyní zejí absolutní prázdnotou a čeká vás v nich akorát černá a těžko rozeznatelná chodící hmota v podobě mimozemských archæanů. Pokud se odprostíme od faktu, že tahle hra nese jméno Rainbow Six, pak se vlastně v tomhle ohledu nedá najít moc negativ. Ze židle vás vážně nic nevytrhne, ale zároveň nejde úplně o něco, co by se dalo nazvat generickým nebo že jste přesně tohle, přesně v takové podobě, už někde viděli. A to ocenit musíme.

Alfou a omegou celého titulu je ovšem samotná hratelnost, v jejíž popředí se nachází již zmíněných 18 operátorů, které můžete znát z kompetitivního protějšku. Právě hraní za jednotlivé operátory, kteří každý do jednoho mají svou speciální schopnost nebo vlastnost a roli, je tím hlavním. Ačkoli jde ve svém jádru stále o střílečku a bez klasického míření se daleko nedostanete, jednotliví operátoři nabízejí jistou vrstvu navíc, která dovoluje se většímu počtu hráčů do této hry dostat a být alespoň trochu užitečnými. To je něco, čeho si během vašeho pobytu v Extraction všimnete. Ačkoli hra nabízí těžší obtížnosti, ve kterých bude postupně nutnější taktizovat, v jádru jde především o titul pro masy a v podstatě nikdo by neměl mít problém se do něho dostat. Což rozhodně kvitujeme, protože ti, kteří chtějí pořádnější výzvu, ji zde mohou najít. A ti, kdo si prostě jen chtějí trochu zastřílet nebo mít pohodový kooperativní zážitek, si tu také najdou své.

V tomhle ohledu rozhodně pomáhá i neutuchající postup. V misích získáváte zkušenostní body, které se po jejich dokončení připíší k vašemu operátorovi, jenž poté nabere úroveň a získá předem určená vylepšení například schopností. Zkušenostní body operátorů se přičítají vašemu celkovému postupu, ze kterého si odemknete kosmetické věci, nové lokace, obtížnosti nebo postavy samotné. Vyšší obtížnost znamená více bodů, úspěšná extrakce taktéž, a tím se postup zrychluje. V zásadě v tom spočívá celá smyčka vašeho postupu a co vás má motivovat hrát dál a dál a opakovat stále dokola 12 levelů, v nichž budete plnit 12 různě se obměňujících úkolů.

Některé z nich budou po vás a vašem týmu vyžadovat bránění určitých lokací, jiné nacházení například elitních nepřátel nebo určitých hnízd. Za zmínku určitě stojí na těžších obtížnostech také úkol se singularitou, který vás přesune na jiné místo s malým bossfightem, v němž budete bojovat s jednou ze tří temných verzí hratelných operátorů.

Často ale nadejdou chvíle, kdy zkrátka selžete. Váš tým skoná pod náporem nepřátel, a to znamená ztrátu operátora. Tohle je mechanika, se kterou se Extraction snaží trochu odlišit a zároveň vás donutit hrát i s vícero než jedním nebo pár agentama, kteří vám sednou nejvíc. Ve hře totiž funguje systém zdraví obdobný například strategii XCOM. Pokud jste během mise zraněni, nelze se v ní vyléčit. Můžete získat dočasné zdraví z lékárniček nebo schopností, ale to vám po čase zmizí a vaše poškození je v rámci samotné mise permanentní. Při úspěšné extrakci bude váš agent nadále zraněný a rychlost jeho uzdravení přímo koresponduje s počtem získaných zkušenostních bodů na vašich dalších výpravách, takže potřebujete v takový moment hrát s někým jiným. Pokud o agenta přijdete úplně, budete se muset do té samé lokace poté vrátit a osvobodit ho v rámci nového úkolu, přičemž je následně potřeba, aby se uzdravil, abyste s ním mohli opět hrát. Hra vás tak v podstatě nutí jednak hrát, jak nejlépe dovedete, a jednak zkoušet a průběžně obměňovat operátory, za které hrajete. Budete tak často měnit i obtížnost a ve finále si pravděpodobně vyzkoušíte všechny agenty, což je super a určitě nám to nijak nevadilo.

Extrahovat z mise přitom můžete víceméně v jakémkoliv bodě chcete. Jednotlivé výpravy se totiž skládají ze tří částí, takzvaných sub-zón, každá po vás bude vyžadovat splnění určitého úkolu a postupně se ztěžují. Podle toho, jaké úkoly vás čekají – což vždy vidíte už při výběru operátora a můžete tak taktizovat ještě před začátkem mise – a také podle toho, jak si v každé sub-zóně vedete, se můžete rozmýšlet, zda postupovat dál a riskovat selhání za možnost zisku více zkušenostních bodů; nebo extrahovat v půlce mise s menším počtem bodů, ale zato živými agenty.

Tahle dynamika na styl „risk je zisk“ je rozhodně tou silnější stránkou hry a obzvlášť na vyšších obtížnostech funguje perfektně. A to jak v týmovém hraní až o třech lidech, tak v hraní o samotě, což hra také dovoluje. Je určitě nutné podotknout, že jde o primárně kooperativní zážitek. Rainbow Six Extraction ale jde bez problému hrát i o samotě a vlastně se toho tolik nemění. Některé úkoly jsou jednodušší a nevyžadují další ruce, takže v tom opravdu problém není. Jen si při selhání nemůžete stěžovat na vaše spoluhráče, kteří za to určitě jinak mohli, ale s tím se dá žít.

Pokud ale tým máte a/nebo jste ochotni jít ještě o krok dál, tak si můžete připravit nervy jednak na takzvané Assignments a jednak na Maelstrom Protocol. První jmenovaný jednou za několik dní nabídne speciální misi s modifikátory. Modifikátor Veteran zapne střelbu do vlastních, taktické nabíjení, kdy je vyhozený zásobník i s náboji uvnitř ztracen, a povypíná prvky uživatelského rozhraní. Wall-to-Wall na vás zase pošle velký náběh nepřátel. Herní režim Maelstrom Protocol se poté chová jako takový ultimátní end-game obsah, k němuž se můžete dopracovat za takových 10 až 15 hodin, byť je to hodně individuální. Jde o rozšířené a především těžší mise, které můžete hrát jenom s vybranými operátory. Pokud vás tedy základní herní smyčka baví, tyto dva módy rozhodně a celkem kvalitně otestují vaše schopnosti na té nejvyšší obtížnosti.

Abych to tedy celé shrnul, využiju svého básnického mistrovského díla: je to kooperativní Siege. Už po prvních pár hodinách budete mít poměrně jasnou představu, jak bude vypadat zbytek vašeho času s celou hrou a nakolik vás bude bavit je skutečně individuální. Úkoly se začnou velmi rychle opakovat a nové lokace vyloženě zážitek ani průběh hry moc nezmění. Těžší obtížnosti nabídnou těžší nepřátele a budete muset trochu více taktizovat, ale fungující jádro se nijak měnit nebude. Strach o jistou repetitivnost je tedy na místě, ale pokud se budou o hru vývojáři starat tak, jako se starají o kompetitivní Siege, pak pravděpodobně sice nepůjde o díru do světa, ale zároveň půjde o poměrně příjemný doplněk právě pro Rainbow Six Siege a maximálně trojčlenný tým, který chce přístupnou a bez problémů fungující střílečku. Přístupnou i v rámci nastavitelných možností, jako je například propracovaný mód pro barvoslepé, v němž si můžete pro jednotlivé prvky uživatelského rozhraní nastavit jakoukoliv barvu potřebujete. V rozhodování, zda si titul zahrát, navíc pravděpodobně pomůže nejen fakt, že mohou vlastníci hry pozvat své dva kamarády zdarma na 14 dní, ale také, že je hra dostupná na Game Passu.

Výjimečné bugy, průběžné propady snímků z jinak vysokých čísel a chvílemi zvláštní umělá inteligence každopádně náš zážitek nijak nekazily. Na dnešní poměry mírně zastaralejší grafické zpracování sice zamrzí, ale zároveň to znamená, že si hru zahraje kdekdo, a pokud hrajete aktivně Siege, o to, jak vám pojede Extraction, nemusíte mít strach. Rozhodně je tu ale možnost, že se hra stane pro spoustu lidí brzy repetitivní a ne všechny může tento styl vůbec bavit, což si každý musí říct a vyzkoušet individuálně. Nás v redakci hra ale převážně bavila a hlavně nabízela krásné rozptýlení od trochu náročnějšího Rainbow Six Siege, když jsme chtěli podobnou hru, jen více kooperativní. A přesně pro takové lidi je podle nás Rainbow Six Extraction dělané a pro takové lidi dělá to, co dělat chce, celkem dobře, byť to nikoho ze židle nevytrhne a na žebříčky nejlepších her se také pravděpodobně neumístí. Proto si od nás hra odnáší doporučení na 6 bodů z 10.