Přiznám se, že ani nevím, kdy jsem naposledy dohrál nějakou hru, ze které bych měl tak rozporuplné pocity. Možná ale přesně tohle tvůrci hororové detektivní point-and-click adventury Almost my Floor chtěli. A já bych se vám rád pokusil v následujících minutách popsat všechen ten bordel, co se v mojí hlavě odehrává, mezitím co na monitoru běží závěrečné titulky.

Hned na úvod nás přivítá nádherná komiksově laděná 2D grafika, za kterou si vývojáři zaslouží poklonu. Je vidět, že si s ní opravdu vyhráli a snažili se celému vizuálu nasadit hezkou tvář. Pokud jste fanoušky klasiky, jakou je třeba Broken Sword, rozhodně si to užijete. My se ujímáme role Alexe, obyčejného týpka, který chce po dlouhé cestě autobusem z práce jen zapadnout do postele a mít klid. Ještě aby ne, když mu nedávno zemřel pes a ke všemu je jeho přítelkyně pohřešovaná. Taky tu cítíte ten jemný nádech příběhu Johna Wicka? Hned po tom, co otevře dveře činžáku ale pochopíme, že tu něco nehraje. Přeplněné schránky, holubi v chodbě a nefunkční výtah jsou přinejmenším podivné.

Po asi dvacetiminutovém prologu, který zde slouží převážně jako tutoriál, se Alexovi povede výtah zprovoznit a s nadějí, že vystoupí ve svém patře, do něj vchází. Netuší ale, že právě v tenhle moment se mu život obrátí naruby. Ocitá se v jakési pekelné dimenzi, kde nic není, jak bývalo. Ani jeho sousedé. Ti se proměnili v podivuhodné kreatury a záleží jen na nás, jak se k nám budou chovat. Proměnění obyvatelé domu ale nejsou jediná stvoření, která během putování uvidíme. Narazit se tu dá na pavouky, masožravé kytky, ale i na ruce či oči trčící ze zdi. To vše přidává na pochmurné atmosféře a vyvolává to v nás, jako hráčích, poněkud skličující pocity.

Vyzradit vám o příběhu více, když má hra sedm kapitol a dá se dohrát za něco málo přes dvě hodiny, bez spoilerů prostě nejde. A proto se raději zaměřím na celkové zpracování. Jak už jsem před malou chvílí zmiňoval, hra má komiksové zpracování a to se nachází i v cutscénách, kde jsou dialogy napsány v bublinách. Ty celé hře dodávají na atraktivitě i tím, že jsou dabované. Bohužel je ale jediným dabérem namluveno více postav a to mi přijde jako velká škoda. Celkově jsou všechny dialogy dle mého názoru až zbytečně dlouhé a plné prázdných slov, která nám v příběhu ničím nepomůžou a ve mě převládá myšlenka, že kdyby se ve hře odstranila jedna nebo dvě postavy, bylo by to možná i lepší. Ne vždy je ale rozhovor o ničem a častokrát mi pomohl posunout se dále. A když mi nepomohlo ani to, stačilo zmáčknout mezerník a na obrazovce se mi zvýraznily možnosti, které jsem přehlédl. Jako třeba papír s kódem ke dveřím.

Mimo zdlouhavých dialogů bylo poněkud otravné i plnění samotných úkolů. Jako příklad uvedu jeden z prvních, kdy máme chytit pavouka do kelímku od kávy. S kelímkem v inventáři, který jsem na pavouka opakovaně přetahoval mi hlavní protagonista neustále říkal, že takhle to nejde. Musel jsem si proto promluvit s osobou na druhém konci chodby, abych se pak mohl opět vrátit a konečně toho osminohého hajzlíka lapit. Všeobecně na mě působí úkoly a minihry nudně a repetitivně. Ne všechny hádanky jsou ale tak otravné a dokáží dokonce i zpestřit průchod hrou. Ať už jde o přestřihnutí správných drátů na časované bombě, vytažení knih z poličky v požadovaném pořadí nebo o test našich reflexů, kdy musíme ve správný moment kliknout levým tlačítkem. Na tom, jak dané hádanky splníme, ale záleží. V hlavě našeho hrdiny se pere dobro se zlem v podobě dvou andělíčků nad jeho rameny a to, jak se rozhodneme, může změnit konec hry. Ty jsou zde dva, a pokud chcete tedy vidět oba, nezbývá než dohrát hru znova. Volba zla je vždy ta jednodušší, přičemž dobro po nás vyžaduje více přemýšlení. Je tedy jen na samotném hráči, zda se přikloní na stranu pekla a danou situaci vyřeší jedním klikem po zlém, nebo jestli se pokusí pomocí rozhovorů a předmětů v inventáři najít východisko dobrou cestou. 

Příjemným překvapením pro mě bylo i to, že zhruba ve třetině hry se objevuje druhá hratelná postava, detektiv Adam Trust. Ten má na starosti vyšetřování ohledně zmizení Alexovy přítelkyně a umožní nám tak nahlédnout do příběhu z druhé strany. V jeho roli budeme vyslýchat svědky a hledat důkazy. Vidíme tak celou událost v opačném světle a já můžu říct, že mi hraní za něj přišlo možná lepší než za psychicky zdeptaného Alexe. Více o jeho roli ale opět kvůli spoilerům nejde říct. Za zmínku rozhodně stojí i hudba a zvukové efekty. Ty perfektně podkreslují děsivou hororovou atmosféru a přiznám se, že nejednou jsem si málem nadělal do kalhot, když hudba ztichla a ze zdi na mě vyskočila nějaká zrůda. Nechybí tu dokonce ani stará dobrá blikající zářivka.

Nedá se říct, že bych času, který jsem hraní obětoval, nějak litoval. Bohužel nemůžu ani říct, že bych si to nějak zvlášť užil. Možná je to mojí náročností, možná také zmiňovanými opakujícími se úkoly a zbytečnými rozhovory. Pokud hledáte zábavu na jedno odpoledne nebo jste jen fanoušci tohoto žánru, bude vás Almost my Floor bavit. Pokud nespadáte ani do jedné kategorie, ale přesto hodláte tuhle zajímavou adventuru vyzkoušet, mohu vám ji jedině doporučit. I přes všechny ty chyby odvedl ruský tým indie vývojářů pod vedením pouhých dvou lidí skvělou práci a dá se jim leccos odpustit. I když je příběh poměrně dost krátký, končí tam, kde končit má. Další minuty či hodiny hraní by to vše jen uměle protahovaly a celkový zážitek by nám to zkazilo. A než se vám hra ze Steamu, kde je ke stažení, nainstaluje, budeme rádi, když si přečtete další recenzi nebo se podíváte na nějaká jiná videa na našem kanále.