The Last Campfire je tady s námi už více než rok a asi si tedy říkáte, proč vám přinášíme recenzi až teď. Ale tak víte co, na takhle dobré hry není nikdy pozdě. Tato logická adventura, kde se volně budete pohybovat po krásném 3D světě, si totiž zaslouží vaší pozornost. 

Ve hře The Last Campfire se ujmete role Embera, tedy divně roztomilého stvoření, a na své cestě mezi světem živých a mrtvých se vydáte hledat naději tam, kde ji jiní před vámi už dávno ztratili. Rozhodnete se, že zůstat na ostrově, kam jste se dostali, není to, co chcete, že není váš osud být jako ostatní Embers a vzdát se své naděje. Vydáváte se tedy nejen hledat cestu, jak z ostrova odejít, ale zároveň dát naději i jiným Embers, kteří se té své už dávno vzdali.

Ostatní Embers, které už opustila i ta poslední kapka naděje, totiž zkamení a vaším úkolem během cesty bude tyto chudáky osvobodit. V každé lokaci bude takových Embers hned několik a vždy tu je minimální počet, kolik jich budete muset zachránit, abyste se dostali dál. A způsob, jak je zachránit, bude vyřešit různé typy hádanek.

Vlastně celé vaše dobrodružství bude dlážděno řadou environmentálních hádanek, které vás mnohdy zvládnout potrápit, ale ve většině případů se bude jednat o spíše lehčí záležitosti. I když se našlo i několik takových, které mi potrápily hlavu na pěknou řádku minut. Vlastně se většina hádanek skládá z přesouvání různých bloků tak, abyste si utvořili cestičku dál. Váš Ember totiž neumí skákat. 

Příběh je pak plný metafor a i když se na první pohled tváří jednoduše, tak se zabývá důležitými tématy. Tím nejvýraznějším je to, jak je důležité se nevzdávat naděje a i přes nepřízeň osudu si jít za svým cílem. Samozřejmě, každý si v tom může najít to své, každá postava, kterou na své cestě potkáte, je unikátní a je svým krásným způsobem zajímavá.

Navíc vás celým příběhem doprovází příjemný hlas vypravěčky, která bude nejen popisovat myšlenky hlavního Embera, ale zároveň dabovat ostatní postavy a číst stránky deníku neznámého dobrodruha, které budete moci najít při své cestě světem.

Když už jsme u vypravěčky, tak za zmínku stojí určitě i audiovizuální stránka hry. Ta si zaslouží obrovskou chválu. Grafická stylizace k titulu nádherně sedí. Ať už to jsou roztomilí Embers, duchové lesa nebo všežravá prasátka, roztomilý nádech celé adventuře krásně pasuje a podkresluje celé The Last Campfire. Zároveň ale umí krásně vykreslit i děsivá místa nebo vaše nepřátele. Ostrov je tak plný barev, ale i temných jeskyní. 3D svět vypadá pohádkově a i dynamická top-down kamera tomu také krásně napomáhá.

Co ale dodává hře tu pravou atmosféru, je rozhodně hudba. Ta je jednoduše úžasná. Soundtrack je nádherný a slovy se špatně popisuje, jakým způsobem dokázal vdechnout této roztomilé hříčce to správné kouzlo a udělat z toho, ač krátký, tak skvělý zážitek.

The Last Campfire je velmi krátkým titulem. A i když se rozhodnete zachránit všechny Embery, což nemusíte, tak vám dohrání zabere jen něco málo přes pět hodin. Díky tomu, že hádanky nejsou nikterak složité, je to skvělý titul na oddech a hudba a grafické zpracování tomu výborně pomáhají.

Ve finále je asi nejslabším článkem příběh. Ten rozhodně není špatný, ale jeho krása se skrývá spíše v metaforách, které nemusí každý hned tak pochopit. I přesto v sobě nese určitou myšlenku, která vás donutí se na chvíli zastavit a popřemýšlet.

Občas by i hádanky mohly být trošičku náročnější, ale pokud právě tyto dvě maličkosti dokážete The Last Campfire odpustit, stává se z toho úžasná jednohubka, kterou můžu doporučit jak mladším hráčům, tak i těm starším.

Takže ano, The Last Campfire vyšel sice už dávno, ale i tak se jedná o hru, kterou byste neměli jen tak minout, protože rozhodně stojí za pozornost. Za tým Indiana si titul od nás odnáší doporučení na devět bodů z deseti.