Na Crackdown 3 se čekalo stejně dlouho, jako na tuto recenzi. Zatímco vývojáři se snažili vyladit hru do posledního detailu a chtěli vnést do série cosi nového, já se potýkal s tím, aby mi hra vůbec běžela, protože jsem chtěl předvést i end game obsah. No a jaksi mi to hra neumožnila, tak jsem se rozhodl vyzkoušet alespoň multiplayer a dopodrobna ho rozebrat. V moment, kdy se mi ale hra nenačetla ani po zkouknutí celé epizody showtime jsem se rozhodl přijít s kompletně jiným pohledem na hru. 

Evoluce?

Oficiálně nám byl titul představen již v roce 2014. Měl přinést alternativní pohled na příběh, odehrávat se v budoucnosti, ale přesto si zachovat jádro hratelnosti, pro které byla série známá. Hru však vytvářelo zcela jiné studio, než předchozí dva díly a je to velmi znát. Na internetu najdete nejednu kompilaci videí, která představuje zhoršení umělé inteligence, či detailů, stejně jako tomu bylo u Far Cry 2 a 5. Hra opravdu nepřipomíná „tří áčkovou“ hru vydanou v roce 2019, a to nejen z hlediska detailů. 

Vše začíná ale poměrně nadějně. Příběh se jeví vtipně, za což může hlavně skvělé komediální vystupování Terryho Crewse, jenž byl hlavní marketingový tahoun hry samotné. Vaším úkolem, jakožto agenta, je zachránit civilisty města New Providence. Čelí totiž tvrdým podmínkám a není jim ani povoleno opustit město. Je vaším úkolem tak postupně narušit stabilitu města a porazit současnou starostku. Město je rozděleno do několika částí a v každé se nachází základny, sklady zbraní a věže. Jejich zabíráním snižujete vliv starostky a jejích následovníků. Je nám dokonce představena mechanika podobná Nemesis systému ze Shadow of Mordor. Tedy, hra chce abychom si mysleli, že jde o něco podobného. Ve skutečnosti žádné nahrazování vůdců hra nenabízí. Stejné zklamání nastává u předem zmíněného příběhu. Na začátku se nám sice dostane nádherné ukázky, zbytek hry je složen jen z pár dramatických záběrů a rozhovorů, které probíhají přes vysílačku. Ani ty nejsou nikterak zajímavé, spíše otravné, protože posloucháte dokola stejné informace. 

Náplň hry trpí známou „ubifikací“, protože zde najdeme typické zabírání věží, základen a sbírání šíleného množství sběratelských předmětů, které zde slouží k vylepšování agenta. Odmítám chodit kolem horké kaše. Je to zábavné možná tak prvních 30 minut. Pak se jen podíváte na mapu, zjistíte kolik vám toho chybí a otráveně přejdete k další základně, s vírou, že se vše zlepší v další lokaci. A ono NE. Hra je furt to stejné dokola po celou dobu. Furt běháte z bodu A do bodu B a po cestě zničíte pár věcí. Jediným plusem téhle monotónnosti je výběr zbraní. Máme zde obyčejné útočné pušky, ale zároveň i futuristické raketomety a jedovaté lasery. I granáty mají několik forem, můžete tak nepřítele zmrazit a pak ho rozdrtit pěstí. 

Auta jsou k pláči

Ve hře se sice nachází několik vozidel, ale budete mít nechuť je používat. Jízdní model je naprosto tragický a kolizní model ještě horší. Máte možnost si postupně přivolat super rychlé auto, tank, nebo auto, co může lézt po stěnách. Ale narážíme zde na stejný problém, protože se nedají vůbec ovládat. Nejhorší je ale infrastruktura celého města. Najít nájezd na silnici, nebo správnou cestu je nemožné, takže se budete spíše vztekat a snažit se na vyvýšený bod vyskákat. 

Tím se dostáváme k pohybu samotnému. S vaším agentem můžete provádět opravdové skoky, od lezení po budovách, či obrovských skocích, ránách do země a podobně. I když je ovládání občas krkolomné, samotný pohyb dokáže být zábavný, a to hlavně v pozdější části hry. Tím, jak bojujete a hopsáte po městě si vylepšujete samotného agenta, nebo pomocí tokenů, kterých je až zbytečně příliš. Například tokenů, které zlepšují pohyb je ve hře 750, což se doopravdy nikomu sbírat nechce. Pokud ale patříte mezi šílené sběratele, budete tak sledovat, jak se z obyčejného agenta stává hora svalů schopna přeskočit celou horu. V multiplayeru bohužel nedostanete možnost se tak moc projevit. Protože se vůbec k nikomu nepřipojíte a pokud nějakým zázrakem ano, tak zažijete jedno velké zklamání. Hra se neustále seká a destrukční model, který nám byl slíben, obsahuje spíše chyby a nikterak nepřipomíná to, co nám bylo slíbeno.

Crackdown 3 mohl být další důkaz, že Microsoft si umí ohlídat své exkluzivní tituly. To, co se k nám ovšem dostalo je podprůměrný titul, který nemá co nabídnout. Obsah tvoří pouze nudné úkoly a multiplayer se může řadit mezi ty nejdfláknutější vůbec. Crackdown 3 si od nás odnáší pouhé 4 body.