Prvního dne byla člověku udělena duše. A s tím i jasnost. Druhý den zasadil na Zemi neodvolatelný jed. Démona požírající duše – Démoní duše. Jo, tahle slova v mnohých vyvolávají krásnou nostalgii, v jiných silný posttraumatický syndrom. Demon’s Souls odstartovalo cosi nečekaného. Z outsidera se stal magnum opus akčních RPG a takzvané soulovky nyní patří mezi nejprodávanější RPG tituly. S tím přichází i slabší napodobeniny, o tom ale až jindy, protože dnes se konečně podíváme na návrat hry, která mě od prvního zapnutí zhruba sedm let zpátky nahání ve snech. Tohle jsme všichni chtěli – brutální penetraci našeho sebevědomí.

Remake mělo na starost studio Bluepoint, které přineslo hned několik HD remasterů a následně dechberoucí remake Shadow of the Colossus. Byl jsem proto velmi rád, že remake mají na starosti právě takhle zkušení a talentovaní lidé a musím uznat, překonali mnohá očekávání.

Hra je mnohdy k nerozpoznání od původní verze, ať už se podíváte na chodby, které byly dříve pusté, nebo samotné modely postav. Co je na tom nejlepší? Konečně si hru zahrajete v 60 snímcích za sekundu. Hra má hned dva režimy – výkon a filmový. Já hrál hlavně na režim výkonu, díky plynulosti, a hlavně mezi režimy není zas tak velký grafický rozdíl. Filmový režim je uzamčen na 30 snímků za sekundu a upravuje volumetriku světla, nebo například mlhy. Pokud se podíváte na vzdálené objekty, tak jsou zase o něco ostřejší. Nenastává ale zas tak zásadní rozdíl jako u Spider-Man: Miles Morales. Pokud jste mimochodem neviděli naši recenzi, určitě se na ni běžte podívat. Teda až dokoukáte tuhle. Demon’s Souls dle mého je graficky nejkrásnější PS5 titul při vydání. I přesto jsem konzoli vůbec neslyšel, a to jsem ji měl hned vedle sebe, což je rozhodně skvělá zpráva.

Když už jsme u té konzole, pojďme si něco povědět o DualSense a jeho vlastnostech u hry. Vibrace se mění podle předmětu, případně nepřátele, do kterého seknete. Pokud projíždíte inventář, tak vibruje pouze levá část ovladače, kde se na HUDku nachází inventář. Nejvíc mě ale zaujaly dodatečné efekty. Když například po vás hází nepřítel firebombu, tak ucítíte vibrace, jako byste cvakli zapalovačem. Následně poznáte, i jak daleko od vás bomba je, protože ovladač začne silněji a silněji vibrovat. Jenže takovým stylem, že si připadáte, jako byste v rukou drželi prach. Vím, zní to hodně divně a nejde to ani moc popsat. Tohle je zkrátka jedinečný zážitek, který zkrátka musíte zažít. Detailnější informace ale najdete v našem videu.

Pokud jste nikdy nehráli Demon’s Souls, nečekejte šíleně poutavý příběh. Zde totiž jde o svět samotný a jak postupně zjišťujete, jak funguje. Jste zkrátka hrdina, který musí zastavit šířící se mlhu. V cestě vám stojí nemrtví, rytíři, draci, obrnění pavouci nebo démoni. Hra má pět světů a Nexus. Nexus je vaše útočiště, kde se můžete levelovat, kupovat předměty a postupně sem navádíte postavy, které na svých cestách potkáte. Hlavně můžete odsud cestovat do již zmíněných pěti světů, a to v libovolném pořadí. Pokud například chcete do třetí části prvního světa, musíte ve třetím světě porazit Archdemona. Tím vás hra tak nějak nutí prozkoumávat více světy, a nejen jen po jedné linii. Každý svět, i když je jedinečný, je pochmurný a udržuje si tajuplnou atmosféru. V jednom se na mostě vyhýbáte drakovi, v jiném bloudíte hnízdem velkých ohnivých brouků a v dalším jste na rozbouřené ostrovní svatyni Stínů.

Podle některých fanoušků ale hra nectí vizi původních vývojářů a jde o hnusnou amerikanizaci. Ve hře totiž došlo k drobným změnám, co se týče modelů některých postav. Jde o nové dabéry, a dokonce se změnil i soundtrack u některých boss fightů. Osobně to nevidím jako problém. Ano, sice Red Eye Knight na první pohled vypadal najednou nevinně, nebo jsem byl zaražen, když jsem u Tower Knighta slyšel jinou skladbu, než kterou si pamatuji. Ale upřímně, opravdu jsou tyhle drobné změny problém?! Některým dokonce vadí, že byly přidány nové animace u dlouhých zbraní, protože v původní verzi měly všechny stejné. Tohle a vylepšení kotoulů, kdy už nejste omezeni jen na osm směrů, je vítaná změna, kterou remake přináší.

Dokonce zde máme i novou tajuplnou místnost, která byla Bluepointem dodána, stejně jako v Shadow of the Colossus. Jinak je hra 1:1 totožná s původní verzí. Nepřátelé mají totožné útoky a hitboxy, itemy také naštěstí najdete na stejném místě. Bohužel zůstaly tu i stejné chyby, což někdo může brát jako plus, protože díky tomu hra nepřišla o určité kouzlo. Na druhou stranu to jsou chyby, které by se neměly objevovat. Například se můžete seknout mezi dvěma předměty, mezi kterými by se dalo projít, nebo se seknete o dřevěnou lavici, protože jste kotoul udělali o něco dřív, než jste měli. Tohle je na jednu stranu problém, na druhou stranu jsem jakožto hráč původní verze rád, že zážitek z hraní je naprosto stejný. Proto tento bod házím jak do plusů, tak minusů hry. Záleží čistě na vás, jak budete tuto část Demon's Souls brát vy.

Tím se dostáváme k další věci, na které se tak trochu podepsal zub času – souboje s bossy. Ty jsou mnohdy lehčí než v jiných souls hrách. Teda až na Flamelurkera a Krále Allanta. Hlavním důvodem je fakt, že zde chybí jakési fáze, protože bossové opakují plus minus stejné útoky dokola. To dle mého ale není chyba, jen to může některé lidi zarazit. Jsem rád, že můžu při soubojích využít stejné taktiky jako dříve. Ale ono stejně Demon's Souls nikdy nebylo tolik o bossech jako o samotném průzkumu lokací a ostatních nepřátelích. Nejen z toho důvodu zde nenajdete bonfiry a nic na styl starých známých Estusek.

Bonfiry zde sice jsou, ale pouze na začátku světa, nebo se objeví na místě, kde zemře boss. Hlavně slouží pouze k teleportaci mezi lokacemi. O to víc musíte hledat nejrůznější zkratky, čímž se vracíme k průzkumu světa. K léčení zde slouží nejrůznější lístky různých kvalit. Ty doplňují různý počet životů podle toho, jestli jste v lidském těle nebo pouhá duše. Tím se dostáváme k World Tendency, kterou zkrátka na hře miluji. Jde o jakousi karmu, která je ovlivňována hned několika faktory. Čím víc je vaše karma záporná neboli zbarvená do černa, tím těžší se nepřátelé stávají. Na druhou stranu se ale zvyšuje šance na padnutí vybavení a získáte více duší jako odměnu. Jakožto bílá duše máte méně životů, ale zase se můžete efektivněji léčit. Máte větší poškození, ale získáváte méně duší. Tuhle karmu můžete ovlivnit tím, jestli například pomůžete NPCčkám. Pokaždé když zemřete, tendence světa se zbarví trochu více do černa. Pokud porazíte bosse, silně se zbarví do bíla. Tohle je jen nástřel toho, jak tendence světa funguje. Jde o skvělou mechaniku, díky které si můžete sami během hraní určit obtížnost a doopravdy ovlivňovat svět kolem vás.

Remake Demon's Souls je i po tolika letech radost prozkoumávat – dokonce i to umírání má něco do sebe. Pokud jste nikdy nehráli jakoukoliv souls hru, tohle je ideální moment, kdy začít. Pokud jste již hráli původní verzi, i tak rozhodně doporučuji si hru znovu zahrát. Určitě taky zapomenete na pár detailů a při novém průchodu uděláte pár chyb.

Demon's Souls je pastva pro oči a i po 11 letech jde o jedno z nejlepších akčních RPG na trhu. To hlavně díky unikátním soubojům, tendenci světa a tajuplné atmosféře. Bluepoint se doopravdy překonal a naservíroval nám titul, který některé ortodoxní fanoušky pobouří, ale většina bude tento remake milovat… No, a hlavně u hraní umírat. Jen je škoda, že ve hře se nachází i pár drobných bugů, kdy se vám hra na pár sekundu zasekne, jenže nepřátelé vás můžou i přesto zasáhnout. Naštěstí nejde o nic častého.