Mafia: Definitivní edice - Recenze remaku české klasiky

Skoro před měsícem jsem v rámci videí o Mafii vám povídal o tom, jak se hraje preview verze remaku Mafie, kterou si vzalo na paškál studio Hangar 13. Jeho tým se skládá částečně i z původního 2K Czech. Na předělávce tedy pracovala celá řada lidí, která byla i u samotného vývoje originálu. Bylo by zbytečné tady opakovat mé první dojmy z preview ukázky, takže se pustíme do toho, co jsem si přál celou dobu udělat u preview verze. Teď můžu být kritický. Preview můžete považovat za takovou „část první“, protože vše, co jsem řekl tam, platí i pro aktuální verzi, kterou jsem měl možnost recenzovat. Teď tedy sledujete/čtete část druhou, kdy mohu řádně rozebrat, co je vlastně na této hře špatně nebo dobře… A uděláme to klasickou indianskou metodou. Ne, baseballku nepotřebuji. Myslel jsem recenzí.

Upozorňuji, že v rámci hodnocení dost zápasím se svou nostalgií na původní díl. Ale důležité je teď pochopit, že jsem Definitivní edici Mafie hodnotil jako samostatné a nové dílo. Takže veškeré plusy i mínusy prosím vnímejte, alespoň u mé recenze, bez porovnání na originál. I když se porovnávání logicky a záměrně neubráním.

Mafia: Definitivní edice vypráví příběh taxikáře Tommyho Angela, který se náhodou dostane doprostřed mafiánské války mezi Donem Salierim a Donem Morellem v období prohibice ve městě Lost Heaven. V průběhu hry si vyzkoušíte řídit nejrůznější vozidla a budete plnit sadu zapeklitých příběhových úkolů z pohledu třetí osoby. Dostanete se také do různých přestřelek, které jsou následně doplněny cut-scénami. Hra skoro jako GTA, ale přesto více příběhová.

Leckdo může mít strach z přepracované a upravené mapy Lost Heaven. Nemusí. Město je úžasné. Změny vyzdvihuje výborné technické zpracování hry. Engine, který hru pohání, skvěle zvládá různé denní doby i počasí a též - až na výjimky v podobě bugů - chování lidí a aut utváří perfektní žijící město. A to na vysoké detaily při stabilních 60 snímcích za sekundu. Jezdit i chodit po takovém městě vás bude bavit, když scenerie hýří neustále různými barvami jak za dne, tak za noci. Jestli se něco povedlo, pak je to grafika.  

Příběh se vypráví pomocí cut-scén. Špičkový motion capture dává scénám skvělý gangsterský nádech. Dialogy mezi postavami jsou přímočařejší a daleko filmovější. Pokud bychom brali originální Mafii jako storyboard pro cut-scény, tak fungují a dokazují, jak nadčasovou práci lidé v Illusion Softworks v roce 2002 odvedli. 

Podtrhuje to, co vlastně české zlaté ručičky umí. Viděli jsme to u třetí Mafie, kde právě lidé z Česka pracovali převážně na cut-scénách, a taky to byla ta jediná dobrá část hry. Filmečky. Naštěstí definitivní edice Mafie není vůbec jako třetí Mafie. Pokud Hangar 13 nadšeně prohlašovali, že se snaží držet věrně originálu, zaplnit příběhové mezery a dát postavám hlubší smysl – pak se jim to povedlo. Mise jsou lineární. Průchod hrou nabízí jistou volnost v otevřeném světě, ale když vyrazíte vyloženě po příběhové lince, slouží otevřený svět spíše jako doplněk. Což je dobře, tím se Mafia lišila před 18 lety.

Po zahrání definitivní edice si doplníte, co se lidem dělo v období prohibice. Jak si mafiánští bossové rozdělují území a moc. A taky pochopíte, jak celá taková organizace funguje. Což je něco, co si nevybavuji, že bych si dokázal spojit v originálu. Postavy jako Paulie, Frank, Sára a Vincenzo dostávají rozšířené příběhy. Zatímco Don Saliery a Sam byli přepsáni hlavně v druhé půlce hry tak, že jejich motivace změnit „pravidla rodiny“ dávají mnohem lepší smysl.

Veškeré změny v příběhu je nutné brát s rezervou. Pokud na ně budeme nahlížet jako hráči, kteří nikdy nehráli Mafii, tak vše je v pohodě. Je to pecka. Pokud jste milovníci původního dílu, neubráníte se pocitu, že vám tu a tam chybí ta dobře mířená hláška. A to i za předpokladu, že dostanete jinou a možná i právě lepší. Čeština a český dabing patří ale na absolutní špičku této hry. Oproti preview verzi byly některé věty změněny a mají nyní správný český slovosled.  

Svěřím se vám jen s jednou divnou věcí. Zdálo se mi, jako kdyby pan Vašut… já nevím, „přehrával“? Nejsem divadelní kritik, těžko to dokážu fakticky posoudit, jen mi přišlo, že dabing Tommyho je na začátku hry drsný a neoblomný, takže se moc k postavě nehodí. Ale později ve hře zmírní a stane se z něho ten super kliďas, jakého máme rádi. To ale nemění fakt, že po stránce kvality výkonu všichni herci, včetně Marka Vašuta v čele, odvádí naprosto skvělou práci. Má osobní poznámka pod čarou: Petr Rychlý je jako Paulie fakt perfektní, překonal originál. 

Mám taky ale nějaká ta negativa. Někdy jsou slyšet rozdílné hlasitosti jednotlivých vět. Některé postavy občas mluví jakoby přes vysílačku – kdy jim chybí basy a jsou stáhnuté středové frekvence. Nedokážu si vysvětlit proč, ale nechce se mi věřit, že je to třeba tím, že dabing dotáčeli na dva různé mikrofony a zvukovky, že ne? Protože pokud ano, tak hanba vám lenoši. Tak snad to opraví patch. Anglický dabing je excelentní a vybraní herci si drží emoce opravdu věrně. 

Když vám ale do dabingu hraje hudba, není nač si stěžovat. Perfektní hudební doprovod reflektuje původní skladby z originálu a Definitivní edice vám je přehrává v novém kabátku. Tedy ty v misích. Pro potloukání se městem hraje v rádiu sada licencovaných skladeb 30. let. Soundtrack je dobrý, vážně dobrý a ano, mezi licencovanými je i Django Reinhardt – ale na jeho oblíbenou Belleville z nějakého důvodu zapomeňte. Zde jsem tedy fakt zaujatý. A omlouvám se všem. Licencované skladby původní Mafie mi prostě sedly víc a pamatuji si je do dneška. Je to vážně škoda.

Takže máme dobrou grafiku, postavy, dabing, jeho scénář a hudbu. Teď ta zábavnější část. Hratelnost. O, jak já se těšil, až budu moct mluvit volně o ní.

Hra má na výběr čtyři obtížnosti: jednoduchou, střední a těžkou – všechny tři jsou v zásadě to samé; liší se jen v simulaci policajtů, chytrosti umělé inteligence a simulaci řízení – zda je věrnější originálu nebo arkádovější. Čtvrtá, „klasická“, reprezentuje větší náročnost a je to ta, kterou jsem musel odehrát já – protože jinak byste mě všichni ubili v komentářích. Tommy v ní má omezenější náboje kvůli tomu, že když přebijete, tak přijdete o ty, co vám ještě „sedí“ v zásobníku. Chybějící značky na mini-mapě zase hned neprozradí, kam máte jet a co všechno udělat. Označování důležitých bodů hlavních misí ale zůstává a nedá se vypnout, což pro někoho může být problém – osobně jsem ale zastáncem moderního designu a byl jsem rád, že jsem díky tomu méně bloudil.

Remake Mafie vzal celý původní pohybový systém a zahodil ho. Vývojáři tak vsadili na hybridní ovládání někde mezi třetí a druhou Mafií, které v sobě skrývá dynamický krycí systém, lehký parkour a větší přesnost v pohybu. V žádném případě nejsem fanouškem toho, jak se krycí systém chová na klávesnici a myši. Lepší byl ve dvojce. Často jsem se chtěl krýt a Tommy mi přiskočil na vnější hranu krabice a odkryl se všem nepřátelům jen pro to, že pro něj byl asi zrovna dobrej den zemřít, nebo já nevím. 

Obecně přestřelky jsou všechny připravené jako nárazové scénáře. Takže se je můžete lehce naučit. Nicméně při každém načtení uložené pozice se rozmístění nepřátel mění a umělá inteligence se vás snaží přechytračit. Což je něco, řekněme si na rovinu, něco, co bychom čekali od hry v roce 2020. Co bych ale osobně nečekal, je příšerný, ale totálně neskutečně příšerný crosshair. Zaměřovač, přitom nejde vyloženě o něj – myslím, jak vypadá. Protože podobný byl ve druhé Mafii a neměl jsem s ním žádný problém. Jde o to, jak se chovají k němu zbraně.

Můžete koukat doprostřed obrazovky sebevíc a s tímhle zaměřovačem se prostě netrefíte ani z pěti centimetrů. V preview verzi se mi někdo smál v komentářích, co to mám za aim. Tohle není o míření. To je o kompletní implementaci myši a toho, že se s ní moc nepočítá. Každá zbraň neuvěřitelně kope. Což ovladač kompenzuje, ale myš ne. Takže když se dostanete konečně k Thompsonu, abyste si užili to klasické „ratatatata, nažer se olova“, tak spíš skončíte na tom, že si ze zbraně děláte odstřelovačku a střílíte po malých dávkách, abyste se trefili.

Celá sranda ze střílení je fuč. Ano, v klasické obtížnosti – je dechberoucí, když do nepřítele vykropíte zásobník a on si v klidu cupitá dál, zatímco vy po dvou kulkách dostanete konec hry. Mám tedy pocit, že částečně je hratelnost obtížnosti „Klasická“ úplně záměrně rubberbendnutá, kdy prostě umělá inteligence podvádí. A to jako myslí vážně? To si fakt myslí, že to jako hráči nepoznáme? 

Střílení z pušky je nepředvídatelné, z revolveru se kvůli velkému kruhu přesně netrefíte, z odstřelovačky můžete střílet za hru snad jen jednou, brokovnice jako dobrá, ale často, než z ní zaměříte, tak dostanete hlavu vy… obecně mám pocit, že jestli něco Definitivní edice nedoladila, tak je to paradoxně střílení na klávesnici a myši. Veškeré přestřelky jsou kvůli tomu těžkopádné. Jistě, bylo by na prd chodit a rozdávat všude s Tommym headshoty. Ale o to nežádám. Často jsou přestřelky frenetické a rychlé, musíte jednat opravdu hekticky – a můžete mít aim sebelepší, stane se vám, že míříte na postavu a minete, i když jste ji měli trefit. 

Zajímavosti je, že po zapnutí ovladače je celej problém s mířením pryč, a to i za předpokladu vypnutí asistence míření. Na obtížnost Jednoduchá máte prakticky automatické míření i na myši. Takže střílíte o pár pixelů vedle a stejně trefíte. Můj tip tedy je, že PC hráči budou na tohle prskat neskutečně, a pokud si hru zahrajete – věnujte nám prosím chvilku a napište do komentářů, zda jste měli podobný problém. Stále je tu šance, že za vše může můj „špatný aim“. Ale pardon, odmítám věřit tomu, že jsem až tak špatnej hráč. Chtělo by to lepší nastavení ve hře pro zaměřování. A pokud vyjde Day 1 patch, který tohle opravuje… tak teď budu za debila, ale co už. Tím líp pro vás.  

Když tedy míření fungovalo, skvěle jsem se bavil. Scénáře jsou dramaturgicky daleko lépe vystavěné. Přejíždění mezi lokacemi vás bude ohromovat. Postavy si neustále něco mezi sebou broukají a dozvídáte se tak o různých informacích na pozadí. A když jsme u toho přejíždění – jízdní model. 

Vyzkoušel jsem oba: simulaci i „normální“, tedy arkádovější verzi. Tady budu opět za neskutečně kontroverzního. Ale oba jízdní modely jsou dobré. Záleží na vašem stylu. Simulace skutečně odpovídá originálu. Má samozřejmě změny v tom, jak auta přesně smykují a jak funguje kamera v průběhu řízení. Arkádové nastavení vás více vyrovnává do zatáček a komplexnější honičky tak zvládnou i méně zkušení hráči. Simulaci má i policie, pokud projedete na červenou nebo překročíte rychlost a policie to vidí. Jdou po vás. Pokud někoho zraníte na chodníku, rovněž. Hlídají i bouračky a nutno říct, že nejen ty vaše, ale také umělé inteligence. Párkrát jsem byl svědkem fakt hustých přestupků a honiček. Yup, iluze živého města funguje. 

Nenechte mě začít mluvit o vybuchujících barelech – v podstatě ve hře nejsou. Jsou na velmi dobrých strategických místech a nechcete-li, nemusíte do nich střílet a tím si udělat průchod o něco těžší. Tím si ale nemyslete, že jsou přestřelky jednoduché. Každá z nich nabízí dobrou výzvu. 

Je tedy se hrou něco vyloženě špatně, co by vás mělo odradit od koupě? Nebo tady máme fakticky dobrou předělávku původní Mafie. Přes všechny zmíněné chyby se nedá říct, že bych si hraní neužil. Navštívil jsem znova oblíbenou hru, ale v moderní grafice. Přitom nejde o kopírku 1:1 – ale to je celá ta pointa, proč se remake dělá. Vývojáři dokázali ucelit příběh, vyplnit mezery a dát všem postavám větší motivaci pro své činy. Včetně Tommyho. Což mě vlastně překvapilo nejvíc. 

Po dokončení příběhu dokonce můžete přejít do režimu Volné jízdy, která v sobě ukrývá i dobře známou Extrémní jízdu. Takže i to vývojáři dodrželi. A ještě něco: Auto-encyklopedie vás nechá prohlédnout všechny auťáky, které jste při hraní odemkli tím, že jste se v nich alespoň jednou projeli nebo na ně narazili. Do garáže v průběhu misí se vám tak přidá jakékoliv auto, které ukradnete. Počítaje i motorky. Které jsou tedy z hlediska hry docela nemotorné – chápete? Nemotorné motorky? Dobře, evidentně se tím bavím jen já, ale prostě motorky jsou jako docela fajn. 

Mafia: Definitive Edition je pro mě ztělesněním všeho dobrého z originálu. Divné zaměřování se dá snést, krycí systém vlastně taky a ano, leckdy si všimnete divných animací Tommyho, protože používá kostru Lincolna Claye ze třetí mafie, což trochu kazí dojem. Přesto nelze říct, že by Hangar 13 první Mafii znásilnilo, jak se mnozí báli. Nabízí prostě moderní pohled pro hru, která si získala miliony hráčů. Osobně nevím, jak by Indian hodnotil první Mafii, kdybychom v roce 2002 existovali, ale počítám, že dost vysoko. Ostatně na Metacritics si drží 88 %. Ale neubráním se pocitu, že bych vlastně byl docela podobně přísný i tehdy, jako budu teď. Z trochu jiných důvodů, ale stále přísný. 

Definitivní Edici bych ve finále spíš doporučil. I přesto, že se v průběhu vývoje remaku ztratilo ono nepopsatelně zvláštní kouzlo, na které nemůžu brát ohled, protože jsem slíbil, že nebudu srovnávat. Stále platí, že tu originál hratelný máme. A každý si může vybrat. A jako samostatná hra si Definitivní edice rozhodně zaslouží chválu než pranýřování. Tedy, to je můj subjektivní názor. 

Je jednoduché donekonečna vyčítat, že Paulie vypadá jinak, že v originálu ten velký červený most byl delší o pár metrů nebo že některé příběhové sekvence končí jinak, než si pamatujeme. Ale to je ono. Díky tomu remake funguje sám za sebe. A pokud se na něj tak i nahlíží, můžeme ho s klidem doporučit na 8/10.

Hangar 13, dobrá práce!