Série Just Cause by se dala přirovnat k béčkovému akčnímu filmu, u kterého prostě vypnete mozek a užíváte si akci. Stejně jako těmto filmům i Just Cause však už došly možnosti a i přestože se snaží čtvrtý díl série inovovat, nenajdete v něm vlastně nic, co by zážitek výrazně změnilo, natož vylepšilo. Po chvíli si tak začnete všímat všech problémů a nedokonalostí, které hra má a občas si budete říkat, na co vlastně vývojáři mysleli, když hru vyvíjeli.

Co je nového?

V prvé řadě je potřeba říci, že Just Cause 4 není jen zkopírované z předešlého dílu. Vlastně nabízí několik zásadních novinek. Tou první je počasí. Jak už jste si mohli všimnout z trailerů, ve hře se potkáte s tornády, písečnými bouřemi nebo hromadou uměle kontrolovaných blesků. všechny tyto přírodní anomálie se nachází ve svých specifických biomech. Ty budete prozkoumávat v průběhu hry a s čím dál tím větším postupem budete narážet na zajímavější a zajímavější vozidla, vychytávky a zbraně, o tom však ještě později.

Na destruktivní počasí nenarazíte skoro vůbec.

Druhou novinkou jsou modifikace na váš grappling hook. Můžete na něj připevnit balóny a nechat nepřátele odlétnout do nebe, boostery, které vás nechají rozpohybovat všechno od aut po nepřátele, nebo můžete nechat věci přitáhnout k sobě. Vše se dá upravit do nejmenších detailů. Chcete, aby balóny letěly výš, vybouchly při nárazu nebo byly naopak nezničitelné? Chcete aby měly boostery větší výkon nebo odtlačily věci doprava namísto rovně? Chcete aby!.. no asi to chápete, možnosti jsou nekonečné. Proč je tedy hra tak neinovativní, když je v ní tolik nových věcí?Vysvětlení je celkem snadné, i přestože se může zdát, že jsou nové biomy zajímavé, po čase zjistíte, jak málo se liší od těch obyčejných, a že vlastně nemají žádný reálný dopad na hru. Zajímavější biomy, jako poušť a hory budou paradoxně ty, ve kterých budete nejméně. A na to destruktivní počasí, které tvůrci slibovali, nenarazíte mimo příběhové mise prakticky vůbec.Just Cause 4 přichází také s novým systémem odemykání mapy. Odemčené oblasti mají totiž svoje vlastní hranice, které můžete posouvat získáváním vojsk a jejich následným přiřazováním na mapě. Tento celý systém je však pouze jen lákadlem a nikdy tak nebudete muset dopředu plánovat váš další tah. Tyto hranice mají však působit i jako jakési bitevní pole, kde proti sobě válčí rebelové a velké nepřátelské vojsko, jestli jste si však mysleli, že můžete rebelům pomoct bojem na hranicích, budete se muset smířit s pravdou, že krom odklikávání oblastí na mapě, nemáte na svět žádný vliv a tento systém se tak stává další zanedbatelnou stránkou hry.

Možná si říkáte „Stále jsou tu nové mechaniky grappling hooku, ty hru určitě udělají zajímavou!“. Rád bych řekl, že ano, ale vzhledem k tomu, že pouze se standardními funkcemi projdete celou hru prakticky bez problémů a také kvůli jejich příšernému ovládání, je vlastně nebudete vůbec používat. Což je opravdu škoda, protože nápady to nejsou špatné, jen jsou opravdu neohrabaně vloženy do hry a radši jsem se jim tak kromě občasného blbnutí snažil vyhýbat.

Stereotypu se nevyhnete

Jako by třetí díl Just Cause nebyl dost stereotypní, i zde budete opakovat ty 3 stejné úkoly pořád do kola. Přehoď vypínač, hackni konzoli nebo hackni konzoli a hlídej ji, bude motiv opakující se znovu a znovu. Ať už to jsou hlavní mise nebo sidequesty, od prvních 10 minut hry narazíte na něco nového jen výjimečně a hra se tak stane velmi repetitivní a nudnou. Samozřejmě, jakékoliv mise můžete naprosto zavrhnout a jen tak si blbnout ve světě, co se týče příběhu, stejně o nic nepřijdete. Jestli si však chcete odemknout nové modifikace, oblasti a vozidla, mise budete muset plnit stejně a nikdy se jim tak úplně nevyhnete. Co se týče grafiky, Just Cause není žádným skvostem a ani jí to nezazlíváme, přeci jen když lítáte v plné rychlosti mezi stromy nebo bojujete s hromadou nepřátel, nebudete se rozhlížet a prohlížet si hru do detailů. Jen ty cutscény by mohly být lepší... Jedním z největších problémů Just Cause je však stabilita, na počítači jsem měl problém hru udržet bez spadnutí více jak 10 minut a na konzoli jsem se zase potýkal s nízkými FPS a nemožnosti vypnout motion blur, což by ve hře jako je Just Cause mělo patřit mezi naprosto základní nastavení.

Čtvrtý díl Just Cause se sice pyšní velkým výběrem zbraní a obrovskou nabídkou aut, jenže po pár hodinách ve hře zjistíte, že si vlastně vystačíte s jednou zbraní a wingsuitem. I kdybyste chtěli využívat auta, kvůli otřesnému jízdnímu modelu je to prakticky nemožné. Často se vám stane, že auto z ničeho nic zatočí nebo že vás silnice vyhodí 50 metrů do vzduchu, a i když vše funguje tak jak má, wingsuit je stejně nejrychlejším způsobem přepravy. Zbraně díky naprosto stupidním nepřátelům nebudete také příliš řešit, většinou vezmete prostě to co je po ruce a i přestože se ve hře nacházejí úžasné zbraně jako je wind-gun nebo lightning-gun narazíte na ně opět v průběhu hry pouze párkrát.

Silně podprůměrný příběh a těžce repetitivní gameplay

Just Cause 4 má na papíře mnoho skvělých novinek, jejich implementace je však tak příšerná, že si jich sotva všimnete. Čeho si ale určitě všimnete, jsou technické problémy hry, ať už to je rozpixelovaná grafika nebo odfláklé cutscény a nízké FPS, tyto věci vám budou konstantě kazit zážitek. Přidejme k tomu silně podprůměrný příběh a těžce repetitivní gameplay, hra si ve výsledku nemůže zasloužit více jak 5 bodů z 10 a pokud vlastníte předešlý díl Just Cause, neměli byste o tomto ani přemýšlet.