I Expect You To Die si už od prvních chvil na nic moc nehraje. Jak už název napovídá, budete umírat. Hodně. Budete nespočetněkrát stát tváří v tvář důmyslným, přesto obskurním pastem a budete se snažit zvrátit ďábelský plán doktora Zoraxise při jeho snaze ovládnout svět. Vývojáři ze Schell Games vzali koncept únikovek a přenesli je do prostředí virtuální reality s atmosférou a nápady snad každého myslitelného špiónského klišé pod sluncem. Ale to vůbec nevadí. Tahle hra se o ně totiž opírá a stejně jako budete hodně umírat, tak se budete i hodně bavit.

Zcela upřímně není mnoho věcí, o kterých se můžeme v kontextu I Expect You To Die 2: The Spy and the Liar bavit. Příběh je velmi prostý a ačkoli není jeho události těžké a rozhodně ani nudné sledovat, hraje ve finále spíše takové třetí housle. Zkrátka je tam, ale vlastně ani být nemusel. Tím nejdůležitějším je tady hratelnost. Manipulace s předměty a postupné řešení stále složitějších hádanek je přesně to, na čem celá hra staví.

Ať už cestujete v luxusním osobním letadle nebo jste v přestrojení coby manažer scény v divadle, čeká vás několik desítek minut přemýšlení a experimentování v některých celkem unikátních a jindy dobře známých kulisách. Nutno však podotknout, že obtížnost hádanek nikdy není příliš vysoká. Nečekají vás naprosto nesmyslné části, při kterých potřebujete myšlenkové pochody postrádající jakoukoliv logiku. Naopak se mise skládají spíše ze série menších a stravitelnějších hádanek, které události posunují kupředu, takže ne všechno je nutně propojeno se vším, jako jsou podle Marka Gungora propojeny vzpomínky v ženském mozku.

Střídmá obtížnost tak znamená zároveň střídmou herní dobu, která se pohybuje někde kolem zhruba tří hodin. Většinu času přitom budete opakovat části mise, které už jste prošli, abyste se dostali zpět na místo, kde jste zemřeli a mohli pokračovat dál. Pokud se ale jednotlivé sekvence naučíte a víte, co dělat, většina věcí se značně urychlí. Kombinace sejfů nebo podobné věci se s každým novým průchodem nemění, takže stačí trocha dobré paměti a nemáte problém. Tam, kam jste se předtím dostávali deset minut, se můžete s trochou snahy dostat v řádu několika desítek vteřin a co nevidět pokračovat. Takže časté umírání, které přijde, vlastně tolik nevadí ani nefrustruje.

Nutno však podotknout, že herní doba je stále poměrně krátká. Jednotlivé levely jsou vytvořeny opravdu pečlivě a jsou v mnoha ohledech kreativní. Navíc nabízejí více než dostatek interakcí, které jsou většinou reálně k ničemu, ale potěší, krásně dovytvářejí atmosféru a blbnutí s nimi bude zároveň jedna z hlavních náplní vašeho hraní. Možnost si nalít víno nebo zapálit doutník, zatímco pomocí tácu odrážíte smrtící laser a snažíte se zapnout obranný systém, zní jako přesně ta věc, pro kterou byla virtuální realita vytvořena. O to více v kombinaci s celkově příjemným ovládáním. Celou dobu budete sedět na jednom místě, takže problémy s kinetózou by být neměly. S předměty i na dálku poté můžete manipulovat telekinezí a nechat je například levitovat ve vzduchu, abyste je vždy měli po ruce. A problémy s fyzikou, které má velký počet VR her, jsou tu spíše vzácností než pravidlem.

Po dohrání toho zkrátka budete chtít ještě více, ještě alespoň tu jednu další misi, ale to už se k vám prostě nedostane. Dobu strávenou ve hře si tak můžete prodloužit sérií výzev. Kromě hledání skrytých trofejí nebo plnění speedrunů a dohrání levelu pod daný čas – což je, nutno podotknout, často těžší, než se zdá – si také můžete zapřemýšlet při odemykání suvenýrů. Po dohrání levelu dostanete seznam čtyř suvenýrů a název výzvy, který zároveň slouží jako nápověda. Na vás je pak zjistit, co dělat, abyste si suvenýr odemkli a výzvu splnili. Pokud tak rádi všechno kompletujete, rozhodně se vám herní doba klidně i zdvojnásobí a vaše dodávka sloužící jako takové menu bude vypadat zase o něco útulněji.

I Expect You To Die 2 je tedy poměrně komorní logickou VR hrou, která vás posadí na jedno místo, dá vám k interakci hromadu věcí, s vyhlídkou častého umírání vám napumpuje adrenalin do žil a vypustí vás do světa špiónů, agentů a zlosynů. Hned v úvodu vás zaujme vynikající znělkou, během hraní vás bude držet kvalitním dabingem v čele s Wilem Wheatonem a ještě kvalitnějším level designem a ve finále vám nabídne i nějaké ty výzvy navíc. Do toho bude příjemné na ni koukat, protože kvalitně kombinuje jakýsi komiksový a realistický styl. Byť nejde o žádnou nádheru a strádá hlavně v případě efektů nebo světel.

Nicméně jde jako celek rozhodně o jednu z nejlepších her pro virtuální realitu a mezi podobnými logickými hrami nemá velkou konkurenci. Přesto je škoda již zmíněné herní doby; faktu, že se od prvního dílu moc věcí nezměnilo, poměrně upozaděného příběhu a například absence titulků, což může zcela zbytečně stát v cestě v angličtině méně zběhlým. Hlavně z toho důvodu, že často musíte vnímat, co vám říká váš kolega v sluchátku. Za tým Indiana tak uděluji doporučení 8 bodů z 10. Tohle sice byla tak trochu jednohubka, ale pekelně dobrá.