Robina Hooda asi není potřeba úplně představovat. Však víte – ten s tou zelenou čapkou s pérkem a se slovy „bohatým beru, chudým dávám“. Přesně o tomto hrdinovi z našich dětských let se Sumo Digital rozhodlo udělat PvPvE hru, kde nám Robin a jeho parta trochu dospěli a místo vtipného bandity je tu maskovaný zabiják.

Od Hood: Outlaws & Legends toho asi nikdo moc nečekal, ovšem i tak to mohl být super titul, kde s partou přátel budete vykrádat hrady a přetahovat se o lup s další skupinkou lidí, kteří chtějí to samé, co vy. Tedy sebrat truhlu plnou zlata a zmizet s ní co nejdřív.

Problém je, že pouze mohl. I přesto, že vývojáři nejsou na herní scéně úplní zelenáči, tak tahle herní adaptace Robina Hooda se jim opravdu nepovedla. Ba co víc, pokazili asi všechno, co mohli natolik, že pro mě se z toho stává první horký adept na nejhorší hru roku.

Jak už bylo zmíněno, Hood: Outlaws & Legends je PvPvE hra, kde se celá hratelnost točí kolem jednoho jediného módu. Příběh tedy od Hoodu nečekejte, nemá žádnou kampaň ani kooperativní mise, kde byste se seznámili se světem, postavami nebo čímkoliv okolo. Jediné, co vám v tomto ohledu Hood nabídne, jsou krátké psané příběhy, které si odemknete hraním.

Tohle není vůbec na škodu, většina podobných her příběhy taky vůbec nemá. Jediné, co vám stačí vědět, je, jak se dostanete k truhle plné zlata dřív než nepřátelský tým v zatím jediném módu Heist. V něm se proti sobě postaví dva týmy po čtyřech a jejich úkolem bude najít klíč, následně otevřít dveře s pokladem, ten odnést na jeden z několika bodů na mapě a kladkou jej dostat na loď.

Tohle celé jako nápad nezní vůbec špatně. Poklad zároveň hlídají i stráže, takže kromě nepřátelského týmu se budete muset vypořádat i s umělou inteligencí, která vám bude cestu ztěžovat. Problém je, že je blbá až to bolí. Nejenom, že je stealth v důsledku toho nezáživný, ale i naprosto zbytečný. Pokud hrajete na rychlost, což v podstatě musíte, tak tichý postup je pro vás v tu chvíli dokonce na škodu, i přesto, že k němu některé mechaniky a tutoriál přímo vybízí. Vývojáři zkrátka nedokázali přenést tuto myšlenku do skutečných zápasů proti hráčům. 

Místo vyhýbání se přímému konfliktu se tak často dostanete do soubojů. Ty vás ale také nemusí zajímat. A vlastně vás nemusí zajímat ani samotné plnění úkolů. Hledání klíče, otevírání dveří i odnášení truhly – tohle všechno jsou naprosto zbytečné mechaniky. Zápas stejně nakonec vyhraje ten, kdo truhlu při jejím zvedání dostane k poslednímu milníku, nikoli ten, kdo ji dostal k samotné kladce nebo ji vyzdvihl nejvíce. Vy tak vlastně můžete drtivou většinu celého zápasu prospat a počkat, až za vás soupeř odvede všechnu zbytečnou práci, zabít ho těsně před koncem a máte vyhráno. Jediný důvod, proč byste se chtěli o truhlu starat více, je ten, že s každým dosaženým milníkem získáte na konci zápasu více zkušeností a zlata. To pak můžete vyměnit za kosmetické úpravy pro vaše postavy, které stejně ve většině případech nevypadájí nic moc. Vylepšovat si je také můžete pomocí perků postupným levelováním. Problém je v tom, že perky vám vždy postavu jen vylepší a nemusíte tak obětovat něco za něco. Spolu s problémovým matchmakingem, kdy se můžete na nízkém levelu potkat s maximálně vylepšeným protivníkem, nastává další z mnoha nevyrovnaných momentů. 

Postavy jsou konkrétně čtyři a každá z nich nabízí svůj jedinečný způsob hraní, a to díky jiným útokům, pohybům, možnostem a vlastním schopnostem spolu s jednou ultimátní. Máte tady Robina, ten se zaměřuje na boj na dálku s lukem. Pak je tu Marianne jako lovkyně, ta je zase přizpůsobená tichému zabíjení. Roli tanka zde zastává John, zatímco Tooke má být „podpora“. První dvě postavy si najdou využití v soubojích ze zálohy, poslední dvě se naopak vyžívají v mlácení na blízko.

To je vidět, že nebylo primárním zaměřením hry. Tím měl být spíše právě tichý postup, což, jak už jsem zmiňoval, se také nepodařilo. Hood: Outlaws & Legends je právě kvůli soubojovému systému velmi nevyrovnaným zážitkem. Můžete hrát sebelíp, ale pokud se utkáte v boji proti dvěma hráčům, šanci máte téměř nulovou; stejně tak pokud se s postavou na dálku utkáte proti té na blízko. Ovšem ne naopak, protože postavy na blízko dokážou vykrýt útoky na dálku. Pak tu jsou takové věci, jako že tank nebo podpůrce, kteří jsou na blízko, jsou rychlejší než lovec a lučištník. Takže vy nejen, že je na blízko neporazíte, vy jim pro jistotu ani neutečete. Abychom to tedy zjednodušili – souboje jsou těžce frustrující a nevyvážené.

K tomu všemu se ve hře nedá za normálních podmínek vyléčit a spoléhat budete muset na postavu Tooka, jehož ultimátní schopnost uzdravení dovoluje. Jestli ale Tooke ve vašem týmu bude, nebo ne, je otázkou samo o sobě. Tak či onak pak na jeho schopnost čekáte většinu zápasu. To znamená, že do téměř všech soubojů půjdete polomrtví, ale i to je stejně úplně jedno, protože za pár vteřin jste na bojišti znovu. Pak už je jenom otázkou času, než kolem vás začne běhat nepřítel, kterého v důsledku malé citlivosti páček na konzolích nemůžete ani sledovat. O takových problémech bychom tu mohli mluvit opravdu dlouho. Realita je bohužel taková, že i to málo, co dělá hra dobře, s sebou stále nese řadu dalších nedostatků.

Třeba to, že jednotlivé třídy mají své speciální mechaniky. Například Robin může sestřelit lano z vyvýšených trámů a vytvořit pěknou zkratku nebo John zvedat brány, aby mohli ostatní členové projít. Tohle jsou dobré nápady, které mohly umocnit kooperaci nebo aspoň to, že je potřeba mít v týmu od každé legendy jednu. Ale bohužel. Mechaniky jsou využívány tak málo, že na ně vlastně rychle zapomenete. Můžete si tudíž jednoduše složit tým pouze plný tanků, což je mimochodem vážně sranda, a nijak vám to neuškodí.

No a pak je tu ještě šerif… Ten u sebe vždy nosí právě ten klíč, který musíte sebrat. To ovšem není ten problém. Ten nastává až v moment, kdy ukradnete truhlu a on po vás jde. Nemůžete ho zabít, a pokud vás chytne, tak vás vždy sundá na jednu ránu. Kolem truhly, i v momentě, kdy už ji zvedáte, se stále pohybuje. A v důsledku již zmíněné špatné umělé inteligence nikdy nevíte, co vlastně bude zrovna dělat. Může vás nepřetržitě následovat, může vás ignorovat, může vám stát v cestě nebo vám může pomoct tím, že zabije nepřátelské hráče. Jde o nejasnou proměnou, která z druhé poloviny hry odebere jakékoliv taktizování a přidává další dávku frustrace.

Na této hře se opravdu hledají pozitivní věci těžce. Je tu pár věcí, které vyzdvihnout můžeme, ale vždy je srazí dolů něco jiného. Například podpora cross-playe mezi platformami potěší, ale přesto na zápas můžete čekat i několik minut. Mapy nejsou vizuálně špatné, ale i tak obsahují řadu designových chyb, kterých si začnete rychle všímat. To samé grafika. Není vyloženě špatná, ale pak se dostanete do částí a začnete si všímat detailů, které celé její kouzlo vyhodí z okna. Ať už jde o špatné osvětlení či prapodivné animace zejména běhu. Ty totiž vypadají, jako by původní rychlost postav měla být mnohem větší, ale poté se vývojáři rozhodli je zpomalit. Přičemž rychlost animací zůstala původní. Ve finále to pak vypadá, že se hráči místo běhu spíše kloužou. A takových věcí a chybiček je víc. Až se nahromadí natolik, že vám začnou kazit zážitek z hraní.

Pochválit nicméně musím například haptickou odezvu u PlayStation 5 verze. Ta je totiž dobrá – až překvapivě dobrá – že se člověk musí ptát, jaktože je zrovna tohle něco, kde se nedá najít žádná chyba.

Hood: Outlaws & Legends není v základu špatnou hrou, tedy vlastně je, ale nápad je to zajímavý. Vývojáři se snažili a jde to vidět. Bohužel ale pokazili všechno, na co sáhli a hra působí nedodělaně. Až si říkám, jak tohle mohlo jít ven jako plná verze. Tohle je hratelnost odpovídající spíše alfaverzi než něčemu, za co byste chtěli dát svých 30 euro.

Stealth je zbytečný a tupá umělá inteligence vám ho celý kazí. Soubojový systém je frustrující svou nevyrovnaností a mechanika hry v podobě kradení truhel už od samého základu nefunguje tak, jak si asi vývojáři představovali. K tomu si jako bonus můžete připočíst nefungující matchmaking, kdy proti nám stáli vylevelovaní hráči se silnými vylepšeními. Alespoň ta optimalizace se povedla, i když nouzi o pár vtipných bugů mít nebudete.

Hood: Outlaws & Legends si od nás tak odnáší doporučení na pouhé 3 body z 10. A ano, vím, momentálně jsem vážně přísný, ale fakt, že hra dokázala frustrovat čtyři lidi najednou, až jsme se museli smát, jak je špatná, asi něco značí. Měla tolik potenciálu a bohužel ho nedokázala využít. Ale třeba se vývojáři poučí ze svých chyb a podaří se jim hru předělat tak, aby fungovala. Základem by mohlo být větší zaměření na PvE. To si můžete totiž maximálně zkusit v režimu tréninku, kde budete dělat to samé, akorát bez nepřátelského týmu. Třeba právě to jsme si v redakci užívali nejvíce.

Pokud by se náhodou vývojářům podařilo nemožné a hra by se nějaký čas stala tím, čím chtěla být od svého vydání, jsem ochotný se k ní vrátit a známku změnit. Do té doby najdete zajímavější tituly, které si s partou přátel zahrát.