Legendární série, která kdysi definovala multiplayerové střílečky pro konzole, Halo – je zpět, po dlouhých 9 letech si můžeme zahrát tuto FPS střílečku i na počítači. První ochutnávku jsme dostali v rámci multiplayeru Halo: Infinite, který vyšel už 15. listopadu zdarma pro všechny. A to se nezmění ani po vydání placené kampaně. Multiplayer sice vyšel ve verzi beta, ovšem přináší veškeré mapy a módy, které budou dostupné i od plného vydání Halo: infinite, což nám nebrání v recenzi. Protože hra více hráčů stojí samostatně, rozhodli jsme se zrecenzovat kampaň od multiplayeru odděleně. A právě teď se podíváme na online část. 

FANOUŠKOVÉ SÉRIE BUDOU SPOKOJENI

Fanoušci série Halo budou z multiplayeru ve skrze nadšeni. Je rychlejší než původní Halo: Combat Evolved. Time to kill je nižší, zbraně působí o trochu úderněji, ale nejste tak závislí na zlomcích sekundy jako v jiných FPS hrách. Hratelností se pohybuje na hranici mezi starými díly od Bungie a novějšími díly od studia 343 Industries. Za příklad můžeme uvést úhybný pohyb z Halo 5, který nalezneme i zde, ovšem už jen jako dovednost, kterou můžete na mapě sebrat s omezeným použitím. Ve hře je nový přitahovací hák, kamufláž či dashing.

Stejně tak na mapě najdete různé druhy granátů: lišící se od ohnivých přes elektrické až po miny. Titul má mapy pro 8 a 24 hráčů, což je novinka, protože doposud se mohlo připojit do jedné mapy maximálně 16 hráčů. Na malých mapách si užijete klasické módy jako Team Deathmatch, zabírání území, ukradnutí vlajky nebo držení míče (variace na King of the Hill). Na velkých mapách se pak můžete těšit na stejné režimy, doplněné ještě o vozidla a kluzáky. 

UPRAVENÉ MÓDY JEN S KAMARÁDY

Pokud by pro vás a vaše kamarády byly tyto základní módy málo, můžete si je upravit podle sebe, tím že nastavíte, jaké zbraně se budou moci používat, vypnout granáty, nastavit spawn-time power-upů, jak se bude chovat zaměřování, a dokonce kolik životů se automaticky obnoví. Jste tak schopni z klasického Capture the Flag vytvořit s trochou snahy Instagib. Má to jen jeden háček, který mě osobně mrzí. Upravená pravidla hry si můžete zahrát jen s kamarády, které do hry pozvete. Chybí list modifikovaných her ve vyhledávání, aby se do nich mohli zapojit i lidé které neznáte. To je škoda. Halo přeci vždy stálo na straně modifikací po vzoru mnoha old-school arénových FPS. A tak pokud nemáte dostatek přátel, budete se muset spokojit se základními neupravenými režimy.

Když už se připojíte do hry: na začátku máte dvě zbraně, vždy assault rifle a pistoli. Další zbraně získáte z předem určených míst na mapě. K dispozici je slušný arzenál, všechny mají silné a slabé stránky. Energetické zbraně jsou skvělé pro vyčerpání štítů, zatímco kinetické zbraně způsobují větší poškození po jejich vyčerpání. Na velkých mapách naleznete i nové elektrické zbraně, které se skvěle hodí k zastavení třeba vozidel.

Arzenál je dobře vyvážený, protože každá zbraň má svůj význam. Samozřejmě, i se základní zbraní dokážete eliminovat. Jsou tu i zbraně, které vyžadují trochu cviku, než z nich dostanete maximum. Jednoduchým příkladem může být i typický raketomet, s nímž musíte mířit a počítat s odpálením pár sekund dopředu. 

Vše potřebné se ale dokážete naučit v tutoriálu. Ten je tu označen jako Academy. Je velice dobře udělaný, seznámí vás s pohybem, se všemi zbraněmi, u kterých si můžete volit i obtížnost výzvy, tak abyste se je naučili správně ovládat. Navíc je doplněn o hezké cut-scény. Takže pokud vám to s nějakou zbraní nejde v multiplayeru, můžete si vše trénovat, než pochopíte, jak se zbraní správně zacházet.

Samotná hratelnost je zábavná. Místo pro klasické arény 4 na 4 tady na herní scéně je, ovšem nové hráče může paradoxně tento mód omrzet. Za prvé map je málo: pouze sedm malých a tři velké. Střílí se od boku, míření používáte jen s určitými zbraněmi. I když já sám měl nutkání mířit s každou a divil jsem se, že jsem nikoho nezabil.   

SETRVAČNOST VŠUDE KOLEM VÁS

Pak je tu pohyb, který je specifický pro Halo. Za tu dobu, co jsem hrál poslední multiplayer Halo na Xboxu 360 se FPS tituly změnily. V dnešních FPS hrách nemáte setrvačnost na pohybové křivce. To je věc, se kterou jsem se dlouho nesetkal – naposledy u Unreal Tournament či Quake 3 Areny. A nedokázal jsem si na ni rychle opět zvyknout. Pokud jste zvyklí na pohyb z Fortnite, Overwatch či Apex Legends, tak bude ve vás hlodat pocit, že něco není v pořádku, že běh či chůze není plynulá. Přesto je to iluze. Pohybový systém je blíž Mirror’s Edge či právě Unreal Tournamentu, případně hry DOOM, kdy zkrátka každý pohyb trochu „táhne“, aby se zvýšil pocit kinetické energie. 

Grafika je solidní. I na nejnižší nastavení jsou textury ostré. Ovšem na první pohled je znát, že Halo Infinite míří na novější hardware, a tudíž majitelé starších grafických karet (ano, i řady GTX 1000) budou mít problémy. Hrál jsem na počítači s 6 GB verzí GTX 1060 a procesorem i7. S nejnižším nastavením jsem so dostal na 60 až 80 FPS, ovšem 99 % FPS bylo kolem 50. Takže o trochu lepší zážitek ze hry jsem měl, když jsem si zapnul vertikální synchronizaci a titul tak zablokoval ke stabilním 60 FPS. Co mě ovšem zamrzelo, že k udržení tohoto výkonu jsem musel přistoupit k rozlišení 1366x768, což rozhodně „high definition“ už nesplňuje. Halo: Inifnite je tak finálně řečeno hlavně konzolová hra a nemíří na to, aby se stala nutně e-sportovou. Majitelé grafických karet řady RTX 3000 a novějších PC si ale přijdou na své: multiplayer běží obstojně ve 4K až ve 120 FPS a vypadá skvěle.

NESMÍ CHYBĚT BATTLE PASS

Multiplayer Halo: Infinite jde s dobou free-to-play titulů. Najdeme zde Battle Pass, skrz který získáte kosmetické doplňky, tak jako jsme zvyklí z jiných multiplayerových her zdarma. Získávat je budete pomocí plnění úkolů. Kromě základních cílů v počtu zabití, plníte i takové úkoly, jako je eliminace protihráčů s věží Warthog nebo určitou zbraní, někdy je nutné zasáhnout nepřítele granátem, někdy zase ukradnout vlajky a podobně. Osobně mi ale tento systém do Halo multiplayeru nesedí a lepší by byl systém, který už v sérii byl. Při levelování by záleželo na vašem čase a herním výkonu. Místo toho vás nyní mohou nutit k určitému způsobu hraní, nikoliv k aktivnímu zúčastnění se hry za cílem režimu. Může to zkazit hru vám samotným, pokud se zaseknete na nějakém úkolu, i spoluhráčům, kterým můžou překážet spoluhráči, kteří dělají bůhvíco.

Bohužel i zde se množí případy cheaterů, kteří dokážou zážitek zkazit ještě víc než spoluhráč, který si hraje na schovávanou nebo amerického snipera. Nemůžu potvrdit, jestli jsme během hraní narazili na cheatera, avšak pár podezřelých protihráčů, kteří vypadali že mají Aimbota, jsme zaznamenali. 

Menu samotné, ať na první pohled nevypadá špatně, je příliš komplikované, a ne až tak uživatelsky přizpůsobené. V základním menu chybí jednoduché rozhraní pro úpravu postavy. Pro všechny tyto nastavení se musíte vnořit do podmenu. A to je matoucí. V neposlední řadě je zde absence kompletních statistik jako je poměr K/D, přesnosti a dalších podrobností. Ve hře jsou tato data sledována a po konci zápasu se je dozvíte. Ale jen co tabulku zavřete, už se k ní nikdy nedostanete. Ale předpokládáme, že to je jen otázkou času než 343 tyto statistiky přidá do samostatné obrazovky. 

Multiplayer Halo: Infinite přináší smíšené pocity. Pro fanoušky série se jedná o velice povedenou klasickou multiplayerovou řežbu. Zda dokáže oslovit nové hráče, kteří nehráli původní díly, je těžké rozhodnout. Myslím si ale, že pro oslovení nových hráčů budou muset vývojáři ještě trochu zabrat. Pokud máte dostatek přátel, užijete si to. Pokud byste měli jít sami, myslím že si to hodně promyslíte. Multiplayer Halo nás zkrátka přenese o dekádu zpět, v hezčím kabátku a s hratelností, na kterou jsou fanoušci zvyklí. Buď hru budete milovat, nebo to nebudete hrát. Až tak je to jednoduché.