Nejrychlejšího ježka ve vesmíru není třeba dvakrát představovat.

Zatímco Mario tvořil maskota Nintendu, Sonic byl jeho velkým rivalem devadesátých let, a to za tým Sega. Se Sonicem jsme se mohli setkat ve hrách, seriálech a nedávno i ve filmu. Dnes se podíváme do herního světa, kde má modrý ježek v parádních teniskách své nejstálejší místo. A to s titulem Sonic Colors: Ultimate.

Hra, která původně vyšla roku 2010 na Nintendo a podržela sérii Sonic po nepovedených kouscích a mutacích do trojrozměrného světa světa, v září roku 2021 dostala port na další konzole. A nejenom na ně. Konečně si tak tuhle verzi můžeme zahrát i na počítači. A jak se na této platformě hraje? Tak na tuto otázku si odpovíme v dnešní recenzi.

Příběh se točí opětovně kolem doktora Eggmana Robotnika a jeho touhy po moci. Ovšem místo ovládnutí zvířátek si našel nový cíl, a to mimozemské víly, které jsou schopny propůjčit zajímavé schopnosti. Jejich energii chce doktor využít k sestavení zbraně ovládající mysl. No a nebyl by to Sonic, kdyby nechtěl za pomoci svojí super rychlosti a tentokrát i mimozemských schopností vysvětlit Eggmenovi, že není vítán na žádné planetě.

Celý příběh je vyprávěný krátkými ukázkami, které vás doprovází v průběhu hraní, a hemží se uštěpačným humorem, kterým ježek Sonic v doprovodu svého nejlepšího liščího kamaráda Tailse bombarduje doktora, jen co ho potká. Bohužel ve videích si můžeme všimnout docela nehezké grafiky. Jedná se sice o remaster, ale ten se chlubí 4k rozlišením při 60 fps. Tak se podíváme, zda tento slib je splněný alespoň v samotné hře.

Přečtěte si také: Far Cry 6 konečně vystupuje ze stínu svých předků

Sonic Colors: Ultimate se vrací k původním konceptům ježka Sonica. Vzhledem k tomu, že bylo mnoho ne úplně povedených pokusů zasadit našeho běžce do úplně jiného žánru, tohle rozhodnutí oceňujeme.

Klasika, při které se snažíte proběhnout mapu co nejrychleji, přitom posbírat co nejvíce prstenů a neupustit je při střetu s nežádoucím objektem, funguje. V kombinaci s mnoha bonusy schovanými po mapě, které vás nutí jedno kolo opakovat znovu a znovu, je to, čím je původní Sonic proslulý.

Ovšem v Sonic Colors opakování nabírá ještě větší, barevnější rozměr. Díky tomu, že do našeho příběhu jsou zapleteny mimozemské víly, které nám propůjčují schopnosti, si mapy mohou dovolit nachystat nám zákoutí, která musíme prozkoumávat několikrát, a po otevření možnosti ovládnout danou vílu se nám zpřístupní cesta, která by dříve nebyla možná. Toto je skvělý koncept, jak nás donutit navštívit už jednou proběhnutou mapu. Ale funguje to? Z mého pohledu bych řekl, že ne.

NUDNÉ OPAKOVÁNÍ KOL

Osobně mi nevadí odehrát jedno kolo dvakrát nebo třikrát. Ale nepřehlednost v postupu mapy a pochopení, zda se někam nemohu dostat, protože možnost nemám otevřenou, nebo protože jsem prostě jen levej, mě nutilo opakovat jednu trasu klidně i šestkrát a stále jsem nevěděl, jak na tom jsem. Tento problém znásobuje i skutečnost, že na některá místa se můžete vrátit a posbírat to, co jste přehlédli, ale na jiných místech je prostě neviditelná stěna, která vás nepustí. K některým bonusům musíte doskočit, k některým musíte třeba už ve třetině mapy vybrat jinou cestu. Někde se musíte provrtat a někde doletět v podobě super laseru.

Často jsou ty nejtajnější cesty ovlivněny právě schopností roztomilého mimozemšťana, kterého se dotknete. V dolním rohu vidíte, jakou schopnost se vám zrovna podařilo získat, a je na vás, kdy se transformujete a využijete nabyté vlastnosti.

Ty jsou rozděleny podle barvy víl. Bílá dodává zrychlení. Žlutá vás změní ve vrták, kterým se dostanete skrze hliněné oblasti kdekoliv na mapě. Díky modrozelené naberete ještě větší obrátky a změníte se v laser. Růžová z vás udělá nemilosrdnou, lepící, bourací kouli. Nefritová vás změní v ducha. Tato transofmrace je pro Sonic Colors: Ultimate novinkou, v původní verzi nebyla a je doprovázena vážně skvělým hudebním pozadím. Víl je celkem devět a tyto možnosti dělají průběh kola zábavnější a rozšiřují možnosti průzkumu. A věřte, že narazíte na místa, o kterých jste vůbec netušili.

Ovšem jak jsem zmiňoval dříve, čeho je moc, toho je příliš a místy mě tyto možnosti spíše frustrovaly, protože jich je mnoho a někdy působí až příliš uměle. Často minete potřebnou trasu a v podstatě nejste schopni posbírat vše, co potřebujete, najednou, protože jedna vybraná cesta vám zcela zablokuje jinou potřebnou cestu k dosažení bonusů.

Cíl kola pro nejlepší úspěch je posbírat všechny červené hvězdy a bonusy. Hvězdy se ukládají každým prosvištěním mapy, takže není nutné je posbírat všechny na jeden pokus. V kombinaci s nasbíranými prsteny a dobrým časem dostanete ocenění. Ale pokud nejste sběratel rekordů, stačí mapu prostě živý proběhnout.

Doktor Eggman pro to, aby měl nadosah všechny víly, stáhl pět planet k sobě a vytvořil meziplanetární lunapark. Kde každá planeta reprezentuje jednu epizodu, ve které na vás ke konci čeká boss. Což je povětšinou šílený stroj vytvořený nikým jiným než doktorem Robotnikem. Souboje s bossy jsou bohužel nudné, mnohdy nesmyslné a nemusíte si skoro hlídat sekvence útoku, jako tomu je u starších dílů. Prostě zběsile doskákejte z bodu A do bodu B a trefte slabinu, rozhodně bych to nenazýval výzvou.

Pokud ovšem máte rádi výzvy, tak dobré ohodnocení každé mapy vás bude hnát dopředu a za tokeny nalezené v různých zákoutí hry si v obchodě můžete Sonica obléct a upravovat mnoha způsoby. Vzhled rukavic, tenisek, nebo styl vaší aury či efekt zrychlení. Jelikož nejsem fanoušek drcení rekordů, ale spíše probíhání příběhů, tak projet mapy na hodnocení C byla věc, co mi bohatě dostačovala. Přesně jako můj školní prospěch.

Projít jsem zvládnul, na jaké známky, to se ovšem už nikomu nechlubím. A přesně tak podobně bych ohodnotil i Sonic Colors: Ultimate. Hra tak nějak prošla, ale to je vše. Těšil jsem se, že si zahraju Sonica na počítači. Ale po několika hodinách chápu, že to je hra na konzole spíše starších generací a hlavně pro fanoušky Sonica.

60 fps ve 4k rozlišení hra splňuje a co se grafické stránky týká, tak remaster je opravdu znát. První den byly trochu problémy s optimalizací, ale to bylo patchem rychle vyřešeno. Soundtrack je takový, jaký bychom od Sonica očekávali. Příjemný, dynamicky a podtrhující atmosféru. Najdeme zde nové skladby, ale i původní, které podpoří nostalgii konzolí, jako je Sega nebo Nintendo. Ale tento nostalgický pocit bych rád pociťoval i co se samotné hry týče. I když jsem se snažil najít a vyzdvihnout klady hry, Sonic Colors: Ultimate hodnotím 5 body. Je to 11 let a my z chaosu, který už tehdy býval průměrný, dostali průměrný chaos v lepším rozlišení.

Hra mě nijak nenadchla ani jako fanouška svižných adventur a ani jako pamětníka starého Sonica na kompaktních discích. Tak snad studio Team Sonic brzy vytvoří něco, z čeho z nás vystřelí prsteny do okolí, protože tohle nestačilo.