Spojit dva herní žánry ne vždycky dopadá úplně ideálně. Pokud někdo je schopen vézt tým k vytvoření ideální kombinace, je to rozhodně Marcos Lehto. Určitě si říkáte, že slyšíte tohle jméno poprvé a rozhodně se nemáte za co stydět. Marcos pomohl založit jednu z nejslavnějších značek vůbec – Halo. Roku 2012, kdy odešel Bungie, dokonce byl na pozici kreativního ředitele. Krom slavné střílečky Halo dokonce pracovat na strategii Halo Wars, takže kombinace těchto dvou žánrů se v jeho podání zdá velmi logická, nikoliv však zaručuje úspěch a kvalitní zpracování. Aby to nebylo málo, na hře pracoval i režisér SOCOMu Mike Gutmann.

Disintegration je zaměřeno hlavně na hru více hráčů, ovšem obsahuje i kampaň, jež má poměrně dost kvalitní a poutavý příběh, který maximálně využívá svého zasazení odehrávající se za zhruba 150 let ode dneška. Klimatické podmínky se kvůli lidské aktivitě natolik zhoršili, že je globální pohroma na spadnutí. Proto lidstvo přišlo s procesem nazvaným „integrace“, který přenese lidskou mysl do stroje. Jde zcela o dobrovolný proces, který podstoupí i Romer, za kterého budete hrát. Jenže ne všem se líbí celá myšlenka svobodného rozhodnutí. Organizace Rayonne dá lidem na výběr – buďto projdete integrací, nebo vás zabijeme. Poměrně jednoznačné rozhodnutí. Romer spolu s psanci bojuje za znovu nastartování lidské společnosti a odtud vychází samotný název hry – dezintegrace. Vaši členové mají propracované příběhy a osobnosti, díky kterým se ještě lépe sžijete se hrou samotnou. Tomu napomůžou i skvělé ukázky, a hlavně nadupaný soundtrack.

S hratelností to už není tolik pozitivní. Hra sice dobře vyřešila samotnou kombinaci, kdy létáte nad nepřáteli ve vozidle Gravcycle, takže si nejen zastřílíte, ale zároveň máte přehled o bojišti a můžete rozdávat rozkazy. Jenže ono toho není moc co nakázat. Svým členům týmu můžete akorát rozkázat, ať někam dojdou, něco aktivují, nebo zaútočí. Žádné obcházení nepřítele, nebo možnost zaútočit na více cílů najednou. I když máte většinu časy tři členy, fungují jako jeden. Takže pokud vám otevírají bednu, musíte počkat, než ji otevřou, než kliknete na další. Pokud jim momentálně nedáváte rozkazy, tak za vámi pobíhají. Takže na bojišti, kde lítáte sem a tam vás jen následují a během přesunu kolikrát ani neútočí na nepřítele. Jo a velký problém jim dělají schody. Umělá inteligence je místy opravdu tragická. Na druhou stranu mají vaši členové nejrůznější speciální útoky, které se dají krásně kombinovat. Rychle někoho ochromíte, ať ho následně můžete zpomalit a vybombardovat. Bohužel na gravcyclu nemáte takovou volnost, protože se můžete vznášet pouze 15 metrů nad zemí. Pokud tedy omylem jen nadletíte mimo most, tak velmi rychle zemřete.

V některých segmentech vám nepřátelské vysílače zabrání používat všechny vaše zbraně, takže se musíte držet opodál a házet akorát rozkazy. Jde o fajn pasáže, které vás nutí trochu jinak přemýšlet. Chtělo by to, jak jsem již zmínil, více rozkazů, ale i tak jde o zajímavé zpestření jinak šílené akce. Většinu času ale stejně budete trávit v režimu pro více hráčů, který obsahuje tři herní módy. Zone Control je klasické zabírání území. Collector je vylepšená verze Kill Confirmed a Retrieval je založen na tom, že jeden tým útočí a druhý brání. Většinu času budete hrát pouze Zone Control, protože na tento jediný mód nečekáte skoro až 10 minut, než se připojíte. Zároveň v něm nejlépe fungují jednotlivé třídy postav. Těch hra nabízí hned několik. Lovci mají brokovnice, samurajové raketomety a tak dále. Každou třídu si můžete do detailu vzhledově vylepšovat, ale v základu každá vypadá tak jako tak unikátně. Jen je škoda, že na původním Xboxu nerozeznáte moc, proti čemu momentálně stojíte, protože rozlišení nedosahuje ani FullHD. Jde vidět, že je už na čase, aby přišla nová generace konzolí, protože ta současná má mnohdy problémy, ať už mluvíme o antialiasingu, nebo délce načítání mezi misemi.