Chtěli jste být někdy součástí velkolepých středověkých bitev, vypalovat vesnice, dobývat hrady, nebo snad stát na druhé straně barikády a jenom se bránit? Že ne? Že jste snad rádi za moderní dobu, kdy vám zub ošetří zubař a ne kovář, který to stejně dělá jenom jako bokovku? Nebo se snad bojíte smrti? Tak to mám pro vás řešení. V Chivalry 2 se totiž jenom respawnete a můžete si tak užít krvelačnou bitvu z pohodlí vašeho domova a dokonce i bez stroje času. To už zní lákavěji, že? A jak si nakonec titul vede? Na to se dnes podíváme. 

TOHLE NENÍ FOR HONOR

Pro neznalé této série by se mohlo zprvu zdát, že se hra velmi podobá For Honor od Ubisoftu, ale opak je pravdou, a tak mi prosím odpusťte, že tyto hry nebudu vůbec porovnávat. Jedná se zkrátka o dva naprosto odlišné tituly a to je dobře. Hned vysvětlím. 

Chivalry 2 je hra odehrávající se ve středověku. Jedná se čistě o multiplayerovou hříčku a žádnou kampaň zde nečekejte. Nějaké zasazení ve hře sice je, ale nejedná se o nic zásadního. Hlavní náplní jsou totiž masivní bitvy, kde na jedné z pěti map máte jako tým vždy nějaký úkol, který je třeba pro výhru splnit. Jedná se o hru s komplexním soubojovým systém, s nespočtem zbraní a možností, jak se nepřítele zbavit. 

Přečtěte si také: For Honor: Nový hrdina spoléhá na katany a duchovní magii

KOMPLEXNÍ SOUBOJOVÝ SYSTÉM

Soubojovým systémem bych zrovna i začal a o můj bože… Je komplexní a zároveň dobře pochopitelný především díky dobře zpracovanému tutoriálu. A je naprosto boží. 

V první řadě je nesmírně odměňující, dost záleží na vašem skillu, pokud se plně naučíte ovládat vašeho rytíře, budete se válet v krvi nepřátel. Doslova. Možností, jak přelstít nepřítele, je nespočet. Všichni známe klasické blokování, máchání mečem, ale když k tomu přidáte propracované parírování, úhyby, klamání nepřítele, odstrčení, no mohl bych tu být ještě zítra a stejně bych nedokázal vyjmenovat vše. Ale nebojte, tutoriál vám dokáže vysvětlit vše, co budete potřebovat. 

Dost často však budete bojovat s více nepřáteli a každou chvíli vám poběží někdo do zad. Od toho je zde možnost přepnout se do pohledu z třetí osoby. Nicméně hra pak postrádá imerzivitu, doporučuji tedy spíše hrát z pohledu první osoby a smířit se s tím, že občas vás někdo bodne do zad. To je holt život. 

Postupem času jsem začal objevovat další a další možnosti a nejvíc mě pobavilo, když jsem byl zrovna v ráži a sekal jsem jednoho nepřítele za druhým, když najednou v dálce vidím chudáka bez meče, akčně a hlavně neférově se po něm rozběhnu, jenže najednou po mně hodí kovadlinu, já instantně padám k zemi a jenom se dívám, jak si týpek bere kovadlinu znovu a jde ji zas po někom hodit. Opět život asi… 

ZBRANĚ A TŘÍDY JSOU ZÁBAVNÉ

Soubojový systém je pak trochu jiný za každou ze čtyř tříd, ty se dělí ještě na tři podtřídy. Liší se typem zbraní, které na ně můžete nasadit, mimo to, že můžete sebrat jakoukoliv zbraň přímo na mapě, tak i svými speciálními schopnostmi. Longbow man ze třídy Archer má možnost před sebe dát zapálenou louč, díky které může zapálit i své šípy a můj oblíbenec Devastator ze třídy Vanguard může hodit „zápalnou bombu“. Doslova devastátor všeho. 

Zbraně se pak dělí na primární a sekundární s tím, že je můžete různě kombinovat, dokonce i házet po nepřátelích. A když už jsme u toho házení, tak není problém hodit po hráčích klidně jejich vlastní useknuté hlavy. Ostatně můžete useknout jakoukoliv jinou končetinu, ve fantazii se meze nekladou. 

Samotné zbraně jsou pak unikátní v tom, jak se každá z nich chová. Když máte menší meč, sekáte rychle, když máte obří palici, můžete se napřáhnout a roztloukat nepřátelům hlavy, ale jste pomalí, doslova cítíte tu sílu té zbraně. Když se to naučíte vnímat, dokážete lépe odhadnout, kdy se bránit, kdy útočit, kdy uhnout a případně kdy klamat nepřítele pouhým napřáhnutím zbraně. To je za mě obrovské plus a dodává to na realističnosti. 

POUZE DVA HERNÍ REŽIMY

Zbraně můžete také nalézt kdekoliv na mapě, do boje se tak můžete vrhnout třeba s vidlemi. Což mě pomalu přivádí k mapám a herním režimům. Ty jsou ve hře aktuálně dva. Režim všichni proti všem dělá přesně to, co říká. Na třech mapách se můžete pustit do boje s kýmkoliv, koho potkáte. Výhodou v tomto režimu je, že na mapě není takový chaos, máte tak víc možnost soustředit se v boji jeden na jednoho a natrénovat si tak více souboj s danou postavou či zbraní. 

Dále je zde Team Deathmatch, ten se dělí na 64, či 40 hráčů s mapami založenými na plnění úkolů. Těch je ve hře aktuálně pět, každá je svým způsobem unikátní a za obě strany je gameplay trochu jiný. Mohu vyzdvihnout například mapu The Slaughter of Coxwell, kde se začíná útokem na vesnici, a pokud hrajete za modrou stranu, jako první berete vidle do ruky a jdete se bránit, než umřete, poté se již objevíte ve vesnici jako rytíř, kterého jste si v menu vybrali. Nicméně je to velmi zajímavý a zábavný začátek. A podobným způsobem na to jdou všechny mapy, kdy můžete dobývat třeba hrad a souboje tak neprobíhají pouze na místě, kde na mapě začnete, ale pomalu postupujete celou mapou až k vašemu cíli, případně se snažíte tento útok odvrátit bráněním strategických cílů. 

VELKÉ BITVY OBOHACENY HUMOREM A NADSÁZKOU

Samotné bitvy jsou velké, chaotické a často dost nefér, kdy jsem se několikrát ocitl uprostřed pěti nepřátelských vojáků a byl jsem doslova znásilněn. Hra se částečně snaží o realističnost, avšak z mého pohledu jsou bitvy brány dosti nadsazeně a nejednou se tak ocitnete v humorných situacích, kdy se namísto nasávání atmosféry velkolepého boje pouze smějete.

Zastáncům realistických bitev může tento nadsazený styl lehce kazit atmosféru, zato já se náramně bavil. Zkrátka zabíjet hráče mrtvou rybou má něco do sebe… Pokud se teda trefíte.

K tomu všemu si můžete sednout na lavičku a začít dávat rozkazy kolem vás a u toho se jenom smát, případně pochválit kolegu, který právě před vámi skonal navždy a vy jste na řadě. A bojový pokřik jsem také využíval víc, než je zdrávo. 

LEVLÍTE ÚPLNĚ VŠECHNO

Z hlediska hratelnosti ještě nesmím zapomenout na levlení. Ano, taky tu je. A pro někoho může být otravné. Zvláště když levlíte jak váš účet, jednotlivé třídy, za což si pak odemykáte dané pod třídy, tak dokonce i zbraně. K tomu si vyděláváte i herní měnu, za kterou si můžete přizpůsobovat vaši postavu, případně si můžete koupit prémiovou měnu. Osobně si myslím, že by hře mohl celkem slušet free to play model. To je však pouze věc názoru, ale když už zde ta prémiová měna je.. 

GRAFIKA NEURAZÍ A ZVUKY SE POVEDLI

Co se grafického zpracování týče, hra vypadá dobře, ale osobně si nemyslím, že vám grafika vytře zrak. Každopádně modely zbraní a zbroje, ty už vypadají více než dobře, zvláště když jsou potřené krví nepřátel. A že si krve užijete opravdu hodně. Level design je nápaditý a vše je na mapě dobře rozmístěné. 

Zvuk je také na velice dobré úrovni, okolní ruchy, skřípání mečů, vše je krásně slyšet a celkově se jedná o dosti vtahující prvek. 

Menší vadou na kráse mohou být především grafické bugy a glitche, nicméně mezi těmi všemi klady to dokážete hře odpustit. 

Celkově se tedy jedná o velmi zábavný multiplayerový počin ze středověkého prostředí, hra je zábavná, gameplay za jednotlivé třídy odlišný a závisí dost na vašem skillu. Co by titulu mohlo časem uškodit, je menší počet map, osobně však věřím, že vývojáři brzy dodají další. Celková nadsazenost pak hře také prospívá a možnost nechat se odpálit katapultem jsem nejednou zopakoval. Chivalry 2 si tak za tým Indiana odnáší doporučení na 9 bodů z 10