Amnesia je herní série, kterou zná naprosto každý milovník hororových her. A co víc, znají ji i lidé, kteří horory nemají v lásce, protože to jednoduše byla jedna z těch her, která silně ovlivnila cokoliv, čeho se dotkla. Její druhý díl byl proto velmi nadšeně očekáván, ale když před sedmi lety vyšel, nepotkal se ani zdaleka s fanouškovským očekáváním, a tak se po něm jednoduše slehla zem. Však do dnešního dne spousta lidí neví, že Amnesia vůbec nějaký druhý díl má. Před několika dny každopádně vyšel třetí díl, který nese název Rebirth. Znovuzrození. Vývojáři Frictional Games se takto pokouší o návrat série a pokud to smím říct, tento jejich výtvor, který pro vás přichystá šílený kolotoč emocí, je mnohem víc, než jsme od třetí dílu slavné série kdy mohli chtít.

ZTRACENI UPROSTŘED ALŽÍRSKÉ POUŠTĚ

Ještě než ale začneme, chci vás jen ujistit, že o příběhu, který je jedním ze základních kamenů všech her ze série Amnesia, řekneme jen naprosté minimum, abychom vás nepřipravili o žádné příběhové zvraty. Samozřejmě se nějakým malým spoilerům nevyhneme, ale přísahám, že v recenzi zmíním jen naprosté minimum informací, které je potřeba znát k tomu, abychom správně hru ohodnotili.

Už jen z tohoto důvodu není hodnocení Amnesia: Rebirth úplně nejlehčí práce. Dalším trnem v patě je ale i fakt, že se bavíme o hororu, a to už od podstaty znamená, že na každého bude působit jinak. Já se považuji za člověka, který se u hororovek moc nebojí, naopak si užívá ten lehký pocit ohrožení a vychvaluje si každé správně provedené temné zákoutí. Přesto se musím přiznat, že jsem během hraní nové Amnesie měla často nervy napnuté k prasknutí. A dokonce se občas snažila schoulit se co nejvíc do židle.

Začněme každopádně od začátku. Celou hru projdete v roli Tasi Trianon. Probudíte se uprostřed havarovaného letadla kdesi uprostřed Alžírské pouště a vydáváte se na zpropadenou cestu objevování toho, co se vlastně vám a vašim společníkům stalo. Už od probuzení budete na ruce mít záhadný náramek, který – jak velmi brzo zjistíte – není z vašeho světa a umí otvírat portály do jiné dimenze.

Hlavně díky němu se dostanete přes nádherně diverzní prostředí, která hra nabízí. Ať už se jedná o samotnou poušť, temné jeskynní komplexy, rozsáhlé krypty a polorozpadlé alžírské budovy nebo záhadné mimozemské město plné prazvláštních lékařských anebo mučicích zařízení.

PŘÍBĚH, KTERÝ CHYTNE A NEPUSTÍ

Jak již jsem zmínila, o příběhu vám nechci říkat zbytečně moc. Proto řeknu jen to, že celý scénář je výborně napsaný a doopravdy vás chytne a nepustí. Nespočet vskutku nečekaných příběhových zvratů vás nenechá si oddechnout a do hlavní hrdinky Tasi se buďto zamilujete, nebo ji začnete nenávidět. Jediným problémem, který příběh nabízí, je setsakramentsky pomalý začátek. Doopravdy první hodina a půl hraní je bolestivý simulátor chůze, který jednoduše musíte přetrpět, abyste se dostali k tomu pořádnému jádru hry.

Oproti předchozím hrám je zde příběh vykládán více milejším způsobem, ale stále je k dispozici spousta tajemství, jež si musí zvědaví hráči, kteří chtějí vědět doopravdy vše, najít sami.

Než se ale přesuneme k herním mechanikám, chci zmínit jednu věc, která pro mě jakožto ženu byla velmi důležitá. A která, věřím, bude docela důležitá i pro muže. Hlavní hrdinka Tasi je totiž těhotná a její nenarozené miminko je silně propleteno s příběhem celé hry. Doopravdy se jedná o jedno z hlavních témat v celém ději, a proto musím varovat ty z vás, kteří jsou na takovéto věci citliví. Hra zobrazuje nespočet velmi intimních momentů a občas se vás snaží vystrašit tím, že nevíte, zda se miminku něco nestalo. Jednoduše řečeno, ať už chcete nebo ne, Amnesia: Rebirth je příběh matky. A pokud se vám to příčí, rozhodně si hru neužijete na sto procent, i když se jedná – troufám si říct – o jednu z nejlepších hororovek dnešní doby.

SKVĚLÁ KOMBINACE AMNESIE A SOMY

Přece jen víme, že Frictional Games jsou ve vytváření hororových her výborní. Nezakládají si na náhodných jumpscarech, ale na pořádně husté atmosféře, která by se zrovna v Amnesia: Rebirth, doopravdy dala krájet, protože je zde zachován systém postupně upadající psychiky. Pokud budete s Tasi dlouho stát ve tmě, začne se jí postupně snižovat sanita – takzvané duševní zdraví. Pokud jste tedy nešikovní a nešetříte se zdrojem světla, může vám Tasi omdlít a v podstatě nahodit konec hry.

Aby bylo toto přežívání ve tmě ještě napínavější, budete mít k dispozici dva světelné zdroje. Známé tinderboxy byly nahrazeny sirkami, což byla rozhodně změna k lepšímu; protože zatímco tinderboxem jste mohli zapálit jednu jedinou svíčku, sirka vám v Amnesii Rebirth nějakou dobu hoří v ruce, takže máte nejen šanci zapálit hned několik svíček najednou, ale také lze sirky využít jako zdroj světla, pokud zrovna nemáte žádný olej do lampy.

Tento systém potřeby světla je v Rebirth nádherně využit a oproti původní Amnesii je doopravdy třeba, abyste prohledávali každý šuplíček a kamennou krabici, protože hra se nebojí vás hodit do naprosté tmy, kde si doslova nevidíte ani na nos. Připočtěte si k tomu fakt, že tyto temné pasáže jsou tu časté jak houby po dešti, a nouze o neustálém nedostatku sirek a oleje může začít.

DETAILY JAKO ZVUK A SVĚTLO DOPLŇUJÍ MONSTRA

Když už se ale bavíme o veškerých temných zákoutích, která Amnesia nabízí, musíme samozřejmě zmínit i monstra. Ta jsem si velmi užila, protože se s postupným hraním zobrazují víc a víc. Jinými slovy, na začátku hry vás nebude obtěžovat nic víc než občasný záhadný zvuk. Postupem času náhodně zahlédnete neidentifikovatelné stvoření přímo před vámi zalézat do své nory a nakonec… Nakonec budete mít ke všem těmto monstrům zbytečně moc blízko.

Tak jako tak, i když hra nabízí jen pár různých nepřátel, každý je velmi osobitý. Navíc – co je podle mě osobně nejdůležitější – v Amnesia: Rebirth v podstatě nenajdete zdlouhavé a nudné pasáže, kdy se musíte proplížit kolem nějakého monstra. Pár takovýchto momentů hra obsahuje, ale jsou krásně zpracované a nepůsobí otravně. Doopravdy se během nich budete strachovat namísto toho, abyste jen znuděně čekali, až ta příšera odejde a vy budete moci pokračovat dál.

Pokud se vám každopádně nějaké příšeře nepodaří utéct, smrti jsou provedené velmi zvláštním, ale zato přirozeným způsobem, a tak vám párkrát ani nemusí dojít, že jste vlastně selhali.

Co tedy ke konci říct. Amnesia: Rebirth je skvělé hororové dílo, na které jsme dlouho čekali. Rozhodně se jedná o pokračování známé série, protože nádech první Amnesie je cítit na každém kroku (stejně tak jako určitá podobnost se hrou SOMA).

Prostředí i nepřátelé jsou diverzní a v propojení s příběhem vám nedají chvilku klidu. Naděje na odpočinek se ale rozplynou kompletně, pokud se vám nepodaří sesbírat dostatek sirek a oleje, a budete proto muset bloudit tmou.

Na druhou stranu první hodina a půl hraní doopravdy bolí, protože nenabídne nic vyloženě zajímavého, a ačkoliv jsou monstra svým zpracováním úžasně děsivá, některé plížící se pasáže působí strašně nahodile a většinou je proběhnete spíš díky štěstí než nějakému pochopení situace. Plusem i minusem pak můžou být detailní a intimní momenty těhotenství. Sečteno a podtrženo, Amnesia: Rebirth udělujeme známku 9 z 10 bodů.