Pro inspiraci můžete jít kamkoliv. Třeba do práce někoho jiného. Stejně jako teď zažíváme boom filmů a seriálů podle her, existuje plno případů, kdy si hry půjčují zdrojový materiál z jiného média. Jasný, Hogwarts Legacy a Zaklínač, to jsou profláklé kousky, o Batmanovi taky slyšel každý. Ale existuje i dost kvalitních kousků, které svoji inspiraci nedávají tolik na odiv. Tohle je 10 z nich.

Sponzor pořadu je Soukromá střední škola výpočetní techniky.

No a když jsme už zmínili toho Zaklínače, pojďme se podívat na CD Project. Když se vytasili se Cyberpunkem 2077, mnozí fanoušci polského studia byli zvědavý, co vývojáři vykouzlí bez opory v podobě zdrojového materiálu od pana Sapkowského. Budou teď muset zapojit veškeré kreativní buňky pro toto dobrodružství ve sci-fi světě, který musí vytvořit úplně z ničeho. Jenže toto nadšení vychází z neznalosti. Protože i Cyberpunk 2077 je adaptací. Předlohu ale nebudeme hledat mezi romány nýbrž mezi stolními RPG.

Původní hru, nazvanou prostě Cyberpunk, navrhl Mike Pondsmith. Právě on v osmdesátých letech představil světu Night City a svět zmítaný následky válkami mezi státy. No a tam, kde ztrácí autoritu stát, roste síla megakorporací, však to znáte.

Původní titul se odehrával v roce 2013, s každou další novou verzí je ale zasazení pozdější. Třeba aktualizovat, pokud vím, tak kyberimplantáty v sobě ještě nemáme. Jak by se nám pak ale ty scénáře psali rychleji. Každopádně poslední edice Cyberpunk RED se odehrává v roce 2045 a slouží jako skvělý prequel k Cyberpunk 2077.

U RPG sice zůstaneme, ale pojďme si udělat výlet do Japonska, jak je ostatně u TOPek zvykem. Parasite Eve je trochu zapadlá série JRPG, která by si ale zasloužila druhý dech. Jde o temné, hororové hry, které jeden magazín popsal jako spojení Final Fantasy VII a Resident Evilu. Zaujmout může také zajímavým soubojovým systémem z doby, kdy formulka pro JRPG ještě nebyla tak zavedená.

Série spawnula ještě další dvě pokračování a za tu dobu se nějak vytratilo, že vlastně celou dobu šlo o adaptaci stejnojmenného hororového románu od Hideaki Sena. O čem ta knížka je, to vám vážně nedokážeme říct, ale je to správná japonská ulítlost. Něco o ženě, co dokáže ovládat mitochondrie jiných lidí? No, radši si zahrajeme hry, které vypráví příběh jedné z postav románu a co se s ní stalo po jeho událostech.

Asijské romány jsou vděčné pro herní adaptace. Z nějakého důvodu. Kromě Parasite Eve jde třeba o Black Myth: Wukong, který je adaptace čínské klasiky Cesta na západ. Tu samou knižku adaptuje i Enslaved: Odyssey to the West od studia Ninja Theory. I když samozřejmě trochu západnějším stylem. A i když se Sun Wukong asi musí obracet v hrobě, ono to je docela cool.

Jasný, zasadit historický epos do postapo budoucnosti je risk, ale dělali na tom schopný lidi, jako třeba dnes velmi slavný režisér a scénárista Alex Garland. Opičího protagonistu hrál Andy Serkis, který se staral o slabší parťačku Trip. Vlastně dost fajn variace na gameplay ICO. Jasný, od předlohy to má celý dost daleko, ale rozhodně by to bez ní nevzniklo. Navíc tahle radikální adaptace dopadlo o trochu lépe než třeba Dante’s Inferno od EA. Brutální řezničina, která je adaptací filosofického básnického eposu Božská komedie.

Hele chápeme, historické eposy, tam je moc písmenek, málo obrázků. Takže si teď dáme pár komiksů, kde to bývá naopak. Komiksovými adaptacemi proslulo třeba studio Telltale. O existenci komiksu Walking Dead ví každý fanoušek zombíků, o Batmanovi nebo Hře o trůny taky mluvit nemusíme. Ale mezi všemi hrami studia se vyjímá zářivý klenot jménem The Wolf Among Us. A pokud stejně jako my čekáte netrpělivě na sequel, máme pro vás skvělou zprávu. Má to komiks. No a že jich je.

Hra vychází z obrovské komiksové série jménem Mýty, která dokonce s úspěchem vychází i u nás. Stojí za ní scénárista Bill Willingham a kromě více než 160 sešitů má i řadu spin-offů. Premisu hráči hry moc dobře znají – pohádkové postavy z mýtických zemích přesunuly do naší reality. A teď v našem světě musí tajně nějak vyžít. Komiks fanouškům The Wolf Among Us umožní více tento kouzelný ale drsný svět prozkoumat a znovu se shledat s oblíbenými postavami.

O téhle dvojici detektivů jsme v jedné nedávné topce mluvili. Ti, co ji viděli, tak už vědí, že k nám přišli z kreslených stránek komiksů, ale pro vás ostatní to může být velké překvapení. Přitom hry jako takové zná každý fanoušek point and click adventur. Zejména pak první titul této dvojice Sam and Max Hit the Road. Skvělá klikačka, co se neztrácí v nabitém repertoáru adventur od LucasArts. A to díky charismatické titulní dvojici, skvělému humoru a velmi působivé umělecké stylizaci. 

No a pokud se vám líbí, jak je všechno nakreslené, vaše oči se mohou ještě více nabažit původním komiksem. Steve Purcell začal tyhle chlupáče kreslit už ve svém mládí, do novinových stánků se dostali v roce 1987. A i když jejich popularita vyrostla až se hrou, později dokonce přišel i animák, komiksy bychom být vámi rozhodně neminuli. Čím více dobrodružství psího detektiva Sama a jeho šíleného parťáka Maxe, tím líp. Ještě že po letech přišlo zmíněné Telltale a pár her nám ještě nadělilo.

Měli jsme tu kultovní adventury, teď si dáme kultovní střílečku. Naše komiksové okénko zakončí střílečka XIII. Tuhle FPSku vytvořil Ubisoft, když ještě dělal dobrý hry. Francouzské studio si skočilo za hranice do Belgie a vzalo si odtamtud stejnojmenný komiks o muži s amnézií zapleteném do atentátu na prezidenta.

Takže ta komiksová stylizace, která hru odlišuje od ostatních stříleček není jen pro efekt, jde o přímý odkaz na předlohu. Ta je stejně tak noirová jako videohra, takže čekejte hodně jazzu v soundtracku a hluboké vnitřní monology. Ty navíc dabuje sám Fox Mulder – David Duchovny. V tomhle hra vítězí nad komiksem. Na druhou stranu, střílečka nezvládla zadaptovat celý příběh série, takže pokud jste fanoušek a chcete více, rozhodně neprohloupíte, když po originálu sáhnete. Po tom zpackaném remaku a při současném stavu Ubisoftu stejně nemáme moc naděje na pokračování. Velká škoda. 

Komiksy mají pro dnešek utrum, vraťme se k románům, které se čtou mnohem déle. A dlouho budete číst i v rpg bangeru Disco Elysium. Fetujicí detektiv a příležitostná disko superstar Harry Du Bois se na začátku hry probouzí vyndanej jak chleba z tašky a rozbitej jak Svarta v neznámém světě. Neznámem jak pro něj, protože si vychlastal amnézii, ale i pro hráče. Což ale nutně nemusí být pravda.

Do tohoto světa a jeho komplikovaného politického klimatu se někteří hráči mohli podívat o několik let dříve v románu Sacred and Terrible Air od designera a scénáristy Disco Elysia Roberta Kurvitze. I když hře prý nesahá ani po kotníky a z Estonska se do širšího světa nepodívala. Ale ani tady nekončíme, protože jak kniha, tak hra vychází ze stolního RPG, které Kurvitz vytvořil.

Disco Elysium je velká a hutná hra. Přesto při jejím hraní máte pocit, že si uždibujete jen kousíček z pestrého a komplikovaného světa plného ideologických bojů a tajuplných jevů. No a ten pocit je oprávněný. S tím, jak se ale rozpadlo studio stojící za jeho úspěchem, se do toho světa už nejspíše nepodíváme.

Spec Ops: The Line je hra, o které mluvíme velmi rádi. Ona tehdy působila jako bezprecedentní zjevení. Zatímco celý herní svět čekal tuctový cover shooter, výsledný produkt nám všem vytřel zrak. Jasný, střílelo se tam hodně, ale důraz byl hlavně na psychologický aspekt válečného konfliktu. Stali jsme se přímými svědky a de facto i součástí příčiny rozpadu psychiky našeho protagonisty. Každý, kdo si hru zahrál nám dá za pravdu, že jde o opravdu výjimečný zážitek v mezích žánru.

No a svůj podíl na tom má i román, ze kterého hra vychází. Kniha Srdce Temnoty od Josepha Conrada je přelomovým dílem literatury 20. století a zkoumá právě úpadek člověka do hlubin temnot jeho duše. Tyto motivy si půjčuje The Line a zasazuje je do prostředí válkou zničeného Dubaie. Reflexi válečného utrpení si pak půjčuje z filmu Apokalypsa. Což je také přiznaná adaptace Srdce Temnoty, takže všechno se krásně propojuje.

Podobnou inspiraci můžeme najít i ve hrách ze série S.T.A.L.K.E.R.. Tato kultovní série stříleček s RPG prvky rezonuje nejen v českých hráčích dodneška, a to i díky skvělému novému dílu. Co ale tito hráči nutně nemusí vědět, že celá kultura stalkerů přežívajicí v nehostiném prostředí postiženém anomáliemi, není z hlavy vývojářů.

Tvůrčí tým vycházel z ruského filosofického románu Piknik u cesty od bratrů Arkadyho a Borise Strugatských. Román představil zemi, na které se nachází šest zón, jenž vznikly po návštěvě mimozemšťanů. Vlastně si tam udělali takový piknik. A v těch zónách dochází k nám známým anomáliím se kterými zápolí Stalkeři ve snaze odnést si ze zón nějaký loot. Velmi vlivná kniha nechala vzniknout mnohým adaptacím. Například filmu Stalker od Andreie Tarkovského, ze kterého naše známá herní série rovněž vychází.

Část vývojářů S.T.A.L.K.E.R.a se navíc časem od studia odpojila a založila studio nové. V něm zadaptovali jiný oblíbený ruský román – Metro 2033.

Jméno Toma Clancyho zná každý hráč, včetně i těch, co žijí někde pod kamenem. Je neodmyslitelně spjato s Ubisoftem a mnohými jeho vojenskými a špionážními sériemi. No protože Tom Clancy byl autor, který se právě takovou tématikou zabýval, k celosvětovému úspěchu. Ale věděli jste, že žádné knihy coby bázi pro Splinter Cell nebo Ghost Recon nenapsal? The Division se vlastně ani nedožil. Z jeho slavných sérií je ale jedna, která přímo adaptuje jeho knihu, a to je Rainbow Six.

Kniha jako taková je sequel k románu Bez Výčitek a sleduje Johna Clarka, jednu z vedlejších postav Clancyho série o Jacku Ryanovi. A hra, která vyšla ve stejný rok, co tento bestseller, činí zrovna tak. V realistické střílečce se hráč chopí kontroly jednotky Johna Clarka jménem Rainbow a zažije s nimi nervy drásající strach a napětí při několika vojenských akcích. Hra určila podobu žánru taktických stříleček a nastartovala velice úspěšnou sérii, která se, jak léta plynula, velmi vzdálila od svých kořenů, ale získala si stovky tisíc hráčů po celém světa.

No a jak budou léta plynout, budou tu i další TOPky. Ta následující už za týden. Zatím dejte nějakou starší. Ale předtím nám nezapomeňte říct, na kterou herní adaptaci jsme zapomněli.