WOKE NIČÍ NAŠE VIDEOHRY!!! Nebo za to může anti-woke?

Rozmohl se nám tady takový nešvar. Před několika měsíci jsme udělali video o pádu Ubisoftu a jeho selháních v posledních letech. Osobně mi to video přišlo velmi dobré, protože Ubisoftí hry hraju přes dvacet let. Kritizované věci jako recyklovaná šablona jejich her jsem sledoval od čtvrtého Far Cry. Jenže v komentářích pod videem mnoho z vás zásadně nesouhlasilo a říkali jste, že se akorát Indian snaží být přehnaně politicky korektní. Že za úpadkem Ubisoftu ve skutečnosti stojí přehnaná diverzita, externí DEI konzultanti a další neřádi spojení s moderní kulturní válkou. Tito škůdci prý prolézají do každého rohu herního průmyslu a snaží se zničit vše, co máme rádi. Proto jsme se rozhodli dneska na tyto komentáře a tvrzení zaměřit. Nejde totiž jenom o Ubisoft, ale taky o to, jak se v herní komunitě bavíme o přítomnosti politických témat ve videohrách. A taky právě o tomhle slovíčku, “woke”.

Pokud byste chtěli slovo „woke“ nějak jednoduše definovat, popřeju vám hodně štěstí. Má v podstatě tři rozdílné významy, mezi kterými pendluje podle toho, koho se zeptáte. Na ten úplně původní se u nás už zapomnělo, v americké černošské angličtině „woke“ označovalo uvědomělého člověka. Takového, který se zajímá o důležitá společenská témata a usiluje o zlepšení světa. U nás se chytil spíš druhý význam slova „woke“.  Který se taky zrodil v Americe, ale tentokrát jako kritika toho, když se někdo pokouší nemotorně odprezentovat progresivní politická témata. V případě médií by třeba hra obsahovala postavu gaye, u kterého by byla sexualita jeho jedinou výraznou vlastností. Nebo by stejnou postavu rovnou všichni chválili na potkání, neměl by žádnou špatnou vlastnost a všechny kladné postavy se s ním okamžitě chtěly kamarádit. Tenhle typ charakteru se rozhodně neobjevuje jenom v případě údajných „woke“ her, popsal jsem prostě stereotypní Mary Sue. 

 Slovo „woke“ v druhém významu chápu prostě jako specifický typ kritiky špatného scénáře, který ve snaze o pozitivní vykreslení progresivních témat to s pozitivitou přežene. Konzumentovi pak ta témata spíš znechutí, protože nepřišel poslouchat přednášku, přišel si zahrát hru nebo podívat na film. Od toho díla očekává, že bude k hráči nebo divákovi přistupovat s respektem k jeho inteligenci, ne ho poučovat jako malé dítě. Pokud je tenhle typ kritiky dost dobře rozvedený, dokážu ho pochopit i jako progresivně uvažující člověk.  Podle této definice slova „woke“ není problémem samotná přítomnost gayů, leseb, silných žen, rasových menšin a tak dále. Kritizuje se provedení.

Jenže… na tu druhou definici se jaksi často odvolávají lidé, kteří ve skutečnosti používají třetí definici slova „woke“. Kdy jim prostě vadí jenom samotná přítomnost menšin nebo netypicky vypadajících postav a o zpracování vůbec nejde. Nebo rovnou prostě používají slovo „woke“ na všechno, co se jim nelíbí. Někdy se k tomu na rovinu přiznají, jindy to dokážete odpozorovat z jejich chování. Krásným příkladem může být “kontroverze” kolem gay scény ve druhém Kingdom Come Deliverance. Měsíc před vydáním unikla informace, že hra údajně obsahuje povinnou scénu s homosexuálními taškařicemi a kvůli ní bude v Saudské arábii zakázána. Kingdom Come? Ne, je to Kingdom Cum!

Okamžitě se vyrojila nemalá skupina jedinců, která bez váhání rozhlašovala bojkot a nikdo z nich se neptal na zpracování. Nikoho z nich nezajímalo, že by si třeba nejdřív měli počkat na vydání hry. Podívat se, jak ta údajná scéna vypadá ve skutečnosti nebo jestli tam vůbec je. Vznikly desítky videí o tom, jak je nové Kingdom Come woke, jak se Daniel Vávra zaprodal levičáckým aktivistům a lhal svým fanouškům o obsahu hry. Navzdory faktu, že doslova nikdo z těchto lidí neměl ke hře přístup a tím pádem mohli od začátku o obsahu hry leda tak spekulovat.

Pro nás jako pro Čechy to může být tuplem vtipné, protože Dan Vávra je asi nejprominentněnší celebritou, která u nás zbrojí proti levičáckým aktivistům. On se teda spíš drží té druhé definice slova „woke“, jenže tohle všechno bylo zjevně nemalé části nových odpůrců opět jedno. Vávrův přístup k těmto tématům jde taky samozřejmě kritizovat, nechci tím ale nutně zaplácat tuhle sekci a moc odvádět pozornost od hlavního tématu. Jestli vás zajímají zasloužené kritiky Vávrova chování, můžu vás třeba odkázat na jeho nedávný střet s Patrikem Kořenářem.

Kdy Vávra Patrika kritizoval za věci, které Patrik nedělá, ale Vávra ano. Je snad jasné, že lidi bychom měli kritizovat za věci, které skutečně udělali. A to platí pro Vávru i Patrika. Tahle zdánilvá samozřejmost se ovšem některým lidem nezdá tak samozřejmá a po zprávě o údajné gay scéně si okamžitě začali vymýšlet, kdo Vávru donutil přidat do hry gaye. A přitom začali sprostě nadávat jak Vávrovi, tak komukoli, kdo by jenom naznačil myšlenku, že by měli nejdřív počkat na obsah hry. Tihle lidé nadávali na hysterické woke aktivisty, kteří požadují, aby každá hra byla přesně podle jejich představ… zatímco hystericky požadovali, aby tahle hra byla přesně podle jejich představ.

Paradoxně tahle ukřičená menšina pro hru vytvořila velmi dobré PR na mezinárodním meřítku. Vávrovy aktivity mimo herní vývoj jsou totiž docela známé i v zahraničí. Třeba Eurogamer na ně narážel v recenzi druhého Kingdom Come. Nebo pár měsíců zpátky se objevila zmínka ve virálním videu o etických pochybeních hlavního editora redakce Second Wind. Kdy autorovi recenze a videa o redakci vadilo, jak Vávra často sdílí snadno vyvratitelné informace a tím poškozuje různé komunity nebo diskuzi o tématech jako globální oteplování. Někteří lidé by mohli s koupí váhat, aby náhodou nepodpořili člověka, který v jejich očích škodí nějaké menšině. Jenže teď průměrný, nebo třeba i progresivnější člověk přijde na Twitter a vidí, jak se do Vávry nějací jedinci pouští jenom kvůli přítomnosti gayů v jeho hře.

Na Metacriticu i Steamu má přitom hra vysoké hodnocení. Většina negativních recenzí od hráčů na Metacriticu opakuje, že jim tam vadí gayové. Někteří se rovnou přiznají, že hru hodnotí bez toho, aby si ji vůbec koupili. Běžně uvažující člověk si logicky řekne, že se naštvali kvůli úplné maličkosti a chovají se neracionálně. Možná si k té gay scéně třeba zjistí víc, řekne si… „Okej, takže hra je to podle všemožných recenzí skvělá a celá ta gay scéna je volitelná a přeskočitelná. Prostě se dva kluci opijou a vyspí se spolu. To je jedna z normálnějších věcí, co se v české hospodě stala.“

Z celé situace běžný člověk odejde s pozitivním dojmem o hře i Vávrovi, protože jenom přítomnost gayů bude statisticky řečeno vadit fakt minimu lidí. Nikdy navíc nebyl relevantnější ten tweet od vývojářů Doomu „Ty rozhoduješ, jaká tlačítka mačkáš.“ Díky téhle jedné volitelné scéně o hře mluvilo na mezinárodní scéně ještě víc a během prvního dne prodala milion kopií. Jenom hlupák by takový počet považoval za selhání. Takže gratulky, bojkot hře fakt pomohl. Vávra navíc aktuálně dost možná vypadá v něčích očích jako progresivnější člověk, než třeba nutně je. Nejvíc teda asi v očích všemožných anti-woke youtuberů a uživatelů twitteru.

Už jsem tu na ně mírně narážel, ale zahraniční bublina „anti-woke“ tvůrců mě fascinuje už dost dlouho. Mnohdy se jedná o kanály, které z počátku vytvářely běžný anime nebo herní obsah, ale větší publikum našli až ve chvíli, kdy se rozhodli nahrávat této komunitě. Denno denně nahrávají nové video o údajných failech „woke“ ve videohrách a utvrzují svoje diváky v představě, že právě „woke“ je tím největším problémem moderních médií a zabijákem videoher. Když je budete sledovat delší dobu, dojde vám, že pro tyhle lidi bývá často hraní samotných her sekundární nebo skoro až nedůležitý. Stejně jako u Kingdom Come je na prvním místě komentovat každou novou věc okolo „woke“ témat, nehledě na pravdivost těchto komentářů. Klidně šíří informace bez ověřování, jen aby měli co nejvíce prokliků od naštvaných diváků. Některé z nich bych neváhal nazvat podvodníky, jako třeba Grummze na twitteru.

Skutečným jménem Mark Kern je bývalý vývojář z Blizzardu, který vybral sto tisíc dolarů na založení vlastního herního studia a po osmi letech vývoje jeho hra Em8er připomíná alfa test. Jeho předchozí studio ho podle anonymních svědectví vyhodilo z vedení za neschopnost a jeho nový projekt míří podobným směrem. Za poslední rok do hry přidal pouze pět 3D modelů nepřátel. Protože místo práce Grummz každý den na twitteru komentuje nové dění kolem „woke“ her, často tím akorát dokazuje svoji neznalost daných franšíz. Je ovšem jenom jeden z mnoha dalších, kteří na těchto tématech hromadí interakce a finance… navzdory své zjevné neschopnosti dokázat, že by opravdu něco uměli.

Neznalost her se však pro jejich publikum nezdá být tak důležitá, mnohdy od nich zjevně přejímají prohlášení úplně nekriticky. Což má dost možná něco společného s rostoucí komunitou lidí, kteří místo hraní her jenom sledují obsah o hrách. Tím pádem nepoznají, když jejich oblíbený tvůrce hrám nebo jejich vývoji nerozumí. Neznalá komunita pak opakuje hesla jako „get woke, go broke“, neboli „buď woke a zkrachuješ“. Tohle heslo pod naším videem o Ubisoftu dokonce olajkovalo asi padesát lidí. Přitom vůbec nedává smysl, musí si selektivně vybrat příklady a ignorovat všechno kolem. Jako ukázky takových selhání kvůli „woke“ prvkům lidé často uvádí hry jako Concord, Dragon Age Veilguard, nebo Suicide Squad.

Jenže zaprvé, u každé z těchto tří her se dá najít jiné vysvětlení, které dává mnohem větší smysl. Hlavně když se zeptáte lidí, kteří na dané hře vážně pracovali. Třeba selhání Suicide Squad velmi podrobně rozebral Bloomberg, kdy do něj zahrnul i anonymní komentáře od vývojářů. Nikdo ze zaměstnanců Rocksteady v něm nevinil vedení z toho, že by hru likvidovali pokusy vecpat do hry diverzitu ras nebo identit. Namísto toho se vývojáři odvolávali na fakt, že jako studio produkující singleplayerovky vůbec neměli s tímto žánrem zkušenosti. Hru vyvíjeli kvůli nátlaku od Warner Brothers, aby pro ně vytvořili vlastní Destiny nebo podobnou „live service“ hru.

Projekt přitom od začátku trápila nejasná představa, o co se vlastně má jednat, když Warner Brothers opakovaně žádali změny v klíčových herních mechanikách. Jako když přišli s myšlenkou systému vozidel, aby hráč platil za jejich vylepšení. Jenže pro tento typ hry se celá mechanika ukázala být slepá ulička. To samozřejmě až poté, co vývojáři strávili nezanedbatelné množství času vývojem vozidel. Všechny změny přitom vždy musely projít přes šéfa celého studia a nezkušenost s tímto žánrem prostě způsobila, že studio spálilo neskutečné množství peněz bez jakéhokoli výsledku. Vřele doporučuju si celý ten článek od Bloombergu přečíst - ukazuje, že hra měla už od počátku mnohem hlubší problémy než jenom „woke“. 

Řádné analýzy vývoje Suicide Squad i Concordu ukazují na vedení, které kvůli potenciálním ziskům z mikrotransakcí odmítalo přijmout kritiku nebo změnit názor. Zrovna tak problémy scénáře nového Dragon Age byly mnohem širší. Postavy neustále k hráči mluvily, jako by vůbec nedával pozor, nebo jako kdyby byl desetileté dítě. Tohle je opět větší problém, který ani nemusí být nutně chyba scénáristů. Možná vám to zní divně, ale práce v korporátu umí být zvláštní. Váš šéf si třeba přečetl, jak Netflix aktuálně produkuje seriály a filmy, které jsou dělány ke sledování při dělání jiné činnosti. Nebo kolik peněz vydělávají hry přístupné komukoli jako AFK Journey. A pak šéf donutí scénáristy pracovat na takovém typu hry, přestože si třeba jeho zaměstnanci moc dobře uvědomují, jak tím naštvou dlouholeté fandy franšízy. 

Nesnažím se říct, že by se nemohlo stát, že šéf najme externího konzultanta přes diverzitu, který se začne hrabat ve scénáři. Ale vadí mi, když hned skáčeme k vysvětlení, že to tak zaručeně bylo a proto byla hra špatná. Přitom svědectví vývojářů vyvrací tenhle narativ, co si komunita začala šířit. Víme o tom, že produkce Veilguardu byla problematická a vedení donutilo zaměstnance uprostřed vývoje úplně změnit žánr. Zatím nemáme k dispozici žádné kompletní post-mortem, takže bychom museli spekulovat. Ale z toho mála, co o produkci Dragon Age víme, bych spíš dával za vinu nerozhodnému vedení snažícímu se svézt na novém trendu, ne jenom přítomnosti nebinární postavy.

Proto mi „get woke, go broke“ nedává smysl, člověk při podrobném zkoumání těch údajných selhání může najít úplně jiné vysvětlení. A i kdybychom je úplně vypustili, k tomuhle heslu se snadno najdou protipříklady. V Baldur’s Gate 3, nejúspěšnější hře předminulého roku, to můžete dělat s kýmkoli a s jakoukoli volbou předkožky. Tihle lidé jsou naštvaní na hru s jednou volitelnou gay scénou, Baldur’s Gate 3 jim přece taky musí připadat „woke“. Na internetu se už před nějakou dobou vyrojily i seznamy „woke“ her, kde Baldur’s Gate 3 najdeme právě kvůli tomu. Dále jsou tam hry jako Hades, Signalis, Metal Gear Rising Revengenance, Don’t Starve, Stanley Parable, Silent Hill 2, GTA Vice City, Ultrakill, Darkest Dungeon, Cyberpunk 2077 nebo Undertale.

Všechny tyhle hry zaznamenaly extrémní finanční úspěch, většina z nich jsou absolutní klasiky svých žánrů. Ale prý obsahují woke témata, neměly by přece podle toho hesla krachovat? No, tohle je taky můj hlavní problém s podobnými anti-woke youtubery. Nevadí mi, že ve svých videích dávají na rovinu najevo své politické názory, aspoň člověk hnedka ví, co od nich zhruba očekávat. Mnohem víc mě irituje, že ve svých analýzách všechno přehnaně zjednodušují, záměrně ignorují protipříklady a tvoří tak nesmyslné narativy. Je jedno, jaká je realita, každý moderní problém médií shrnují do otázky „Jakým způsobem je to woke?“

Už dávno přitom svoje analýzy neomezují jenom na obsah her. Když se třeba vrátíme k Ubisoftu, tito “anti-woke” youtubeři z neúspěchu nových her viní jednu věc. A tou je najímání nových zaměstnanců podle jejich rasové nebo pohlavní identity místo zkušeností. Právě u našeho videa o Ubisoftu se mnoho lidí v komentářích ohánělo tím, že Ubisoft zjevně najímá podle nějakých tabulek diverzity. Jako svůj důkaz přitom vytahují jeden inzerát z minulého podzimu, kdy Ubisoft omezil uchazeče na ženy nebo osoby s nebinární identitou. Přímo se pak nabízí vysvětlení, proč jsou nové hry od Ubisoftu tak špatné - nové vedení nedokáže pořádně inovovat, neboť nemá dostatečné zkušenosti. Nu, jenže. Ten inzerát je na školení pro vysokoškolačky nebo čerstvé absolventky, kdy se pod vedením jednoho ze zaměstnanců Ubisoftu pokusí vytvořit prototyp hry. Tím opravdu není na mysli nové Assassins Creed, ale spíš něco na úrovni ročníkové práce. Kdybyste chtěli širší statistiku, podle hlášení GDC ani Ubisoft nezaměstnává nějak zásadně víc žen než zbytek průmyslu. V podstatě jsme na úrovni statistické chyby.

Možná to někoho překvapí, ale... masivní korporát nedá své největší projekty na starost bandě študáků nebo úplným nováčkům. Zrovna tak si i masivní korporát zjevně uvědomuje, že především potřebuje zkušené lidi. Proto jsem pro jistotu poslední dva měsíce kontroloval všechny nové inzeráty na webu Ubisoftu. S výjimkou onoho jednoho školení… pohlavní identitu zmiňují jenom inzeráty ze zemí, kde to vyžadují zákony. Žádný z nich neomezoval uchazeče podle pohlaví, rasy, nebo identity. Vždy žádali po uchazečích jen relevantní zkušenosti, portfolio, počet vydaných her a další informace důležité pro práci v herním studiu. Byly to úplně normální inzeráty, jaké byste našli na libovolném webu s pracovními nabídkami.

Do vedení byste se fakt jednoduše nedostali, inzeráty na seniorní pozice vyžadovaly alespoň osm let zkušeností v herním studiu a práci na několika tříáčkových hrách. Schválně jsem si i zkontroloval lidi ve vedení neúspěšných projektů jako Star Wars Outlaws nebo Avatar. Všichni lidé na vedoucích pozicích měli patnáct až dvacet let zkušeností v herním průmyslu, nikdy to nebyli žádní zelenáči. Naopak bych argumentoval, že právě v tomhle mohl být zakopaný pes. Ty hry měly ve vedení patnáct let zkušeností, jaké kousky se prodávají. Assassins Creed Valhalla z roku 2020 byla doslova nejvýdělečnějším dílem Assassins Creed všech dob. Na recyklovanou šablonu otevřených světů se tedy u novějších her spolehli, protože ještě během Covidu s ní měli skvělé výsledky. Máte jasnou finanční motivaci stále dokola používat ověřené koncepty a problém nastane teprve ve chvíli, kdy hráče vaše šablona přestane bavit. Vyrobit novou hru prostě trvá dlouho a projekt se těžko koriguje ve chvíli, kdy se trendy změní.

Proto také Ubisoft loni vydal dvě hry s NFT doslova roky poté, co trh s obrázky opic už dávno upadl v zapomnění. Ubisoft se stal závislým na typu her, který už nemá hráčům moc nového nabídnout a s „woke“ tématy to nemá nic společného. Ono zmiňované školení pro ženy a osoby s nebinární identitou taky nutně Ubisoft nedělá z dobroty srdce, že by chtěl méně reprezentovaným identitám dát šanci. Cynicky řečeno se spíš pokouší napravit svou pověst v očích investorů po sexuálních obviněních v roce 2020. Proto se podobné školení konalo prvně… v roce 2020. Podobný projekt má investory uklidnit, že se ženám a dalším menšinám daří dobře, fungování firmy je stabilní a není se čeho obávat.

Chápete, kolik kontextu musíte jako anti-woke youtuber ignorovat nebo cíleně zatajovat, aby váš argument o Ubisoftu dával smysl? Musíte vzít jedno školení a předstírat, že takhle vypadá každý jeden inzerát pro nové zaměstnance Ubisoftu včetně vedení. A přitom jako tvůrce doufáte, že nikoho nenapadne se třeba mrknout na další pracovní nabídky. Rozhodně zvládnete některým lidem naštvaným na moderní Ubisoftí hry podat nějaké vysvětlení, které by logicky mohlo dávat smysl. Ale zároveň je dost oddělené od reality. Proto je taky důležité nepřejímat názory jen tak a hlavně když už sledujeme nějakého toho herního komentátora, je taky fajn vědět, že vážně ty hry hrál.

Jak jsem říkal, že pro obsah těchto tvůrců je samotné hraní her skoro až bezvýznamné, to samé bylo cítit z anti-woke komunity. Vadí jim jednotvárnost moderních tříáčkových her, ale zároveň nechtějí zkusit žádné nové hry, které by neznali. Radši ze všeho viní moderní politická témata bez zvažování, jak jsou vůbec zpracovaná. Nejsměšnějším příkladem tohohle extrémního uvažování je seznam „woke“ her na Steamu s názvem „Detektor Woke obsahu“. Z jeho hodnocení je přitom zjevné, že ty hry buď vůbec nehráli, kvalita je nezajímá, nebo u hraní vůbec nedávají pozor.

Například, u mnoha her jim vadí vyzdvihování boje za práva menšin. Ale vůbec ho nezmiňují u Detroit: Become Human, které je doslova metafora hnutí za práva menšin. Odehrává se v Detroitu a postavy v něm výslovně citují Martina Luthera Kinga - metafora je to sice podle mě docela nemotorná, ale očividná. V seznamu je hra ale označena jenom za „mírně woke“ a o rase ve svém hodnocení autoři seznamu vůbec nemluví. Kdybych měl odhadovat, proč to tak je… no, podle mě Detroit Become Human hráli a líbilo se jim, takže o těch nehodících se věcech pomlčeli. Zato jiné hry, které nehráli? Těm plácli nálepku „woke“ a nezajímáme se. Ve hře je jedním z hrdinů černoch? To je woke, pokud to není Left 4 Dead. Ve hře jsou lesby? Jasně, Signalis a tak dále je špatné, zlé, zhouba lidstva, ale Life is Strange je v pohodě. Seznam „mírně woke“ nebo „nejsou woke“ plní často profláklé kousky a na skutečném obsahu nebo zpracování nezáleží. Dokážeme to jako redakce říct s jistotou, protože jsme hromadu z těch her hráli.

Nejhorší zhodnocení najdeme podle mě u hry Another Crab's Treasure, kterou ten seznam kritizuje za „myšlenky podporující LGBT+“. Ve hře si totiž můžete koupit duhovou vlajku s popiskem „duhový krabitalismus“. Autorům seznamu je očividně úplně jedno, že ten předmět odkazuje na fenomén, kdy korporace používají podporu LGBT+ jenom jako zdroj zisku. Hlavně ale opět, očividně tu hru nikdo z autorů seznamu nehrál. Protože zatímco u jiných her si stěžují na myšlenky spojené s ochranou životního prostředí, u Another Crabs Treasure nic takového není. Navzdory faktu, že doslova celý příběh hry je o tom, jak lidé vyhazováním odpadu do moře ničí životní prostředí. Chcete vědět, jak očividné to je? Platidlem jsou ve hře mikroplasty, záporákem je sobecký kapitalista, teda pardon, krabitalista. A hlavní hrdina je malý krabík poustevník, který používá lidské odpadky místo škeblí. Autoři seznamu hru prostě vůbec nehráli, jenom vidí duhu a jsou naštvaní. Ta hra je mimochodem vynikající vtipná soulsovka, kterou vřele doporučuju.

Z anti-woke tvůrců i podobných seznamů je cítit, že cíleně vyhledávají témata, u kterých se naštvat a hry odepisují i podle maličkostí. Hry pak redukují jenom na to, jestli jsou woke nebo ne. Woke hry jsou špatné a všechny ostatní hry jsou dobré, nic dalšího neřešíme. A já pro podobné uvažování nemám jiná slova, než že je to hloupé a omezené. Jestli se kdokoli z vás ochudil o zážitek z her jako třetí Baldurs Gate, Elden Ring, Undertale, Signalis, Silent Hill 2 nebo další podobně skvělý hry… jen protože vám nějaký seznam řekl, že prej jsou woke… tak je mi vás fakt líto. Ale z anti-woke videí byla dost cítit ještě jedna další věc. A tou bylo zklamání ze stavu moderních her.

Právě tohle zklamání je podle mě důvodem, proč jsou podobní tvůrci tak oblíbení. Na pocity svých diváků nalepí velmi jednoduché vysvětlení, které v některých případech může dávat smysl. Nebo se fakta poupraví jako s tím školením v Ubisoftu. Tenhle přístup není u tvůrců obsahu ani nijak zásadně nový, před deseti lety jim podobní hledali u každé hry místo woke aktivistů social justice warriory. A taky se prohlašovalo, že externí konzultanti jako Anita Sarkeesian zničí videohry. Při výzkumu pro tohle video jsem našel deset let staré memy o tom, jak nově najaté ženy likvidují Ubisoft. Tehdy přitom firmu ještě čekal největší růst. Prostě tyhle hry jsme už hráli a kulturní války nejsou nic nového.

Zklamání ze stagnace mnoha franšíz moc dobře chápu. Hraju hry od chvíle, kdy jsem před pětadvaceti lety dostal Game Boy Color. Jenže moje pochopení končí v moment, kdy zároveň lidé odmítají zkoušet nové věci a hry soudí podle povrchních prvků. Pokud chcete skvělý příklad toho, že se nevyplatí soudit knihu podle obalu, podívejte se na Balatro na letošních Game Awards. Při oznámení nominace se zástupy lidí divily, co mezi graficky náročnými tituly dělají nějaké kartičky… a o pár dní později sociální sítě plnili ohromené příspěvky, jak úžasnou hrou Balatro je.

Nemyslím si, že můžete očekávat zásadní inovaci od největších studií, na to se v nich točí příliš velké množství peněz a budou se tedy spíš hrát na jistotu. Ale jestli chcete u her inovaci, malé i mikro týmy ji u indie her dokážou nabídnout v mnohem větší míře, protože naopak se musí snažit zaujmout. A stejně jako s Balatrem má smysl zkoušet i kousky, které by vás na první pohled nezaujaly. Však od toho máte na Steamu možnost vrátit hru, pokud jste v ní nestrávili aspoň dvě hodiny.

Chápu, že zorientovat se v desetitisícovkách nových her je pro jednotlivce skoro nemožné. Proto na vás tady budu apelovat, ať sledujete takové tvůrce, kteří se aktivně hrám věnují. Kteří se o vývoj her zajímají do hloubky a nezakládají svůj obsah na předčítání neozdrojovaných tweetů. Nemusí to nutně být Indian, opakovaně jako redakce říkáme, že mít výběr je dobré a ne každému sedne vkus našich redaktorů. Ale indie hrám se věnujeme právě proto, jak často v nich dokážeme narazit na něco úplně nového. Na nápady a příběhy, které se nebojí vsadit na to, že nějaké části publika nesednou, ale určitá skupina z nich bude radostí bez sebe.

Proto se jim budeme věnovat dál, i kdybychom potřebovali dvacet recenzí na to, aby se počtem zhlédnutí vyrovnali jednomu Kingdom Come. Takže proto je důležité občas svým oblíbeným tvůrcům hodit nějaké dýško, a tím zase nutně nemyslím jenom sebe nebo Indiana. I ve třiceti letech pořád zvládám najít hry, které mě dokážou překvapit svojí kreativitou a omezovat se jenom podle toho, jestli je něco „woke“ nebo ne… mi přijde jako úplný nesmysl.