Mick Gordon obviňuje vedení id Software ze lží kvůli soundtracku DOOMu Eternal

Fanoušci série DOOM si nejspíš vzpomenou na kauzu spojenou s vydáním soundtracku střílečky DOOM Eternal z roku 2020. Když společnost Bethesda odhalila sběratelskou edici nového projektu studia id Software, oznámila, že součástí sběratelky bude také soundtrack od Micka Gordona, autora hudebního doprovodu hry. Gordon se přitom proslavil především díky hudbě z restartu série DOOM z roku 2016, z bojovky Killer Instinct a z novějších dílů série Wolfenstein od MachineGames.

Soundtrack však nestihl vydání hry a sběratelské edice a nakonec vyšel o několik týdnů později. Jenomže pouze menší část alba měl z hlediska střihu, mixu a obecně kompletace finálních skladeb, jež jsou vytvořené ze zvukových souborů určených pro potřeby samotné hry, na starosti sám Mick Gordon. O zbytek se postaral Chad Mossholder, vedoucí audio designér z id Software. Sotva ale soundtrack vyšel, fanoušci zjistili, že Mossholder neodvedl příliš dobou práci a že kvalita jím poskládaných skladeb neodpovídá vysokým očekáváním po zkušenostech s vynikajícím hudebním doprovodem DOOMu 2016.

Sám Mick Gordon se tehdy pokoušel na sociálních sítích zdůraznit, že přímo od něj pochází jen nevelká část skladeb, a bylo jasné, že s výsledným produktem není vůbec spokojený. Mezitím Bethesda slíbila, že soundtrack vydá pro všechny na streamovacích platformách, k čemuž mimochodem dodnes nedošlo. Korunu tomu všemu nasadil Marty Stratton, ředitel studia id Software, který si ze všech možných míst na internetu vybral zrovna Reddit, aby na něm ve velmi znepokojivé zprávě v podstatě svalil veškerou vinu za neuspokojivou kvalitu soundtracku na Gordona a jen Gordona.

Leckomu muselo být jasné, že kariéře Micka Gordona něco takového v žádném případě neprospěje, přesto byl on sám víceméně potichu. Až doteď. Oblíbený skladatel zveřejnil nesmírně rozsáhlé svědectví, v němž osočuje Martyho Strattona ze lží, které napsal ve svém příspěvku na Redditu. Gordon přitom celou věc vnímá jako obranu, ne jako podnět k útoku na jakoukoliv osobu, a prohlašuje, že je pro něj pravda důležitější než peníze.

Podle jeho slov mu totiž byla nabídnuta šestimístná suma za to, že bude už navždy mlčet. Přesněji že nebude rozporovat cokoliv, co uvedl Stratton, a že vše spojené s DOOMem Eternalem, jeho soundtrackem a jakýmkoliv projektem vydávaným Bethesdou a mateřskou společností Zenimax ponechá bez komentáře. A to jsme si mysleli, že největší zločin, kterého se Stratton dopustil, je ten podivný účes, s nímž v posledních letech vystupoval na QuakeConu a dalších akcích, kde vždy spustil vlny odpovídajících vtípků a narážek. A to i ze strany dalších zaměstnanců id Software.

Když se na Gordonovu zprávu podíváte, zjistíte, že nejde jen o letmé, neurčité výkřiky, které zpravidla doprovázejí podobné kauzy v herním průmyslu. Nejen, že celá zpráva působí jako likvidace vedení id Software v přímém přenosu za využití všech možných detailů a přesvědčivých důkazů, navíc je tak rozsáhlá, že by nejspíš vydala na celou knihu. S každým dalším přečteným řádkem pak celá záležitost působí ještě hůř, protože výčet problémů, chyb a přešlapů ze strany id Software i Bethesdy je téměř nekonečný. A přitom jde pořád „jen“ o vydání samostatného soundtracku jedné hry.

Mick Gordon ve zprávě kupříkladu rozebírá informace, které Stratton napsal na Redditu, uvádí, co považuje za lživé údaje, a upozorňuje na to, že Reddit jako platforma má tendenci vytvářet naštvané davy. A protože internet zůstane vždy internetem, nechybí ani popis všech možných osobních útoků a výhružek, jež musel Gordon dlouhodobě snášet. Včetně výhružek smrtí namířených na něj osobně nebo na jeho blízké a příbuzné.

Dalším důležitým bodem je skutečnost, že Mick Gordon dostal zaplaceno jen za polovinu práce, kterou při tvorbě hudby pro DOOM Eternal odvedl, jelikož konečná hra a její marketing obsahuje a využívá dvakrát větší množství hudby, než jaké měl Gordon uvedené ve smlouvě. Kupříkladu poslední mise obsahuje nehotovou hudbu, kterou skladatel dal dohromady jen pro provizorní účely a jako provizorní řešení. Přesto ji najdeme ve finálním produktu a také v soundtracku.

Tímto příkladem Gordon poukazuje i na problém s autorstvím. Zmíněná skladba z poslední mise využívá motivy, které složil Bobby Prince pro potřeby původního DOOMu 2 z roku 1994, jeho jméno byste ale mezi autory hudebního doprovodu hledali marně. Místo toho je pod každou skladbou podepsaný nejen Mick Gordon, ale také Chad Mossholder, přestože prý povětšinou pouze poskládal nebo přejmenoval Gordonovu práci.

Zarážející je také velké množství důkazů o tom, že při vzniku hudebního doprovodu DOOMu Eternal a samotného soundtracku určeného pro sběratelskou edici a standardní prodej docházelo ke změnám podmínek na poslední chvíli, extrémním přesčasům, problémům s komunikací, výhružkám nebo zatajování důležitých informací.

Příkladů uvádí Gordon opravdu dost, opět za doprovodu příslušných ukázek a dokladů, přičemž jedním z nejvíc zarážejících případů je komunikace s Martym Strattonem. Toho například Mick Gordon od začátku upozorňoval, že není v pořádku, aby Bethesda nabízela v předprodeji sběratelskou edici se soundtrackem od Micka Gordona, na němž ale ještě Mick Gordon v době oznámení sběratelky nepracoval. Skladatel totiž dostal první nástřel smlouvy na výrobu samostatného soundtracku až dva týdny před vydáním hry. Něco takového je samozřejmě v rozporu se spotřebitelskými právy v mnoha zemích, což ale Stratton odmítal, jen aby se na ta samá spotřebitelská práva poté sám odvolával v souvislosti s opožděným vydáním alba a výběrem skladeb.

Gordon popsal také velmi vyhrocený hovor se Strattonem přes Skype, na nějž došlo v návaznosti na negativní reakce na vydání soundtracku. I přes veškeré spory se oba pánové zjevně dohodli, že budou dál postupovat společně a že se za vzájemné spolupráce pokusí celou věc uhasit a uklidnit fanoušky jednotným prohlášením. Stratton měl Gordonovi slíbit, že další ráno mu pošle nástřel oficiálního prohlášení, jenomže na to nikdy nedošlo. Místo toho ředitel id Software vydal už zmíněnou a podle Micka Gordona lživou zprávu na Redditu, která byla poté ve velkém rozšiřována všemi možnými oficiálními i neoficiálními cestami.

Aby toho nebylo málo, po vydání soundtracku Gordon na základě metadat jednotlivých skladeb a dalších údajů zjistil, že v id Software se pod vedením Chada Mossholdera pracovalo na vlastní verzi soundtracku přibližně šest měsíců, aniž by o tom byl Gordon informován. A takto bychom mohli ještě pokračovat, protože jsme ještě zdaleka nezmínili vše, co zpráva uvádí. Jestli vás tedy celá věc zaujala, rozhodně doporučujeme svým blízkým oznámit, že vás nějakou dobu neuvidí, vzít si týden volna z práce nebo ze školy a začít číst. Jen upozorňujeme, že nejde o příjemné čtení.

Nyní se samozřejmě nabízí otázka, co bude dál. To bohužel nevíme. Je pravděpodobné, že se Gordon ozval až nyní, protože došlo k vypršení podmínek nějaké smlouvy či dohody, ale i tak by nás nepřekvapilo, kdybychom právě stáli na začátku vleklé právní bitvy, která se potáhne roky. Jestli je ale to, co Mick Gordon uvádí, pravda, a že to tak rozhodně vypadá, měla by následovat přinejmenším okamžitá rezignace Martyho Strattona na pozici ředitele id Software, jelikož zpráva více než co jiného vytváří obraz těžce nezvládnutého, neprofesionálního a skoro až nezákonného vedení. Otázkou také je, jak se může nebo nemůže do celé věci vložit Microsft jakožto stávající majitel Zenimaxu a Bethesdy, tedy i id Software.

Nezbývá tedy než čekat na případnou reakci druhé strany a zas a znovu žasnout nad tím, co se v herním průmyslu může stát i kvůli něčemu, co jako koncoví zákazníci můžeme vnímat jako pouhou maličkost, na níž už si dnes většina lidí ani nevzpomene. Ale jak známo, něco takového se bohužel neděje jen v herním průmyslu, takže by nás to možná nemělo tolik překvapovat. Zvítězí nakonec pravda a láska nad lží, nenávistí a podezřelým účesem přístupem Martyho Strattona? To se ještě uvidí.